Špatná nálada trvá týdny? Oslovte odborníka, i když se „nic neděje“

Znáte někoho, kdo chodí k terapeutovi? A kdo o tom mluví? Naštěstí začíná být normou, že se lidé starají o svou psychiku stejně jako o tělesno. Postupně se daří otevírat téma duševního zdraví, prevence a případné léčby ve společnosti. Mluvíte ale o své psychice s blízkými? Jak vůbec začít?

Přečtěte si nejdůležitější body článku:

• Duševní zdraví potřebujeme ošetřovat převentivně, stejně jako u fyzického těla. Má přímý vliv na zvládání našeho osobního a pracovního života.
• Mezi typické signály, že potřebujeme pomoct, patří pocity nedostatku energie a radosti, návaly vzteku nebo pocity „už to nejsem já“.
• Pokud s žádostí o pomoc otálíme, může se naše situace dramaticky zhoršit. Čekat na poslední chvíli se nevyplatí také kvůli kapacitám specialistů, kteří bývají často vytížení na měsíce dopředu.
• Otevírejme téma duševního zdraví se svými blízkými, ať už se jedná o naše potíže nebo jsme si všimli jejich nepohody. Svěřování může významně pomoc, dalším krokem je terapie.

Proč péče o fyzické tělo nestačí

Fyzickým zdravím se často aktivně zabýváme a prevence se stává normou. O duševní zdraví se ale mnozí začnou zajímat až ve chvíli, kdy už dojde k různým úzkostným poruchám, depresím a potížím s fungováním v životě. Preventivně ho mnozí neřeší a zavčas také ne.

Fyzické a duševní zdraví je důležité stejnou měrou. Duševní zdraví obnáší mnoho témat: životní spokojenost, stres, mezilidské vztahy a komunikace, odpočinek, práce, sebehodnota a další. Duševní zdraví ovlivňuje fungování a zvládání našeho života a také zmiňovaný fyzický stav. Pokud chceme obstát v různých našich rolích (manažer, manžel, rodič), potřebujeme se starat o svou duši preventivně. Duševní zdraví má vliv na naši schopnost vyrovnávat se s nároky práce, na soustředěnost a výkonnost.

Základní prevence pro duševní zdraví

• pravidelný a kvalitní spánek (např. nenosit mobil do ložnice, nastavit spánkovou hygienu),
• rozdělovat si úkoly a povinnosti na menší části (např. cvičit 15 minut denně místo 2 hodin týdně),
• lépe plánovat čas (např. používat sdílený kalendář, najít vlastní systém plánování),
• dbát na odpočinek (např. zařadit pravidelné meditace),
• pravidelné pauzy mezi prací a plánování odpočinku (např. vkládat ho záměrně do kalendáře a dodržovat),
• nepřehlcování se (např. vyškrtat zbytečné věci),
• naučit se říct si o pomoc (např. najít paní na úklid, požádat o pomoc kolegu),
• nastavit rovnováhu mezi pracovním a osobním životem (např. vypínat pracovní telefon po 18. hodině).

Tip uLékaře.cz: Silnou hraje roli kolektiv a atmosféra na pracovišti. Firmy dnes mohou dělat spoustu věcí pro zaměstnance v rámci prevence duševního zdraví, např. služba uLékaře.cz, konzultace s psychologem v rámci Dnů zdraví...

Kdy zajít k terapeutovi, aby nebylo pozdě?

Nikdy není pozdě začít řešit duševní zdraví. Tělo a naše energie nám většinou dává najevo, že se něco děje. Navíc často potřebujeme nezaujatý názor a specializovanou radu/techniky, co dělat dál a jak potíže řešit. Odborníka by měl vyhledat člověk, pokud

• delší dobu se cítí nešťastně,
• cítí se bez energie,
• má pocity vzteku,
• nemá radost ze života,
• cítí se sám sebou.

Nebojme se mluvit o duševním zdraví či nemoci se svým okolím. Pokud cítíme, že potřebujeme pomoct, je prvním možným krokem obrátit se na někoho blízkého (člena rodiny, přítele nebo kolegu z práce). A když je nám nepříjemné mluvit s někým blízkým? Můžeme vyhledat odbornou pomoc, např. se zeptat v anonymní poradně uLékaře.cz, kde následně můžeme dostat i kontakty na odborníky v okolí.

Příklad z praxe: „Před cca 6 lety se mi začalo zhoršovat duševní zdraví. Byla jsem vyčerpaná, unavená, ale říkala jsem si, že to je normální. Jenže moji známý mě začali upozorňovat, že moje chování je občas nevhodné a nejsem to už já. Byla jsem výbušná, vulgární, nic mě nezajímalo, byla jsem ke všemu a všem lhostejná. Nechtěla jsem se nikomu svěřit, měla jsem pocit, že jsou všichni proti mě a chtějí mi ublížit.“

„Kvůli vyčerpání se zhoršil můj pracovní výkon, nebyla jsem schopna nic dělat – soustředit se, jíst, pít, komunikovat. Jen jsem ležela a nebo seděla, bez ducha. V práci jsem se jednoho dne zhroutila. Dali mi podmínku, že mám vyhledat odbornou pomoc, jinak mě budou muset propustit.“

„Stále mám problém otevřít se ostatním. Svěřuji se jen těm blízkým, kterým věřím, co jsou na tom podobně, a mému psychologovi. Docházím na terapie, které mi pomáhají. Také mi prospívají procházky v lese, kolega s podobnými obtížemi, cestování, dobré jídlo, jízda autem. Začala jsem se vystavovat opět i nekomfortním situacím, jen abych se dostala zpět do života. Pomohlo mi to hlavně rozebírat moje potíže a hledat možnosti řešení.“

Kam se vůbec obrátit?

