Poruchy spánku u dětí? Často za ně může křehká psychika
Ačkoliv se říká „spí jako dítě“, neznamená to, že děti nemohou trápit potíže se spánkem. U těch nejmenších nejčastěji souvisejí s nesprávně nastaveným režimem, starší děti zažívají závažnější poruchy spánku v souvislosti s psychickou nepohodou či nedodržováním zásad spánkové hygieny. Podle dětských lékařů se problémy se spánkem u dětí vyskytují v současné době více než dříve. Poruchami spánku u nás dle odborníků trpí více než třetina dětí a dospívajících do 18 let věku.
Nejmenší děti
U novorozených a malých dětí se skutečné poruchy spánku vyskytují zřídka. Některé děti ovšem mají od narození menší potřebu spánku, a nesplňují tak představy úzkostných rodičů o tom, kolik času má dítě prospat, případně se rodiče obávají, že dělají něco špatně, když se jejich miminko probouzí s pláčem. „Často jde o období tzv. tříměsíčních kolik, které se objevují mezi druhým a čtvrtým měsícem věku miminek a způsobují u nich stavy zvýšené dráždivosti, neklidu a neztišitelného pláče – nejvíce ve večerních hodinách. V takových případech se doporučují režimová opatření, pomoci může heřmánek a meduňka a také uklidnění rodičů, že se jedná o dočasný problém, který vymizí do šestého měsíce věku dítěte,“ vysvětluje dětská lékařka MUDr. Tereza Filová.
U starších kojenců a batolat se noční probouzení objevuje ve spojení s konzumací většího množství tekutin z naučeného pocitu hladu – jde o tzv. syndrom nočního ujídání/upíjení. Dalšími příčinami noční nepohody bývají v tomto věku poruchy výživy (hladové či naopak příliš nacpané, tudíž bolavé dětské bříško), nedostatečná vazba dítěte a pečující osoby či například rostoucí zoubky a s nimi související přechodný problém zvaný bruxismus (vrzání zoubky o sebe). Řešením je ve většině případů nastavení pravidelného režimu.
Rytmus spánku se u nejmenších dětí vyvíjí postupně. V prvních týdnech života se proto zcela liší od spánku dospělých – spí přerušovaně v průběhu dne i noci, přičemž 60 % z prospané doby tvoří neklidný spánek, takže se častěji než dospělí dostávají do stavu bdění nebo úplného probuzení. Obecně mívají malé děti problémy také s usínáním, které jim zabere až 20 minut, a s častým probouzením.
Předškoláci a školáci
V předškolním a školním věku je spánek nejstabilnější za celý lidský život a nespavost nebývá častá. Její výskyt je většinou spojen s psychickými potížemi, jako je úzkost, neuróza či problémy ve škole. Co se týče kvality spánku, až u 15 % předškoláků a školáků hraje podstatnou roli náměsíčnost, přetrvávající pomočování a noční můry. Tyto potíže většinou ustupují s věkem. Dalšími „pachateli“ spánkových obtíží jsou nevhodná spánková hygiena (dlouhé sledování televize z postele či mobilu před usnutím) a také „emoční klima“ v rodině (dítě se bojí, rodiče se hádají, spánkový rytmus je narušován sourozencem aj.).
„Nedostatečný spánek se u starších dětí projevuje poruchami chování, nálady, hyperaktivitou, zhoršuje se fungování paměti, schopnosti abstrakce, soustředění, prodlužuje se jejich reakční čas, schopnost rozhodování, plánování a řešení. Sečteno a podtrženo – je spojen s tím, že jde hodně dolů školní výkon. Ospalé děti jsou podrážděné, neklidné, impulzivní, někdy plačtivé, prostě nejsou ve své ‚kůži‘. A to platí i pro jejich rodiče. U rodičů potom mluvíme o sekundární spánkové deprivaci,“ uvádí MUDr. Tereza Filová. Závažnější a dlouhodobější potíže se spánkem u dětí se tak přenášejí do celé rodiny.
