Poruchy příjmu potravy
Existují lidé, kteří v určitém okamžiku dospějí k názoru, že s jejich tělem to není v pořádku. Háček je v tom, že ve skutečnosti tlustí vůbec nemusí být. V hlavě se jim ale usadí myšlenka, že tomu tak je. Jedná se o chybné vnímání proporcí vlastního těla. Tato porucha se nazývá mentální anorexie. Jiným typem poruchy přijímaní potravy je bulimie. Na rozdíl od pacientů s mentální anorexií nemívají bulimici nízkou hmotnost ani netrpí nechutenstvím. Při této duševní poruše jde o záchvatovité střídání období přejídání a hubnutí. Tělesná hmotnost tak výrazně kolísá, a to o více než pět kilogramů.
Připadáte si tlustí? Chtěli byste zhubnout? Vzhledem k tomu, že naše populace je dosti obézní, je pravděpodobné, že i Vy se potýkáte s nadbytečnými kily. Vaše „dieta“ spočívá většinou v tom, že si k obědu dáte o jeden knedlík méně a někdy si dáte nízkotučný jogurt. Snížení hmotnosti o dva až tři kilogramy považujete za událost roku a definitivní vítězství vaší pevné vůle nad hmotou. #IMG#
Mentální anorexie
Kdyby vám ale někdo řekl, že máte zhubnout na polovinu své váhy, asi byste si řekli, že se pomátl. Přesto existují lidé, kteří v určitém okamžiku dospějí k názoru, že s jejich tělem to není v pořádku. Háček je v tom, že ve skutečnosti tlustí vůbec nemusí být. V hlavě se jim ale usadí myšlenka, že tomu tak je. Jedná se o chybné vnímání proporcí vlastního těla. Tato porucha se nazývá mentální anorexie.
Kdo jí nejčastěji trpí?
V naprosté většině případů jde o mladé dívky ve věku kolem patnácti let. Vyvolávajícím momentem, který rozpoutá nemoc, bývá něčí nevhodná poznámka či posměch týkající se váhy dívky. Jen to by však nestačilo. Na vzniku choroby se podílí další řada vlivů, jako je výchova, prostředí, móda, typ osobnosti. Předpokládají se také některé změny mozkových funkcí.Jak se pojevuje?
Charakteristikou onemocnění je strach z obezity, z přejídání, a touha po zhubnutí. Tomu je v životě pacientky podřízeno vše. Odmítání jídla, zneužívání projímadel, vyvolávání zvracení, to jsou běžně používané techniky. Zdravý člověk, který chce jen mírně zhubnout, cítí uspokojení, pokud se mu to podaří. U člověka trpícího mentální anorexií se tento pocit nedostaví. Strach z nadváhy trvá a hubnutí pokračuje.
Pacienti nezřídka ztratí až polovinu své původní hmotnosti. To pochopitelně nemůže zůstat bez odezvy v biologických pochodech organismu. Objevují se poruchy krevního tlaku, tělesné teploty, kůže je suchá, vrásčitá, vypadávají vlasy, vznikají otoky. Dívky přestávají menstruovat. Nakonec dochází ke kompletnímu rozvratu vnitřního prostředí. Nemoc může skončit i smrtelně. Tato nejhorší varianta se vyskytne až u desetiny případů. Jedná se v podstatě o smrt z hladu.
Bulimie
Jiným typem poruchy přijímaní potravy je bulimie. Na rozdíl od pacientů s mentální anorexií nemívají bulimici nízkou hmotnost ani netrpí nechutenstvím. Při této duševní poruše jde o záchvatovité střídání období přejídání a hubnutí. Tělesná hmotnost tak výrazně kolísá, a to o více než pět kilogramů. Při záchvatu dochází k požití velkého množství potravy během krátké doby. Přejedení je poté následováno bolestmi v břiše, spánkem nebo vyvoláním zvracení.
Léčba
Poruchy příjmu potravy mají kromě svého krátkodobého vlivu na zdravotní stav pacienta i dlouhodobé důsledky. Největší nebezpečí pro pozdější život představuje nedostatečná tvorba kostní hmoty. Příčinou je hormonální rozvrat v období největšího růstu a dozrávání důležitých orgánových funkcí. Projevy přichází až ve vyšším věku, kdy předčasné a nadměrné řídnutí kostí způsobí opakované zlomeniny.
Jak bylo uvedeno již v úvodu, mentální anorexie je smrtelná choroba. Léčba je proto bezpodmínečně nutná. Z farmak se uplatňují léky proti depresi. Některé z nich dokonce zvyšují pocit hladu, jsou tedy obzvlášť vhodné. Psychoterapie je nezbytná. Pacientovi musí být objasněn princip choroby, musí získat náhled na svůj problém.
Je třeba odstranit trvající strach z obezity a napravit pokřivené vnímání rozměrů vlastního těla. Je uplatňován přísný denní režim, jsou vypracována schémata odměňování a zákazů. Léčba probíhá nejprve v nemocničním zařízení, později za nezbytné spolupráce celé rodiny doma. Při podezření na psychogenní poruchu příjmu potravy je třeba co nejdříve stanovit diagnózu a neotálet se zahájením terapie. Čím dříve se začne, tím větší naděje na úspěch.
