Čím víc slunce, tím víc centimetrů. Vědci odhalili překvapivou souvislost

Místo, kde dítě žije, může ovlivnit účinnost léčby růstovým hormonem. Úspěch léčby závisí na tom, kolik hodin denně je dítě vystaveno působení slunečního světla.

Co všechno se podílí na tom, jaké tělesné výšky člověk dosáhne? A působí tyto vlivy i v případě, že je léčen růstovým hormonem? Odpověď na první otázku známe již delší dobu. Cílová výška je do značné míry daná geneticky, tedy zděděná od rodičů. Snížit ji však může:

• podvýživa v době růstu, 
• různá onemocnění a zranění,
• intenzivní sportování (s vysokou pravděpodobností).

Roli v konečné výšce hrají i vlivy prostředí – například rytmus světla a tmy, spánku a bdění, teplota nebo zeměpisná šířka. Lidé žijící ve vyšších zeměpisných šířkách, to znamená na severní polokouli severněji a na jižní zase jižněji, jsou obecně vyšší než populace z oblastí blíže rovníku. Děti také rostou více v létě než v zimě, nejspíš hlavně díky delším dnům s více hodinami slunečního světla.

Slunce velí růst

• Lékaři z britského Manchesteru dospěli v nedávné studii k podobným závěrům i u dětí léčených růstovým hormonem. Sledovali 118 dětských pacientů z celého světa po dobu jednoho roku. Odpověď na léčbu hodnotili jak pomocí běžného měření tělesné výšky, tak prostřednictvím genů, o kterých se ví, že souvisejí s léčbou růstovým hormonem. Lékaři pozorovali, jak intenzivně se tyto geny v těle využívají – takzvanou genovou expresi.
• Data, která nasbírali, jednoznačně ukazují na souvislost růstu se slunečním svitem. Odpověď dětí na léčbu totiž byla nejintenzivnější v těch lokalitách a obdobích, ve kterých slunce svítí nejdéle. A to jak v letních měsících, tak v průměru za celý rok.
• Zároveň však účinek léčby ovlivňuje i genetická výbava dítěte. Reakce na léčbu růstovým hormonem je tedy důsledkem souhry dědičných vlivů a toho, kde pacient žije a kolik má denního světla.

Stěhování není namístě

To, že existuje souvislost mezi lidským růstem, slunečním svitem a polohou na zeměkouli, je jistě zajímavá informace. V rozkrývání všech jejích dopadů jsou však lékaři a vědci teprve na začátku. „Nedostatek růstového hormonu se dá léčit, ale účinnost léčby kolísá,“ řekl hlavní autor zmíněné studie. „Pokud do detailů porozumíme příčinám a reakci těla na to, kde dítě žije, budeme se moci zamýšlet nad tím, jak lépe odhadnout výsledek léčby a zvýšit její účinnost.“

(luko)

Zdroje: 
www.sciencedaily.com/releases/2015/10/151028054925.htm
www.nature.com/tpj/journal/v16/n6/full/tpj201567a.html
www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/10887907
www.scielo.br/pdf/rbme/v10n6/en_a09v10n6.pdf