V „léčbě“ spánkových potíží je stejně jako u nejmenších dětí důležitý hlavně pravidelný režim spánku a bdění.
Teenageři a dospívající
Dospívající mívají problém s načasováním spánku, vyskytuje se u nich syndrom zpožděné fáze usínání (oproti obvyklému času zhruba o dvě hodiny) a nespavost při špatném režimu. Ten zahrnuje dlouhé sledování televize či mobilu a večírky, jež poté dospávají přes den a v noci opět nemůžou usnout. Biologické hodiny si takto přeřídí až desetina mladých. Do školy pak často nestíhají přijít včas, mají zhoršenou pozornost, bývají ospalí, trpívají úzkostmi. U starších děti může být nespavost také prvním příznakem začínajícího psychiatrického onemocnění, jako například schizofrenie nebo deprese.
Léčba poruch spánku u teenagerů a dospívajících spočívá v důsledném dodržování správného spánkového režimu a různých postupech odnaučování chybných návyků.
Když je třeba spánek „léčit“...
Důležité je si uvědomit, že každé dítě je „originál“, a tedy i potřeba a nastavení spánku je navzdory tabulkovým údajům velmi individuální. Namístě je vyhledat lékařskou pomoc až tehdy, když spánkové potíže trvají delší dobu (cca tři měsíce) a trápí dítě pravidelně několikrát týdně.
Skutečné poruchy spánku se u dětí objevují po traumatických událostech, při chronických bolestech nebo například v konečném stadiu závažného onemocnění. Při určování jejich diagnózy je vždy třeba nejdříve vyloučit organickou příčinu onemocnění (potravinová alergie, zejména na kravské mléko, gastroezofageální reflux nebo chronický zánět středního ucha), které jsou příčinou asi 20 procent nespavosti v dětském věku. Pokud se organická příčina onemocnění nepotvrdí, následně se problémy se spánkem nejčastěji řeší ve spolupráci s dětským psychologem.
Co se léčby týče, pro děti u nás neexistují schválené léky na spaní. U malých dětí lze kromě přírodních prostředků po poradě s dětským lékařem podávat léky na alergii (antihistaminika), jejichž vedlejším efektem je útlum a ospalost. U teenagerů lze pak předepsat slabé léky proti depresi (antidepresiva).
Při dlouhodobějších potížích se spánkem lze na doporučení praktického dětské lékaře pro děti a dorost navštívit spánkovou poradnu. Specializovaná spánková vyšetření dětí zajišťují v ČR tři pracoviště – v Praze se jedná o Neurologickou kliniku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice a Kliniku dětské neurologie 2. lékařské fakulty a Fakultní nemocnice v Motole, třetí pracoviště se nachází v Ostravě na Dětské neurologické klinice Fakultní nemocnice Ostrava.
Pravidla spánkové hygieny u dětí
- Je třeba dodržovat pravidelné doby uléhání a usínání, u starších dětí o víkendech odlišné maximálně o hodinu.
- Příprava na spánek by měla probíhat 20–30 minut.
- U malých dětí by se měl před spánkem odehrávat neměnný sled činností (rituál) – krmení, koupání, povídání, samotatné usínání ve vlastní postýlce, přičemž je nutné se vyhnout asociacím usínání s kojením či houpáním, nahradit hračkou přítomnost rodiče. Kojenci mají spát na zádech, nikoliv na bříšku.
- Vhodným prostředím ke spánku je pohodlná postel, teplota 20 °C, tichá místnost, případně tlumené světlo. V ložnici dítěte nemá být televize ani počítač.
- Jednu hodinu před spaním se nedoporučuje intenzivní fyzická ani psychická aktivita či sledování televize (mobilního telefonu), 3–4 hodiny před spaním není vhodná konzumace kofeinu, čaje, čokolády.
Článek vznikl ve spolupráci s dětskou lékařkou MUDr. Terezou Filovou.
