Poruchy osobnosti a chování
Porucha osobnosti je dlouhodobý stav. Odlišnost se začne projevovat již v dětství a přetrvává po celý život. Co se může měnit, je míra projevů. Na vývoji se podílí jak dědičné, tak získané vlivy. Něco ze svého budoucího charakteru dítě získává po svých rodičích. Dále hraje úlohu výchova, školní prostředí, kamarádi, četba, rádio i televize.
Například většina lidí má ráda pořádek, každý dle svého zvyku, podle výchovy, prostředí. Pokud ale někdo myje okna třikrát do týdne, luxuje každý den dvakrát a knížky v knihovně zarovnává s úhloměrem a vodováhou, není něco v pořádku. Je-li chování člověka v některém směru výrazně odlišné, jedná se o poruchu osobnosti. #IMG#
Proč vzniká?
Porucha osobnosti je dlouhodobý stav. Odlišnost se začne projevovat již v dětství a přetrvává po celý život. Co se může měnit, je míra projevů. Na vývoji se podílí jak dědičné, tak získané vlivy. Něco ze svého budoucího charakteru dítě získává po svých rodičích. Dále hraje úlohu výchova, školní prostředí, kamarádi, četba, rádio i televize.
Typy osobností
Jedním z typů poruchy chování je paranoidní osobnost. Takový člověk je podezřívavý, vše si vztahuje jako útok na sebe. Zcela neutrální výrok vezme jako smrtelnou urážku, kterou vám nikdy nezapomene. Cítí zášť vůči svým domnělým nepřátelům. Cítí se dotčen, podveden, nedoceněn, hledá za chováním lidí kolem sebe spiknutí.
V dětství plaší a nepraktičtí, v dospělosti záhadní a podivní. Takoví jsou lidé se schizoidní osobností. Nedokáží vyjadřovat své city, reagují chladně, žijí ve svém vlastním světě, mimo okolní realitu. Jejich vztahy s ostatními lidmi jsou omezené, nedokáží se radovat. Na druhou stranu dokáží myslet netradičně, vidí souvislosti tam, kde jiní ne. Často se uplatní v teoretických vědních oborech. Vypadají přesně tak, jak si představujeme „šíleného vědce“.
Lidé s antisociální osobností naprosto ignorují jakékoliv společenské normy. Nezajímají je city a potřeby druhých. Necítí nikdy vinu, ze svých potíží obviňují ostatní. Jsou agresivní, lžou, kradou, dopouští se násilí. V dospělosti páchají trestné činy, případný trest jejich postoj k životu nezmění.
Emočně nestálé osobnosti často podléhají svým náladám, které se rychle mění. Jednají impulzivně, bez rozmyšlení, bez ohledů na následky. Neplánují si do budoucna. Jejich zájmy jsou nejasné, nevyhraněné, prožívají krátkodobé intenzivní citové vztahy. Snadno se rozčílí a chovají se agresivně pod vlivem náhlého výbuchu zlosti.
Histrionská nebo též hysterická osobnost se vyznačuje nadměrným vyjadřováním svých nálad, citů, emocí. Ty jsou velmi nestálé. Nejčastěji se jedná o ženy. Jsou výrazně soustředěny na svou vlastní osobu, líčí své vlastní prožitky a chtějí být oceněny ostatními. City ostatních je ale nezajímají. Vymýšlí si různé historky, pomlouvají, vyčítají, píší anonymy, rozvracejí manželství svoje i druhých.
Člověk s anankastickou osobností je nerozhodný, nejistý, mnohdy perfekcionistický, zabývá se nepodstatnými věcmi. Dělá si dlouhodobé plány, které odmítá měnit. Zabývá se nicotnými detaily, aniž by byl schopen pochopit širší souvislosti.
Velmi málo oblíbení bývají lidé s narcistickou osobností. Jsou přesvědčeni o své jedinečnosti, výjimečnosti, málokoho považují za sobě rovného. Cítí se ostatním nadřazeni, nesnesou kritiku, vědí všechno nejlépe. Jsou závistiví, nechápou pocity jiných.
Léčba
Existuje ještě několik dalších typů patologické osobnosti. Jistě i vy byste ve svém okolí našli odlišně se chovající lidi. Ne každý člověk s poruchou osobnosti musí být přesně vyhraněn jen v jednom typu poruchy. Různé kombinace jsou běžné.
Všem poruchám osobností je společná léčba. Ta je v principu vždy podobná. Základem jsou různé formy psychoterapie. S pacientem se pracuje jak individuálně, tak ve skupině. Do léčby se zahrnuje i rodina nemocného. Léčba medikamenty má podpůrnou funkci. Omezí úzkost, zmírní agresivitu, zklidní emoce, pomůže odstranit deprese a pocity méněcennosti.
