5 oblastí diabetické diety, v nichž chybují i zkušení diabetici

Nastavení diety při cukrovce je pro začátečníky velkou výzvou, s některými jejími pastmi se ale mohou potýkat i zkušení diabetici. Dlouholetá nutriční terapeutka, působící na Klinice diabetologie Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, Bc. Vladimíra Havlová pro nás vytipovala pět oblastí diabetické diety, kde se u svých pacientů nejčastěji setkává s mýty.

První mýtus: Potraviny označené „bez přidaného cukru” neobsahují žádný cukr

Označení znamená, že do potraviny nebyly přidány jednoduché cukry a „jiné potraviny používané pro své sladivé vlastnosti”. Nejčastěji ho nesou sladkosti, nápoje či moučníky. Nutriční terapeutka Havlová však upozorňuje, že diabetici často zapomínají na to, že cukr může obsahovat samotná potravina. Příkladem je např. džus, který není přislazovaný, ale cukr obsahuje z použitého ovoce. Na označení tedy nelze spoléhat jako na záruku nulového obsahu cukru. „Vždy je nutné se podívat na složení potravin a na výživovou tabulku, která mimo jiné obsahuje množství sacharidů. Vždy nás zajímá obsah těch rychlých (monosacharidů, disacharidů) i pomalejších (polysacharidů),” připomíná Havlová. Uvedené množství sacharidů v potravinách bez přidaného cukru je třeba započítat do celkového příjmu sacharidů za den.

Druhý mýtus: Tmavé pečivo je automaticky zdravé

Diabetici často v obchodě automaticky sáhnou po tmavém pečivu, ale ne každé pečivo, které má „tmavou barvu”, je možné považovat za zdravé. Opět je třeba nahlédnout do jeho složení, které by podle Havlové mělo být vždy k dispozici u prodejce. Správnou „barvu” pečiva by měl tvořit jeho celozrnný základ, tedy rozemleté zrno i se slupkou a klíčkem, a díky tomu pečivo obsahuje vlákninu, která přispívá k tomu, že potravina zvedá koncentraci cukru v krvi pomaleji. „Celozrnné pečivo poznáme tak, že pečivo rozlomíme, uvnitř mají být viditelné tmavší kousky rozemletého obalu zrn a klíčků,” radí Havlová postup, pokud jste v úzkých. Obvykle toto pečivo také nemá hnědý odstín, ale spíše šedobéžový. Záludné totiž je, že pečivo může být ve skutečnosti bílé a je pouze dobarvováno melasou, medem, karamelem nebo praženým ječmenem nebo žitem. „Tento druh pečiva zvedá koncentraci cukru v krvi rychleji než celozrnné pečivo”, zdůrazňuje Havlová. „Název celozrnný může mít pouze ten výrobek, který obsahuje 80 % celozrnných mouk z celkové hmotnosti těsta,“ upřesňuje. Pozor na označení racionální, vícezrnné a cereální, takto označené výrobky nemusejí obsahovat celozrnnou mouku vůbec nebo jen minimálně. Vhodnou alternativou k běžnému pečivu nejsou ani pufované rýžové a kukuřičné chlebíčky, na rozdíl od knäckebrotu (crispbread), který obsahuje vlákninu. Její obsah je třeba zkontrolovat opět na obalu výrobku. Diabetikům se někdy doporučuje tzv. večerní či proteinový chléb, protože má ve složení méně sacharidů a více bílkovin než běžný chléb, není ovšem vhodný pro osoby s onemocněním ledvin. „Jaké pečivo si tedy vybrat? Podle zdravotního stavu. Nejlepší je poradit se s nutričním terapeutem nebo ošetřujícím lékařem. Někteří diabetici musejí ze zdravotních důvodů jíst bílé pečivo, někteří celozrnné a někdo si může vybrat podle aktuální glykémie,” shrnuje Havlová.

