Páry, které by si genetickou konzultaci zasloužily, se k ní často nedostanou, říká v podcastu o poruchách reprodukce klinická genetička MUDr. Krulišová

Genetika patří mezi nejvíce dynamicky se vyvíjející obory medicíny. Možnosti, které dnes nabízí, zcela změnily životy mnoha lidí. V oblasti poruch reprodukce nabídly párům naději na zdravého potomka, kterého by si přirozenou cestou neměly šanci pořídit. O tom, jaké genetické nástroje lze použít pro identifikaci příčin poruch reprodukce a kdy je vhodné využít genetického poradenství, mluvíme ve druhém díle našeho podcastu s klinickou genetičkou působící v laboratoři GHC Genetics MUDr. Veronikou Krulišovou, Ph.D.

Tušíte, jaký je rozdíl mezi sterilitou a infertilitou? U sterilních párů se ani po roce snažení těhotenství nedaří, zatímco infertilní páry nemají s otěhotněním problémy, ale žena není schopna zdravého potomka donosit. V obou případech se jedná poruchy reprodukce. Trpí jimi 10–20 % všech párů, přičemž ve 40 % případů je příčina na straně muže a ve stejném procentu na straně ženy, ve zbytku případů pak není zjevná nebo se na ní podílí oba partneři. Tuto statistiku neuvádíme proto, aby bylo možné určit, koho je daný problém nejčastěji „vina“, ale protože najít zdroj obtíží je často prvním krokem k jeho řešení.

Odhalení genetické příčiny je klíčovou součástí řešení problémů s poruchou reprodukce

Paleta příčin poruch reprodukce je široká a mezi častější patří ty negenetické. Genetické jsou vzácné, zato bývají velice závažné. Týkají se struktur, které se nacházejí v jádře buněk, tzv. chromozomů. Ty mají u člověka jasně danou strukturu a má jich být určitý počet, ale ne vždy tomu tak ve skutečnosti je a dochází ke vzniku chromozomálních odchylek (aberací). Například tzv. Turnerův syndrom spočívá v tom, že ženám chybí jeden chromozom X, nebo Klinefelterův syndrom v tom, že mužům naopak jeden chromozom X přebývá. Jedná se o odchylku v počtu chromozomů, tzv. numerické aberace. V obou výše zmíněných případech jsou daní infertilní jedinci. 

Dědičné poruchy reprodukce a jak s jejich diagnózou a prevencí mohou pomoci nástroje genetiky

Poslechněte si podcast s MUDr. Veronikou Krulišovou, Ph.D.

• Poslechnout si rozhovor na Spotify
• Poslechnout si rozhovor na Apple Podcasts
• Poslechnout si rozhovor na Google Podcasts

Vedle numerických aberací existují také odchylky postihující strukturu chromozomu. Následky těchto odchylek závisí na tom, zda je zachováno normální množství genetické informace. Pokud nikoliv, mluvíme o nebalancovaných přestavbách. Klinické projevy se pak odvíjejí od toho, jak velká část genetické výbavy chybí či naopak přebývá. Balancované strukturní aberace, kdy je genetický materiál z hlediska množství zachován, jsou obvykle bez klinických příznaků, ale hrozí riziko pro potomstvo, které může zdědit přestavbu v nebalancované podobě. Nebalancovaná chromozomální výbava u plodu může vést k potratu. Mezi projevy nebalancované chromozomální výbavy projevující se po porodu patří mentální retardace a vrozené vývojové vady.

Zjistit přesnou příčinu poruchy reprodukce, jak vysvětluje za klinické genetiky MUDr. Krulišová, je důležité pro to, „abychom partnerům mohli říct, zda je nějaká šance, aby měli biologického potomka, nebo navrhnout jinou variantu. V případě, že zjistíme genetickou příčinu, která by mohla dát vzniknout jedinci s nějakou chromozomální odchylkou či genetickým onemocněním, navrhneme možnosti řešení, metody asistované reprodukce či prenatální diagnostiky, aby problém, který s párem řešíme, nezavinil vznik nemocného děťátka“.

Genetické poradenství je nedirektivní. MUDr. Krulišová zdůrazňuje, že úloha klinických genetiků je při genetickém poradenstvím informativní: Kliničtí genetikové v rámci něho vysvětlují, s čím bude daný nález pravděpodobně spojen, a nechávají na páru, jak s tou informací naloží.

Riziko chromozomální odchylky zvyšuje nejen vyšší věk ženy, ale i muže 

Je také důležité dodat, že chromozomální odchylky nemusí být jen zděděné, mohou vznikat nově náhodně. U každého pohlaví k tomu dochází z jiného důvodu. Zatímco žena se rodí s konečným počtem vajíček připravených v těle a zvýšené riziko vzniku odchylek vyplývá z toho, jak dlouho jsou vystavena vnějším vlivům, u mužů totéž riziko souvisí s dělením buněk během produkce spermií. U žen je za hranici pro vyšší věk považováno 35 let, u mužů 40, příp. 50 let. Neplatí tedy častý mýtus, že jen vyšší věk žen ovlivňuje šance na donošení zdravého potomka. Vyšší věk muže může také stát za některými genetickými onemocněními či vadami, ač jsou vzácnější. Jedná se například o některé kostní dysplazie, klinické studie hovoří i o vyšší pravděpodobnosti autismu.

Pokud se ženě nedaří otěhotnět, ke zvýšení šance na donošení vysněného potomka ve vyšším věku v rámci mimoděložního oplodnění slouží např. kontrola chromozomální výbavy embryí ještě před jejich zavedením do dělohy (tzv. preimplantační genetické testování). To může být také řešením u párů s opakovaně neúspěšnými cykly mimoděložního oplodnění (in vitro fertilizace, IVF).

V našem podcastu byla řeč o mezi širokou veřejností méně známé, ač nijak ojedinělé genetické příčině neúspěšné snahy o donošení dítěte – trombofilní mutaci. Pokud je u těhotné ženy přítomna, může vést k větší pravděpodobnosti vzniku sraženiny v placentě, nedostatečnému krevnímu zásobení plodu a následnému potratu. Když se mutace odhalí včas, je možné podávat jednoduchou preventivní protisrážlivou léčbu. Genetických syndromů, které mohou stát za opakovanými potraty, je obrovské množství, páry se tak testují na ty, které jsou přítomny v jejich rodinách. Někdy se ovšem při opakovaných samovolných potratech bohužel dlouho tápe bez jasné indicie. MUDr. Krulišová v takových případech myslí např. na Smithův–Lemliův–Opitzův syndrom, predispozice k němu zdědí plod od obou partnerů. 

Řešení poruch reprodukce se dají hledat na různých místech, ale jak potvrzuje MUDr. Krulišová, lidé musejí po vyloučení negenetických příčin nejprve dát možnost klinické genetice jim pomoct a zbytečně se netrápit. „Některé páry, které by si genetické vyšetření zasloužily, se k němu vůbec nedostanou a zbytečně se o jejich problému neví a nelze řešit.“ Prvním krokem je, aby je ke konzultaci poslal lékař nebo si ho zařídili po své ose. Jak dodala MUDr. Krulišová, vždy ocení, když se partneři dostaví s lékařskou zprávou mapující jejich cestu za potomkem, která pomůže poruchu lépe zasadit do medicínského kontextu.

Zajímají vás podrobnosti o hledání genetických příčin poruch reprodukce? Poslechněte si náš nový podcast s MUDr. Krulišovou. Pokud potřebujete do tématu možností genetického poradenství nejprve uvést, doplňte si i jeho první díl.

(pok)