Alzheimerova choroba

Alzheimerova choroba je degenerativní postižení mozku a jeho tzv. kognitivních funkcí. Typicky se projevuje rozvojem demence. Prvním příznakem choroby bývá ztráta paměti. Postupně se přidávají další problémy jako obtížné rozhodování, zmatenost, poruchy řeči nebo úplná změna osobnosti.

Alzheimerova choroba je degenerativní postižení mozku a jeho tzv. kognitivních funkcí. Typicky se projevuje rozvojem demence. #IMG#

Co jste možná netušili...

Zhoršení myšlení a mentálních funkcí ve vysokém věku zná lidstvo už dlouho. S popisem takových stavů se setkáme ve starých letopisech. Obvykle se považovaly za přirozenou součást stárnutí. Se zlepšujícími se životními podmínkami, rozvojem medicíny a prodlužujícím se lidským věkem však začaly být kognitivní poruchy nápadnější. Změny v lidském mozku a příslušnou nemoc poprvé popsal německý lékař Alois Alzheimer v roce 1906.

Prvním člověkem s přiznanou diagnózou „Alzheimerova choroba“ se tehdy stala 55letá žena. Od svých 51 let trpěla chorobnou žárlivostí, postupnou ztrátou paměti, paranoidními představami, sluchovými halucinacemi a později úplnou demencí. Alzheimer ji tehdy jako svoji pacientku představil vědecké radě v Mnichově. Krátce na to žena zemřela. Pitva prokázala v jejím mozku přítomnost zvláštních plátů a vláken.

Dnes Alzheimerova choroba postihuje podle hrubých odhadů až 25 milionů lidí na celém světě. Jen v naší republice žije s touto diagnózou asi 70 tisíc osob. Vyhlídky do budoucna přitom nevypadají nijak optimisticky. Počet nemocných totiž v souvislosti se stárnutím populace stále roste. V příštích dvaceti letech by se měl až zdvojnásobit.

Chorobou trpěla nebo trpí i celá řada známých osobností. Nejznámější z nich byl pravděpodobně bývalý americký prezident Ronald Reagan. Stejná choroba však ale postihla i britského ministerského předsedu Winstona Churchilla, francouzského hudebního skladatele Maurice Ravela (autora Bolera) nebo jednoho ze „Sedmi statečných“, amerického herce Charlese Bronsona.

Jak vzniká...

Při Alzheimerově chorobě dochází k úbytku mozkových buněk a ukládání škodlivých bílkovin (amyloidových plátů) do mozku. Přesný důvod, proč k tomu dochází, je zatím ve hvězdách. Existuje ale několik faktorů, jejichž kombinace riziko choroby zvyšuje. Prvním z nich je věk. Uvádí se, že Alzheimerem trpí až každý pátý člověk starší 80 let. Druhým je pohlaví. Choroba si vybírá častěji ženy než muže. Třetím důležitým faktorem jsou genetické dispozice každého z nás. Některé formy Alzheimerovy choroby mají významně vysoký rodinný výskyt.

Kromě jmenovaných hlavních faktorů se na rozvoji nemoci pravděpodobně podílí ještě řada dalších. Často se uvádí souvislost s opakovanými úrazy hlavy nebo nízkou vzdělaností. Přítomnost rizikových faktorů však sama o sobě ještě nic neznamená. Lidí, kteří splňují uvedené podmínky, je hodně. Přesto se u nich Alzheimerova choroba neprojevila. Na druhou stranu, je mnoho těch, kteří se typickému obrazu vymykají a chorobou trpí.

Nemoc má pravděpodobně nějakého spouštěče. Jeho působení a souběh několika rizikových faktorů vyvolají samotné onemocnění. O jeho původu se zatím pouze spekuluje. V úvahu mohou přicházet škodlivé vlivy prostředí, hromadění některých kovů (např. hliníku) v mozku, infekce zvláštním druhem virů nebo oslabení imunitního systému.

Jak se projevuje...

Úbytek nervových buněk se projeví poruchou vyšších mozkových funkcí. Prvním příznakem choroby bývá ztráta paměti. Postupně se přidávají další problémy jako obtížné rozhodování, zmatenost, poruchy řeči nebo úplná změna osobnosti.

Nemoc probíhá v několika stadiích. Vyvíjí se od občasného zapomínání přes ztrátu paměti až k úplné demenci. Nemocný postupně ztrácí samostatnost a začíná při běžných denních činnostech potřebovat pomoc druhých. Ztrácí iniciativu, přestává se orientovat ve svém domácím prostředí a nepoznává důvěrně známé osoby. Nezřídka může trpět i halucinacemi a podezřívat své okolí z toho, že mu chce uškodit nebo ublížit.