Třetí mýtus: Rýže a těstoviny jsou dietní, takže jsou výhodné i při cukrovce

Bohatým zdrojem složitých cukrů (polysacharidů) jsou kromě zmíněných pekárenských výrobků také některé druhy příloh obsahujících mouku či škrob, např. brambory, rýže, těstoviny, knedlíky. Jak často je při diabetu zařazovat? To podle Havlové záleží na jejich množství, ostatním složení jídla a aktuální glykémii. Dobrým trikem je mít ke každému jídlu zeleninu o hmotnosti 150–200 g (na jedno jídlo). 

V případě, že vám po některých přílohách stoupá glykémie vysoko, můžete zvolit jinou výhodnější variantu. Havlová doporučuje v supermarketu sáhnout namísto brambor přílohových po salátových, místo jasmínové rýže, rýže na sushi či předvařené zařadit do jídelníčku rýži basmati, parboiled nebo divokou rýži, u těstovin zvolit ty ze semoliny (tvrdé pšenice). Pomůže i vhodná příprava, např. vařit těstoviny al dente. V mnoha případech se dá např. rýže nahradit pohankou či bulgurem. Pokud patříte mezi milovníky knedlíků, i pro vás má nutriční terapeutka Havlová řešení: karlovarský knedlík z celozrnného pečiva.

Mýtus čtvrtý: S cukrovkou vůbec nesmím jíst sladkosti

Výběr sladkosti je podle paní Havlové velmi individuální, nic jako ideální sladkost pro diabetika neexistuje, každá zvedá glykémii „svižně”. Základní poučky však formulovat lze: „Když už je ‚potřeba’ dát si něco sladkého, měl by to být výrobek z kvalitních surovin, ovšem v malé porci. Záleží na aktuální glykémii. Výhodná je fyzická aktivita, která glykémii snižuje, sladkost pak nemusí glykémii příliš ovlivnit,” říká. Vhodné jsou podle ní moučníky s menším množstvím těsta a větším množstvím ovoce.

Dobrým tipem může být se o dort s někým rozdělit, zvolit jeden dva minidortíky, nechat polovinu dortu na druhý den, z domácího pečiva si dát kousek a zbytek rozdat. Jeden kopeček smetanové nebo tvarohové zmrzliny také ničemu neuškodí. Samozřejmě je vždy třeba znát aktuální glykémii a správně aplikovat inzulin. Glykémii se doporučuje ověřit 1,5–2,0 hodiny po jídle.

Havlová dodává, že nedoporučuje sladkosti s náhradními sladidly, která mají obvykle větší obsah tuků. Pro domácí pečení podle ní není vhodné ani používání fruktózy, protože funguje obdobně jako cukr a navíc ovlivňuje koncentracituků v krvi.

Pátý mýtus: Máslo musím zcela nahradit rostlinnými margaríny

Podle Havlové není možné vidět tuky jen jako strašáka, naše tělo je potřebuje nejen jako zdroje energie, ale třeba i k vstřebávání některých vitaminů a dalším chemickým pochodům v těle. Jsou také nositeli chuti. Při jejich konzumaci se ovšem vyplatí dodržovat střídmost. Zcela se vyhnout doporučuje trans-nenasyceným mastným kyselinám obsaženým v některých pekárenských a cukrářských výrobcích. Omezit je třeba příjem nasycených tuků (kromě másla a sádla přítomných například v kokosovém a palmovém oleji) – jejich větší zastoupení může vést například k rychlejšímu rozvoji srdečních a cévních onemocnění. Nezdravé mohou být však ve velkém množství i nenasycené tuky obsažené především v rostlinách. Používání různých typů olejů je třeba přizpůsobit přípravě pokrmu. Na chleba si můžete dát máslo stejně jako rostlinný margarín, ale všeho pomálu.

„Tuky ve stravě lze redukovat výběrem potravin. Nekonzumovat tučné maso, uzeniny, omezit smetanu, majonézu, sladkosti, smažené pokrmy, hranolky, chipsy a další pochutiny, tučné sýry. Důležité je dbát i na omezení tuků při přípravě jídla nebo salátů,” dodává na závěr nutriční terapeutka Havlová.

(pok)