Parkinsonova choroba

Parkinsonova choroba je degenerativní onemocnění nervového systému. Typicky se projevuje klidovým třesem, ztuhlostí svalů, zpomalením pohybů a poruchami stoje a chůze.

Co jste možná netušili...

Onemocnění poprvé popsal anglický lékař a paleontolog James Parkinson v roce 1817. Nazval jej „třaslavá obrna“. O příčinách vzniku toho moc nevěděl. Domníval se, že za ním stojí poškození míchy. Od toho se odvíjely i tehdejší způsoby léčby. Jejich základem bylo pouštění žilou v oblasti krku a přikládání baněk. V těžkých případech se doporučovalo použití rozpáleného železa. Onemocnění krátce po Parkinsonovi pozorovali u svých pacientů i další lékaři. Dostalo pojmenování na počest svého objevitele.

S největší pravděpodobností se však jedná o mnohem starší poruchu. S náznaky choroby, nápadně podobné té Pakinsonově, se setkáme už v pracích Galéna nebo Leonarda da Vinci. Parkinson však byl nepochybně prvním, kdo onemocnění přesně zaznamenal.

Podstatu onemocnění se podařilo odkrýt až ve druhé polovině 20. století. Byly objeveny látky odpovídající za přenos vzruchů v mozku (neurotransmitery). Současně se prokázalo, že Parkinsonova choroba souvisí s nedostatkem těchto látek v určitých oblastech mozku. Mohly začít vnikat první účinnější metody léčby Parkinsonovy choroby.

Choroba postihuje asi 1 procento lidí starších 60 let. Trpěla jí i řada známých osobností. K těm výraznějším patřili nebo patří například Salvador Dalí, papež Jan Pavel II. nebo boxer Muhammad Ali (vlastním jménem Cassius Clay).

Jak vzniká...

Parkinsonovu chorobu způsobuje poškození a zánik buněk v oblasti mozku, které se říká substantia nigra (černá substance). Ta je součástí tzv. bazálních ganglií - oblastí šedé hmoty mozkové odpovědných za koordinaci pohybů. Za normálních okolností zde vzniká jeden z neurotransmiterů - dopamin. K projevům choroby dojde v okamžiku, kdy je poškozeno nebo zničeno více než 60 procent buněk.

Důvodem zániku buněk pravděpodobně bude kombinace několika různých faktorů. Ze vzniku choroby se obviňují některé látky z vnějšího prostředí, které mohou být pro Váš mozek toxické. Předpokládá se, že mohou být součástí průmyslových zplodin nebo umělých hnojiv. Kromě vnějších látek nejsou možná bez viny ani samy mozkové buňky. U některých lidí hromadí produkty svého metabolismu a tím samy sebe „otravují“. Díky častějšímu výskytu onemocnění se vědci domnívají, že za ním stojí i genetické předpoklady. Přesná příčina zániku buněk a úbytku dopaminu však dosud není známa.

Jak se projevuje...

Příznaky Parkinsonovy choroby se u všech nemocných značně liší. S postupem času se mění i u každého jednotlivce. První obtíže obvykle vůbec nejsou charakteristické. Patří k nim bolest v zádech, pocit těžkých končetin, únava, poruchy spánku a změna písma. Později se rozvíjí typické příznaky: klidový třes (tremor), ztuhlost svalů (rigidita), zpomalení pohybů (bradykinese) a poruchy stoje a chůze (posturální instabilita).

Třes je snad nejznámějším příznakem Parkinsonovy choroby. Postihuje obvykle pouze končetiny (nápadně ruce) a objevuje se v klidu. Při zahájení libovolné činnosti rychle mizí. Rozrušení nebo strach jej zhoršují. Rigidita se projeví zvýšením přirozeného napětí svalů. Ztuhlé svaly brání přirozeným pohybům. Je to jako plavat proti proudu řeky nebo se brodit v hluboké vodě. Za zpomalení pohybů odpovídá ztráta schopnosti začít pohyb. Nemocní mohou i při již vykonávání činnosti najednou „zamrznout“.