V nejtěžších případech se nemocný stává zcela závislý na cizí pomoci. Není sám schopen ani přijímat potravu, trpí těžkou demencí a nechápe co se kolem něho děje. Má problémy s pohybem a často je kvůli tomu upoután na invalidní vozík nebo lůžko. Je inkontinentní a trpí poruchami vylučování stolice.

Jak se potvrdí...

Pro včasné zachycení rozvoje demence bylo vyvinuto několik speciálních diagnostických testů. Nejpoužívanějším z nich je mezinárodně uznávaný MMSE (mini-mental state examination). Pomocí série otázek a úkolů hodnotí orientaci, pozornost, schopnost počítání, paměť a řeč vyšetřované osoby. Každý provedený úkol je bodově ohodnocen. Výsledné skóre ukazuje na závažnost postižení. Opakování testu v různých časových odstupech může mapovat průběh a vývoj onemocnění.

Kromě výsledku testu, který hodnotí okamžitý stav, potřebuje lékař znát i všechny okolnosti, které předcházely obtížím nemocného. Ty obvykle získává z rozhovoru s nejbližšími osobami svého pacienta. Zajímá ho jak se chová, jaký je jeho životní styl a jak se v poslední době změnil, do jaké míry je samostatný i třeba jestli má nebo měl nějaké koníčky.

Změny mozku a jeho odchylky od normálního stavu může lékař pozorovat s využitím zobrazovacích metod. Mezi hlavní patří počítačová tomografie a magnetická rezonance. K typickému obrazu Alzheimerovy choroby patří zmenšování (atrofie) mozkové kůry.

Diagnózu Alzheimerovy stanovuje lékař až na základě podrobného vyšetření. A i tehdy se jedná spíše o vysokou pravděpodobnost. Zatím bohužel neexistuje taková vyšetřovací metoda, která by umožnila stoprocentně určit, že se jedná skutečně o tuto nemoc. Zní to hořce, ale definitivní jistotu lze získat až na základě pitvy a mikroskopického vyšetření mozkové tkáně zemřelého pacienta.

Jak se léčí...

Alzheimerovu chorobu neumí současná medicína úplně vyléčit. Přesto není vše ztraceno. Některé léky zmírňují příznaky choroby nebo dokonce zpomalují její rozvoj. Významně tím pomáhají prodloužit aktivní život nemocného. Léčba podporuje nervové funkce, zbavuje depresí, tlumí úzkost nebo odstraňuje agresivitu. K tomu se používá řada preparátů. O jejich kombinaci rozhoduje vždy pouze lékař a na základě podrobného vyšetření.

Kromě léků lze využít i různé způsoby podpůrné terapie. K nim se využívá příznivého působení kontaktu ze zvířaty (pet-terapie) nebo vlivu tvořivé činnosti (arteterapie). Jejich společným cílem je zachovat aktivitu nemocného a nenechat ho v nečinnosti.

Co dál...

Rychlost vývoje Alzheimerovy choroby od občasného zapomínání až po těžkou demenci s naprostou ztrátou soběstačnosti nelze předem odhadnout. Podílí se na ní více faktorů, z nichž některé nám zatím unikají. Nemoc charakterizuje postupně se prohlubující demence a změna osobnosti. V posledním stadiu onemocnění se u nemocného často objevují další nemoci. Jinak běžné choroby mohou být pro člověka závislého na cizí pomoci a upoutaného na lůžko nebezpečné. Častou příčinou smrti bývá zápal plic, srdeční onemocnění nebo selhání některého orgánového systému (ledvin, jater).

Jak se tomu všemu vyhnout...

Přesné příčiny choroby nejsou známé. Proto je velmi těžké hovořit o možnostech prevence. Je však přece něco, co pro sebe můžete už dnes udělat. Z dlouholetého pozorování vyplývá, že Alzheimerova choroba probíhá pomaleji u lidí, kteří mají bohatý duševní život, trénovaný intelekt a žijí aktivním životem. Trénink mozku Vám prospěje ve všech ohledech. Nejlepším způsobem k tomu je neustálé učení se novým věcem (např. cizímu jazyku, práci na počítači), luštění křížovek nebo četba. Můžete se věnovat libovolné činnosti. Nejdůležitější je, aby Vás činnost rozvíjející Vašeho ducha bavila.