Nejdůležitější otázky a odpovědi, které se týkají chemoterapie

Chemoterapií obecně označujeme systémovou léčbu zhoubného nádorového onemocnění chemickými látkami. Lékům, které omezují v růstu či přímo ničí nádorové buňky, říkáme také cytostatika. Ta působí na všechny rychle se množící (dělící se) buňky v těle, a to několika různými mechanismy, podle druhu účinné látky. O tom, jaké cytostatikum pacient dostane, rozhoduje specialista, který se protinádorovou terapií zabývá. Při výběru léku hraje roli typ nádoru, jeho rozsah a také celkový zdravotní stav nemocného.

Jak se chemoterapie podává?

Podávání chemoterapie může probíhat doma, ambulantně v tzv. stacionáři nebo v průběhu hospitalizace v nemocnici (většinou při prvním podání léčby). Konkrétní způsob závisí na konkrétním druhu léčby i zvyklostech pracoviště. 

Díky existenci širokého spektra účinných látek je také více možností, jak se mohou léky do těla podávat. Běžnou cestou je podání do krevního oběhu (do tepny nebo žíly) a ústy (perorálně). Další možností je podání do svalu (intramuskulárně), do podkoží (subkutánně), přímo do nádoru v kůži či vtíráním masti nebo tekutiny do kůže.

Když je lék podáván do žíly opakovaně, je výhodné použít tzv. porty. Jde o malé komůrky, které se zavedou do podkoží. Z nich potom vede katétr přímo do velké žíly. Krátkým snadným vpichem jehly přes kůži se lék vpraví do portu. Port je bezpečný, může být zaveden dlouhodobě a pacienta nijak neomezuje v každodenních aktivitách.

Chemoterapie je obvykle podávána v pravidelných intervalech, a to buď denně, jednou týdně, či jednou měsíčně. Po jedné sérii (cyklu) léčby, kdy pacient lék dostává po stanovený počet dnů či týdnů, následuje většinou tři týdny přestávka v podávání. Pro úspěch léčby je důležité dodržovat stanovené aplikační schéma. Léčba většinou trvá nejméně tři měsíce, délka terapie však může dosahovat až tří let.

Nežádoucí účinky chemoterapie

Léčebný účinek chemoterapie spočívá v poškozování dělících se buněk, nicméně léky neumí rozpoznat buňku nádorovou a buňku zdravou, tělu vlastní. To je příčina vzniku nežádoucích účinků protinádorové léčby. Ačkoliv se může zdát, že spektrum možných nežádoucích účinků je velmi široké, je potřeba zdůraznit, že u žádného nemocného se nerozvinou všechny nežádoucí účinky a někteří pacienti mají jen mírné, či dokonce žádné potíže. Lékařská věda má navíc k dispozici množství podpůrných léků, které nežádoucí účinky dokážou mírnit. Terapie nejčastěji poškozuje krvinky, které vznikají v kostní dřeni, buňky ve sliznicích trávicího traktu, reprodukčních orgánech a vlasových váčcích. Nejběžnější potíže jsou nevolnost a zvracení, ztráta vlasů a únava. Z dalších účinků můžeme jmenovat např. pokles počtu krevních buněk z důvodu útlumu krvetvorby, vznik infekcí při nedostatku krevních buněk zajišťujících imunitu, obtíže se sliznicemi v ústech a krku, poruchy vyprazdňování (průjem, zácpa) a vznik otoků. Jakmile je podávání léčby ukončeno, dochází k obnovení normálních buněk a s tím i k postupnému odeznívání nežádoucích účinků léčby. To může trvat různě dlouhou dobu, avšak většina ustává rychle.

Pokud jde o nevolnost, která vzniká v důsledku chemoterapie, v dnešní době je dobře odstranitelná díky účinným lékům. Tyto potíže většinou trvají jen krátce, do jednoho dne po podání léčby, jen v menším počtu případů mohou být dlouhodobější. Každou nevolnost nebo zvracení je však třeba sdělit ošetřujícímu personálu, aby mohl podat léky zmírňující potíže a při další aplikaci tyto obtíže včasnou léčbou zmírnit či zcela odstranit. Pro všechny pacienty lze ze široké škály dostupných léků najít takové, které na jejich problémy nejlépe zapůsobí. 

Chemoterapie a ostatní typy léčby

Lékaři vždy volí konkrétní léčebnou metodu individuálně pro každého pacienta. Závisí zejména na druhu nádoru i jeho rozsahu a celkovém zdravotním stavu nemocného. V některých případech je chemoterapie jedinou podávanou léčbou, častěji se však podává jako doplňková léčba k chirurgickému zákroku nebo ozařování (radioterapii). Tato tzv. adjuvantní chemoterapie cílí na zbylé nádorové buňky a jejich zničením má zabránit tvorbě metastáz. Pokud se podá chemoterapie před operací nebo ozařováním, nazývá se neoadjuvantní a jejím cílem je zmenšit nádor.

Pro každého pacienta je náročné zvládat nádorové onemocnění i protinádorovou léčbu. Velmi pomáhá optimální spolupráce lékaře, nemocného i jeho blízkých. Tedy aby odborník podrobně informoval svého pacienta o průběhu léčby a o případných nežádoucích účincích i prognóze onemocnění atd. Nemocný by měl mít možnost se svého lékaře ptát na otázky k léčbě. Naopak pacient ve snaze napomoci hladkému průběhu léčby by měl dodržovat pokyny a doporučení ze strany lékařů a sester. Zároveň je důležité, aby byl pacient aktivní a informoval odborníky o všech potížích, které se u něj během léčby vyskytnou. Tím pomůže včasné diagnostice a léčbě možných komplikací či nežádoucích účinků.

(paf)

Zdroj:

Vorlíček J., Adam Z., Šmardová L., Vorlíčková H. Chemoterapie a vy: Rady pro nemocné léčené chemoterapií. 5., přeprac. a dopl. vyd., 2. vyd. Medical Tribune CZ. Praha: Masarykův onkologický ústav Brno ve spolupráci se společností Teva Pharmaceuticals CR a s nakl. Medical Tribune CZ; 2013.