Poruchy stoje a chůze
Nervové onemocnění se často projeví poruchou stability - stoje nebo kvality chůze.
Všichni známe alkoholové opojení, kdy je utlumen vliv malého mozku (mozečku) na stabilitu a chůzi.
Jak k tomu dojde?
Člověka odlišuje od zvířat řeč, jemná práce ruky a chůze po dvou končetinách. Proto jsou postižení řeči, ruky a chůze vnímány jako velmi závažná. Chůze je pak pro mnohé nejdůležitější.
Pro bezvadný stoj a chůzi je důležitý celý nervový systém. Pokud si jej představíme jako počítač, kdy zmáčknutí klávesy na klávesnici je jeden krok, zpracování kliknutí je krokem druhým a objevení se písmenka na obrazovce je za třetí, pak v našem případě je prvním krokem informace z nohy o povrchu zemském, druhým krokem je zpracování v nervovém systému a třetím krokem je výsledná reakce. Například zvednutí nohy při šlápnutí na připínáček.
Tento silně zjednodušený model vlastně ukazuje, že příčina poruchy stoje a chůze může být od hlavy až k nohám. Úkolem neurologa je pak detektivní práce hledání změny ve funkci kožních a kloubních nervových buněk (receptorů), porušení nervů dolních končetin, postižení míchy nebo zásah do jednotlivých mozkových oblastí.
Jak detektiv postupuje?
V rámci poruch stability a chůze může být postiženo samotné vstávání z lůžka či židle. Stoj může být i vratký, to znamená méně stabilní, zejména při stoji spatném. Stoj spatný s očima zavřenýma je ještě náročnější na dokonalé fungování našeho těla.
Oči jsou totiž také aktivním orgánem, který se účastní stoje na dvou nohách.
Chůze je porušena při mozkových a míšních poraněních, u poškození nervů a nervových kořenů dolních končetin.
Svaly nohou mohou být ve stálé křeči, takzvaném spasmu. Spasmus chůzi značně ztěžuje. Spasmus může být u dětské mozkové obrny nebo po míšních poškozeních. Po cévní mozkové příhodě dochází ke kombinovanému obrazu ochabnutí a spasmu, kdy špička nohy je ochablá, přepadává, vzniká nemožnost chůze po patě, zatímco některé svaly stehna, lýtka a nohy jsou ve spasmu a noha se zároveň kroutí směrem dovnitř.
Detektiv si oblékne bílý plášť ...
Pro bezvadný stoj je nutná dobrá funkce nervových zakončení na chodidlech, na křížokyčelním skloubení a na krční páteři. Dále se ze smyslů na stoji podílí zrakový a sluchový - vestibulární systém. Stoj a chůzi podmiňuje stav trupových svalů a svalů dolních končetin. Všechny informace z nervů, kloubů, svalů a smyslů se zpracovávají na míšní a mozkové úrovni, odkud pak se stoj a lokomoce přizpůsobí vnějším podmínkám.
Lékař by měl vyšetřit stoj, široce rozkročený, spatný a s očima zavřenýma. Nechá Vás projít se po místnosti. Měl by zhodnotit funkci zúčastněných nervů, kloubů, svalů a smyslů, prostě Vás kladívkem „proklepne“.
Jak se léčí poruchy stoje a chůze?
Terapie samozřejmě závisí na vyvolávající příčině. Obecně se dá říci, že i pouhá představa pohybu pomáhá pohyb navodit. Tato představa se prakticky užívá v tréninku u špičkových sportovců. Pro obnovení či úpravu stoje a chůze se nejčastěji využije přístup rehabilitační a chirurgický. Pro uvolnění svalů při spasmech máme k dispozici léky nebo můžeme lokálně, to znamená na postižené svaly, použít klobásový jed - botulotoxin nebo koncentrovaný alkohol.
Lidé s poruchou stoje a chůze by měli být v trvalé péči rehabilitačních pracovníků. Chirurg nebo ortoped pak může občas pomoci odstranit různé mechanické překážky výkonu. Při postižení stoje a chůze se jedná často o změny trvalejšího charakteru s kolísavou úpravou.
Životní styl
Kolísání či přesněji vývoj stavu značně závisí na aktivním přístupu nemocného ke cvičení. Obecně se má za to, že to, co není aktivní, zaniká. Proto doporučujeme hlazení a masírování kůže pro aktivaci nervových zakončení, rozhýbávání kloubů a cvičení pro tužení svalů. Jako prevence úrazů u nejistého stoje se dají trénovat i pády.
Závěrem však nesmíme zapomínat, že i zde existují výjimky. U pacientů se svalovým postižením jsou některé druhy cvičení zakázány!
