Poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy je souhrnné označení pro psychická onemocnění charakterizovaná narušeným normálního způsobu příjmu potravy. Mezi nejčastější choroby patří odmítání potravy - mentální anorexie - nebo naopak chorobné přejídání s následnou snahou zabránit tloustnutí - mentální bulimie. Přesnou příčinu proč u některých k poruše dojde a u jiných ne zatím neznáme. Jde snad o kombinaci několika fyzických a sociálních faktorů.
Co jste možná netušili...
Zmínky o poruchách příjmu potravy sahají do hluboké historie. Odmítání stravy bylo součástí náboženských rituálů u mnoha náboženství a kultur. Asketické hladovění provozovali křesťané i severoameričtí Indiáni. Bylo vnímáno jako prostředek k dosažení absolutní kontroly nad potřebami svého těla a dosažení vyššího duchovního stavu.Za zářný případ bulimie lze považovat gastronomické orgie u císařského dvora ve starověkém Římě. Mezi jednotlivými chody se jejich účastnící připravovali na další přísun jídla připravenými husími brky. Po uměle vyvolaném zvracení se vraceli k všeobecné zábavě a hodování. Samotné slovo „bulimie“ vzniklo pravděpodobně složením řeckých výrazů „bous“ - vůl - a „limos“ - hlad. Mělo popisovat takový hlad, při kterém je člověk schopen sníst i celého vola.
Odmítání potravy nebo naopak chorobná „žravost“ začaly být považovány za známku choroby až v 19. století. První popis onemocnění pochází od francouzského lékaře Ernesta-Charlese Lasegua a jeho anglického kolegy Williama Gulla.
Jak vzniká...
Poruchy příjmu potravy postihují častěji ženy. Nevyhýbají se ani mužům, ale jsou u nich vzácné. Na jednoho anorektika připadá až 30 anorektiček. Statistiky také jasně ukazují, že chorobou trpí zejména dívky v pubertě, tedy mezi 13 a 18 rokem. Často postihuje ženy a dívky, jejichž činnost klade velký důraz na vzhled a postavu - modelky, baletky, herečky nebo gymnastky. Stejně tak ale mohou mít zkušenost s anorexií či bulimií i zcela „normální“ děvčata.Přesnou příčinu proč u některých k poruše dojde a u jiných ne zatím neznáme. Jde snad o kombinaci několika fyzických a sociálních faktorů. Změnou svého postoje k jídlu a jeho odmítáním se nemocný snaží „řešit“ určitý problém. V řadách nemocných jsou často dívky, které jsou inteligentní, úspěšné a oblíbené. V období puberty jsou zvýšeně vnímavé vůči poznámkám na svůj vzhled. Snaží se být perfektní a proto se uchylují k drastickým dietám. Dalším charakteristickým příkladem jsou sportovkyně. Ty se hubnutím a odmítáním jídla mohou snažit řešit svůj problém s poklesem výkonnosti např. po nemoci nebo dlouhé nečinnosti. Na rozvoji poruch příjmu potravy se nepřímo podílí i média a marketing. V naprosté většině případů prezentují názor, že co je vyhublé, je krásné.
Na počátku rozvoje poruch příjmu potravy stojí zkreslené vnímání vlastního těla a postavy. Postižení trpí pocitem, že jsou příliš „tlustí“ a chtějí co nejdříve zhubnout. Porucha se přitom často rozvine u těch, kdo měli naprosto normální hmotnost nebo jen lehkou nadváhu. K jejímu odstartování mnohdy stačí jen neškodně vypadající, nemístné poznámky okolí (přátel, sourozenců, rodičů).
Jak se projevuje...
Pro poruchy příjmu potravy je charakteristická obava z tloušťky. Postižení mají pocit, že musí zhubnout a začínají experimentovat s nejrůznějšími dietami. Zpočátku omezují jídlo a odmítají kalorické pokrmy. Snaží se vyvíjet nadměrnou fyzickou aktivitu nebo si pomáhat některými léky snižujícími chuť k jídlu (anorektika) nebo zvyšujícími vylučování vody z organismu (diuretika). Skutečně se jim daří ztrácet svoji tělesnou hmotnost.V případě anorexie se dieta od určitého okamžiku vymyká kontrole. Nemocný se není schopen ovládat a nedokáže se nemoci bez pomoci druhých zbavit. Vytrvale odmítá jídlo. Díky zkreslené představě o svém těle má stále pocit, že je příliš tlustý i když je ve skutečnosti již krajně vyhublý.