Poruchy stoje charakterizuje sehnutí trupu a pokrčení končetin. Nemocní se vyznačují šouravou chůzí o malých krůčcích a s nejistými pomalými otočkami. Před libovolnou překážkou se zastaví a přešlapují na místě nebo „zamrznou“ v pohybu. Díky náhlé poruše rovnováhy a zpomaleným reakcím dochází u lidí s Parkinsonovou chorobou k často hrozivě vypadajícím pádům.

Další příznaky choroby vyplývají ze základních poruch. Patří k nim porucha řeči a ochuzení mimiky. Obličej nemocného může připomínat masku. Obvyklým příznakem je porucha písma. Parkinsonici kromě toho často trpí zácpou, hypertenzí, zvýšenou tvorbou kožního mazu a depresemi.

Jak se potvrdí...

Některé příznaky připomínající Parkinsonovu chorobu mohou být projevem jiných poruch. Proto je před stanovením diagnózy třeba provést řadu testů. Základem diagnostiky je podrobné neurologické vyšetření. Důležitá je informace o vzniku, charakteru a vývoji obtíží. Neurolog si všímá chůze, pohybů a celkového vystupování nemocného.

Neexistuje žádná metoda, která by s určitostí potvrdila diagnózu Parkinsonovy choroby. Při jejím stanovování jde o to vyloučit všechny ostatní možné příčiny neurologické poruchy. Lékař může provést odběr krve a její biochemické, hematologické a mikrobiologické vyšetření. Funkce mozku zhodnotí pomocí EEG vyšetření. Počítačovou tomografií (CT) nebo magnetickou rezonancí(MR) zobrazí jeho strukturu.

Důležitou známkou správně stanovené diagnózy Parkinsonovy choroby je příznivá odpověď na zahájenou léčbu.

Jak se léčí...

Příčinou projevů choroby je nedostatek dopaminu v bazálních gangliích mozku. Princip léčby proto tvoří snaha o udržení potřebného množství dopaminu v mozku. Používá se k tomu celá řada preparátů. Některé z nich blokují enzymy odbourávající dopamin (léky ze skupiny inhibitorů MAO - např. selegilin), jiné přímo dodávají do těla látku, ze které si je Váš mozek schopen vytvořit dopamin (levodopa).

Pro případy neúspěchu farmakologické léčby je rezervovaná chirurgická léčba. Té se říká hluboká mozková stimulace (DBS - deep brain stimulation). Spočívá v implantaci elektrického stimulátoru do postižených oblastí mozku. Používá se však jen v případech, kdy je kvalita života i přes veškerou léčbu výrazně snížena.

Součástí léčby by ve všech případech měla být rehabilitace a kondiční cvičení. Jejich účelem je udržet co nejdéle schopnosti pacienta vykonávat běžné denní činnosti.

O zahájení léčby, jejím typu i případné změně vždy rozhoduje pouze odborný lékař (neurolog).

Co dál...

Parkinsonovu chorobu bohužel nelze zcela vyléčit. Správně zvolenou, vedenou a dodržovanou léčbou však můžeme podstatně zlepšit kvalitu života nemocného. Průběh choroby je velmi individuální. Doba od prvních obtíží ke zcela rozvinutým příznakům a celkové neschopnosti může trvat i 10 až 20 let. Choroba není smrtelná. Může však zkracovat přirozenou délku života.

Choroba se významně promítá i do psychiky nemocných. Ti si své postižení uvědomují a často upadají do depresí. Asi u třetiny pacientů postihne choroba mentální funkce a způsobí demenci.

Jak se tomu všemu vyhnout...

Přesné příčiny Parkinsonovy choroby nejsou známy. Proto proti ní neexistují ani žádná preventivní opatření. Máte-li podezření na počínající onemocnění u sebe nebo některého ze svých blízkých, vyhledejte lékaře.