V prvé řadě se můžeme svěřit někomu blízkému – je důležité na to nebýt sám. Možná cítíme strach mluvit s blízkým člověkem o svých problémech, protože nechceme vypadat slabě a přiznat, že se něco děje. Proto prvním a důležitým krokem je rozhodnutí, s kým chceme mluvit. Když člověk řeší potíže sám a neventiluje je, začne se v něm vše hromadit a v určitém bodě vše „bouchne“. Proto je lepší potíže průběžně ventilovat a zpracovávat. Někdy stačí třeba se jen vypovídat u někoho, kdo nám naslouchá.

Pokud řešíme dlouhotrvající potíže, je vhodné se obrátit na psychologa/psychoterapeuta. Můžeme si hledat odborníka hrazených pojišťovnou (pojišťovna nebo uLékaře.cz vám může pomoci s vyhledáním). Nevýhodou a překážkou jsou často dlouhé čekací lhůty. Další možností jsou soukromí psychoterapeuti, kde čekací lhůty jsou často o něco kratší, ale služby jsou placené v rámci vyšších stovek až nižších tisíců.

V dnešní době nejjednodušší a nejrychlejší pomocí bývá online poradenství, např. Hedepy.cz. Je dostupné do 2 dnů a pomoc bývá stejně účinná jako osobní setkání. Pro někoho je výhodnější, že může zůstat v bezpečí svého domova a nikam necestovat – ušetří čas i peníze. Online poradenství je většinou placené, ale i někteří psychologové online pracují na pojišťovnu. Rovněž můžeme využít uLékaře.cz, kde nám příslušný specisalista odpoví, popř. pomohou vyhledat danou službu osobně.

Tip uLékaře.cz: Vyzkoušejte si rychlý online test míry úzkosti. Možná nám ukáže závažnost situace, kterou už dlouho přehlížíme...

Signály, že můj blízký strádá

Začneme si všímat, že s naším blízkým se něco děje – opakovaně je bez energie, sociálně se izoluje, mění se mu nálady, je smutný, nebaví ho věci, které mu dříve dělaly radost. Zkrátka je jiný v negativním slova smyslu.

Je na místě se našeho blízkého zeptat, že si nějaké změny všímáme a zda se něco neděje. Nemá však smysl na něj tlačit, pokud nebude připravený o tom sám mluvit a motivovaný k práci na sobě. To právě často vede ke konfliktu, protože se blízký cítí nepochopený a nucený do rozhodnutí. Někdy prostě stačí být tu pro své blízké, tedy dát jim pocit opory a důvěry. Jak vyjádřit obavu o svého blízkého?

• Vyberme si vhodnou chvíli, kdy si promluvíme, a místo v soukromí, kde se cítíme oba dobře.
• Dávejme pozor na to, jak s ním komunikujeme, volme správná slova, např. ,,Vidím, že se trápíš, mám tě moc rád/a, jsem tu pro tebe, ale myslím si, že by ti mohlo pomoci promluvit si s odborníkem,,.
• Předem popřemýšlejme, zda známe někoho se zkušeností s duševními potížemi. Můžeme jim dát příklad, že je normální řešit takové potíže, že psychologové a terapeuti nejsou „jenom pro blázny“.
• Buďme tu pro něj, ale vysvětleme, že pohled nestranné osoby může být někdy fajn a může ho navést na jinou cestu. Za zkoušku nic nedá, pokud se v tom nebude cítit, kdykoli může odejít.
• Máte obavy, že by si mohl ublížit? Je apatický? Pak je vhodné volat ambulanci nejbližší psychiatrické péče.

Příklad z praxe: Klient se bál o svou sestru. Celá rodina si začala všímat, že má horší nálady, izolovala se od všeho a všech blýzkých, často mluvila o tom, že její život nemá smysl a bylo by lepší, kdyby tu nebyla. Bratr se chtěl poradit, jak se sestrou začít na toto téma mluvit, jaké možnosti pomoci jí nabídnout. Mimo to potřeboval také zpracovat své emoce, byl ve velkém stresu, aby si něco neudělala. Začal s ní mluvit o tom, že si všímá, že se necítí poslední dobou dobře, moc mu na ní záleží a ať se děje cokoli, jako rodina tu cestu ven zase najdou. Sestra se mu otevřela – dlouho bojovala s depresivními stavy. Navštívila psychiatra, pracuje na sobě v rámci terapií a snaží se hledat východisko, aby jí bylo zase dobře.

Tip uLékaře.cz: Doporučujeme článek Psycholog, psychiatr, terapeut nebo kouč: Znáte rozdíly?

Uvedené příklady jsou uvedené anonymně a zveřejněné se svolením osob, kterých se týká.