Odmítání jídla může plynule přejít do dalšího extrému - chorobné žravosti. Ta je projevem mentální bulimie. Pod dlouhém odmítání jídla dostane nemocný najednou nepřekonatelný pocit hladu a je schopný zkonzumovat doslova všechno na co přijde. Nejčastěji jde o vysokokalorická jídla nebo sladkosti, které si předtím dlouho upíral. Po takovém „záchvatu“, který může trvat několik minut, ale třeba i hodinu, nastupují výčitky. Nemocní se nenávidí za to, co právě udělali a pokoušejí se zbavit jídla, které snědli. Prostředkem k tomu je uměle vyvolané zvracení nebo užití velkého množství projímadla. Epizody přejídání a zbavování se snědeného jídla se několikrát za den opakují.
S hladověním souvisí i další příznaky jako celková podrážděnost, ztráta zájmu o okolí, únava, závratě z nízkého tlaku, zvýšená náchylnost k nemocem, zhoršení pleti, řídnutí vlasů a při častém zvracení i zvýšená kazivost zubů.
Jak se potvrdí...
Hlavní známkou anorexie je pokles tělesné hmotnosti pod 15 procent normy. To odpovídá hodnotám BMI (body mass index) nižším než 17,5 kg/m2. Nízká hmotnost ještě ale sama o sobě nemusí být způsobená anorexií nebo bulimií. K jejich diagnostice se využívá psychologického nebo psychiatrického vyšetření. Školený odborník se vyptává postiženého i jeho blízkých na všechny okolnosti, které hubnutí a rozvoji poruchy příjmu potravy předcházely.Obraz o celkovém zdravotním stavu nemocného poskytne biochemické vyšetření vzorku krve. Pro dlouhodobé hladovění jsou charakteristické změny koncentrace jednotlivých minerálů a hladina cukru v krvi.
Jak se léčí...
Ve všech případech poruch příjmu potravy je nezbytný citlivý přístup celé rodiny a téměř vždy také odborná pomoc psychologa nebo psychiatra. Počítejte s tím, že léčba bude dlouhodobá. V lehčích případech můžete docházet na ambulantní sezení, v těch ostatních je nutná hospitalizace.Jak taková léčba vypadá? Lékaři se snaží nemocnému vysvětlit, jaká rizika s sebou odmítání potravy přináší a učí ho správným stravovacím návykům. Společně se domluví na tom, že postupně upraví svoji tělesnou hmotnost na ideální hodnoty. Při splnění úkolu následují odměny, v opačném případě nejrůznější postihy. Součástí léčby je kromě rozhovorů s psychologem i skupinová terapie, relaxační cvičení nebo arteterapie.
Významnou pomocí může být i vyjádření maximální podpory ze strany blízkých rodinných příslušníků a přátel nemocného. V indikovaných případech se může lékař rozhodnout pro použití léků ovlivňujících náladu a odstraňujících úzkost (antidepresiva, anxiolytika). Tento způsob léčby je však pouze podpůrný.
Co dál...
Poruchy příjmu potravy mohou přes svoje nevinně vypadající začátky vážně ohrožovat zdraví a dokonce život nemocného. Smutná statistika vypovídá o tom, že u nás stále ještě asi 5 až 10 procent případů anorexie končí smrtí. Dlouhodobé odmítání potravy se zákonitě „podepíše“ na fungování Vašeho těla. Zastavuje se růst, dívky přestávají menstruovat, snižuje se obranyschopnost organismu.Postupně dochází k dehydrataci a celkovému rozvratu metabolismu. Objevují se srdeční obtíže, hrozí selhání ledvin. Neléčená porucha příjmu potravy může vést až k těžkému nevratnému poškození organismu s trvalými následky nebo dokonce až k úmrtí.
Mentální anorexie se může sama upravit i bez léčby, ale další osud nemocného je stále nejistý. Odmítání potravy ve velkém procentu případů přechází v nadměrnou chuť k jídlu. Potom hrozí riziko rozvoje bulimie.
Jak se tomu všemu vyhnout...
Důležitou úlohu v prevenci rozvoje poruch příjmu potravy má zejména rodina. Podle psychologů by rodiče na své ratolesti neměli nakládat přílišnou zodpovědnost. Jedinci se sklonem k perfekcionismu potom mohou jakýkoliv neúspěch považovat za své selhání. Děti by se měly naučit, že nikdo není dokonalý a chybovat je lidské. Správně zaměřená výchova může odstranit psychickou náchylnost k rozvoji poruch příjmu potravy.V případě nadváhy není vhodné dodržovat drastické diety. Ty mohou být pro vyvíjející se organismus dokonce škodlivé. Základem pro zdravé hubnutí není odmítání potravy, ale úprava stávajícího jídelníčku. Zkuste třeba nahradit sladkosti ovocem a zeleninou. Ke správnému jídelníčku patří i dostatek pohybu. Ideální je například pravidelné běhání nebo plavání. V případě, že se i přes tato jednoduchá opatření nedaří snižovat hmotnost, vyhledejte pomoc odborníka na výživu nebo lékaře.
