Čím dříve přijdete, tím větší je naděje, že vše dobře dopadne

Jak se projevilo více než roční období ovlivněné pandemií covidu v onkologických ordinacích?

Situace se postupně vyvíjela, jiné to bylo v první vlně a jiné na podzim a v zimě během dalších etap. Velmi jsme se snažili, aby se obrovský nápor, který covid představoval pro zdravotnická zařízení, nedotkl onkologických pacientů. Akutní péče byla dokonale zachována, operace probíhaly v termínu, snažili jsme se nic neredukovat. Jediné, co polevilo, byly pravidelné kontroly pacientů v remisi (po vymizení všech známek nemoci). Abychom nic nezanedbali, spojovali jsme se s nimi telefonicky. Po loňském jaru jsme měli dojem, že jsme vše zvládli optimálně. Teprve druhá část pandemického vývoje nám ukázala, že to zase tak optimální nebylo a že naše úsilí není vše, co rozhoduje o osudu našich pacientů. 

Jak tedy situaci ovlivnila druhá vlna covidu? Odkládali lidé preventivní vyšetření či návštěvu lékaře?

Obava z covidu často převládla nad obavou z jiných chorob. Rozhodnutí pacienta, jestli se bude řídit radou lékaře a absolvuje doporučená vyšetření, hraje velkou roli. A právě to se následně ukázalo jako relativně problematické. Někteří pacienti měli dojem, že je možné odložit preventivní vyšetření, a přišli pozdě v rámci primární diagnózy. Jiní od nás dostali doporučení ohledně nějaké nejasnosti z hlediska možného návratu nemoci, zanedbali kontrolu a také přišli k léčbě pozdě.

Setkáváme se s případy, kdy covid po deseti patnácti letech způsobí návrat karcinomu prsu

Máte ve své ordinaci zkušenosti se ženami, které ukončily protinádorovou léčbu a následně se nakazily covidem? Jaké jsou v tomto směru vaše poznatky?

Jde o další faktor, který sehrál v uplynulém období roli. Zjišťujeme to právě teď. Imunita u pacientů v remisi často drží tu malou schovanou onkologickou chorobu na uzdě. Tento člověk působí, že je zdravý, a může se stát, že se onkologická nemoc už nikdy nevrátí. Ale jakmile se imunita oslabí, například vlivem covidu či jakékoliv jiné závažné infekce, rakovina si najednou zase začne dovolovat. U pacientek s karcinomem prsu se setkáváme s případy, kdy přicházejí po 10, 12, 15 letech na kontrolu, která byla doposud jen „společenskou návštěvou“. Ale najednou se odhalí návrat nemoci. Všechny pacientky měly před nálezem nových metastáz karcinomu prsu nepříznivě probíhající infekci koronavirem. Jedná se tedy o pravděpodobný důsledek infekce.

Doporučila byste na základě těchto zkušeností pacientkám, které v minulosti překonaly rakovinu prsu, aby byly po prodělání covidu opatrnější?

Opatrnost je namístě. Vidíme, že po covidu mají pacienti mnoho dlouhodobě přetrvávajících obtíží, únavu, dechové problémy nebo jiné potíže. Proto by se mohlo stát, že se příznaky návratu rakoviny mezi těmito obtížemi ztratí. Zároveň bych ráda apelovala na všechny pacientky s karcinomem prsu, i když jsou už dlouhodobě bez známek nemoci, aby zvážily očkování, pokud nemají nějakou opravdu závažnou kontraindikaci. Mohu zodpovědně říct, že už máme hodně očkovaných pacientek a žádná z nich neměla onkologickou komplikaci. Ale pacientek, které prodělaly covid a rakovina prsu se jim vrátila, stále přibývá.     

Životní styl ovlivňuje vznik onkologických onemocnění zásadněji, než jsme předpokládali

Pokud jde o prevenci rakoviny prsu, od 45 let se mohou ženy zdarma účastnit mamografického screeningu, doporučeno je i pravidelné samovyšetření prsů. Poradila byste i další preventivní kroky?

Otázka prevence rakoviny obecně se teď hodně skloňuje, protože se zjistilo, že velká část nádorů je preventabilních. My jsme na primární prevenci trochu rezignovali, protože se zdálo, že kromě kouření nejsou ostatní rizikové faktory se vznikem onkologických chorob svázány tak úzce. Ale teď je zřejmé, že životní styl hraje významnou roli. A proto má určitě velký význam ovlivňovat i tyto zdánlivě obecné faktory. Například u pohybové aktivity máme už jasná data z klinických studií. Adekvátní pohyb představuje prevenci nejen vzniku zhoubného nádoru, ale také zlepšuje přežití pacientek, které už nádor měly a dostaly se do remise. Dokonce prodlužuje přežití žen, které mají metastatické onemocnění.

Jaké jsou v rámci onkologické prevence další trendy?

Další snahou je vystříhat se těch nejčastějších zhoubných nádorů. Proto fungují screeningové programy zaměřené na nádory, u kterých stojí za to, aby společnost investovala peníze i úsilí do jejich zachycování v časných stadiích, kdy jsou ještě dobře léčitelné. Je smutné, že ve screeningových programech není zapojen každý nebo alespoň většina z nás. Do mamárního screeningu a screeningu karcinomu děložního čípku je zapojeno něco přes 60 % indikované populace. Do kolonoskopického sledování tlustého střeva jen 30 % potřebných. Onkologická prevence by se současně měla individualizovat.     

Sledujte osudy předků i rizika související s vašimi dalšími chorobami

Co můžeme sami konkrétně udělat?  

Je dobré podívat se do rodiny na osudy svých předků, a pokud zjistíme, že naši příbuzní trpěli opakovaně určitým typem zhoubného nádoru, může to znamenat, že to bude i moje „slabé místo“. Pokud můj dědeček, tatínek, strýček zemřeli na kolorektální karcinom, tak si začnu dávat pozor na svá střeva. Pokud maminka, babička, tetička měly karcinom prsu, budu opatrná v tomto směru.

Riziko zhoubných nádorů také souvisí s jinými chorobami, kterými pacient trpí. Buď obecně, například u cukrovky, chronických zánětlivých onemocnění nebo revmatických chorob, kdy riziko vzniku rakoviny stoupá, nebo konkrétně, protože už se jedná o chorobu, která je prekancerózou, tedy předstupněm vzniku rakoviny. Mám-li vředovou nemoc žaludku, jsem v nebezpečí, že můžu mít karcinom žaludku. Pokud mám cystickou mastopatii prsní žlázy (nejčastější onemocnění podobné nádoru prsu), jsem v riziku vzniku karcinomu prsu. Když mám refluxní ezofagitidu, jsem v nebezpečí, že budu mít karcinom jícnu. Když mám cirhózu jater, hrozí, že budu mít hepatocelulární karcinom. O tom se relativně málo mluví. Tyto informace přitom mohou některým pacientům zachránit život. Jde o velkou výzvu pro další osvětu.  

Má význam sledovat ještě další rizika?

Jde o rizika související s tím, co si nedovedeme odpustit. To znamená, že pokud jsem žena a jsem obézní, mám vysoké riziko vzniku karcinomu prsu a musím si na něj dávat pozor. Pokud užívám dlouhodobě po menopauze estrogeny, musím dbát na to, abych si kontrolovala prsa. Pokud jsem kuřák, mám vysoké riziko karcinomu plic, ale i spousty jiných nádorů, třeba nádoru močového měchýře. Takže každý člověk, dosud zdravý, si může z těchto informací složit své preventivní puzzle. Riziko je samozřejmě také v nedůslednosti. Určitě by stálo za to zavést spolehlivý systém, který by nám preventivní vyšetření připomínal. Už to nemusí být jen o papírovém kalendáři, ale pomoci by mohly různé elektronické aplikace či upomínky, které by nás upozorňovaly, že už je čas.        

Počet žen, které přicházejí s pokročilým nádorem, neklesá         

Jaké jsou podle vašich zkušeností důvody, proč se některé ženy nezapojí ani do základních preventivních screeningových programů, které mají prokazatelné výsledky? Případně proč vyšetření v situaci, kdy se objeví varovné příznaky, odkládají?

Screeningové programy nám fantasticky změnily hierarchii klinických stadií, obrovsky se navýšila diagnóza nemocí v nejčasnějším stadiu, které dokážeme léčit. To se zásadně změnilo. Vůbec se však nezměnil počet pacientek, které přicházejí už s generalizovaným, pokročilým nádorem. Takže je zřejmé, že jde o ženy, které nepůjdou k lékaři a nenavštíví ani screening, protože mají nějaké psychické zábrany či obavy.

Samozřejmě když si v prsu něco nahmatáte, okamžitě si představíte, co vše to může znamenat. Když odhlédnu od zdravotních dopadů a nebezpečí smrti, které je s rakovinou vždy určitým způsobem spojené, jsou to samé nepříjemnosti. Dlouhá léčba, ztráta vlasů, přibírání na váze, hubnutí, řada nežádoucích účinků, nevolnost. A také sociální dopady, pacientky mívají existenční těžkosti. U žen s karcinomem prsu často řešíme, že je opustí muž. Protože přicházejí o atributy, které jsou pro některé hloupé partnery zásadní. Zůstávají samy s dětmi a nejsou v takové kondici, aby se o ně mohly samy postarat. Čili celý tento kolotoč se může promítnout v hlavě ženy, která si nahmatala bulku. Proto se někdy stane, že volí pštrosí politiku. Žena nejde k lékaři, čeká, jak se situace vyvine. Což je ale nejhorší možný postoj. Jestli je situace závažná, bude čím dál závažnější.

Ženy by si měly uvědomit, že u časných stadií nádorů máme velmi vysokou naději, že se choroba úplně zvládne. Ale přináší to určité nepříjemnosti. Respekt si v této souvislosti zaslouží i nadace Dobrý anděl, která onkologicky nemocné ženy podporuje. Později, za 20 let, na toto období pacientky vzpomínají jen jako na nepříjemnou epizodku ve svém životě. Už jsou dávno zdravé a šťastné. Čím dříve žena přijde, tím větší je naděje, že vše dobře dopadne.

Je možné říct, do jaké míry pozdější diagnostika ovlivňuje úspěšnost léčby?

Roli hraje typ nádoru i věk pacientky. Čím je nemocná mladší, tím agresivnější typ nádoru většinou má. A tím je také kratší to klíčové období. Z praxe vím, jak velmi rychle u mladých žen nemoc postupuje. Během roku se nádor, který lze léčit a považovat za poměrně banální záležitost, může proměnit v neřešitelný stav.

Uzdravuje se čím dál více pacientek s karcinomem prsu

Setkáváte se s některými mýty, které ženy v přístupu k prevenci ovlivňují?

V této oblasti se snažíme jít za hranici našich profesionálních povinností. Založili jsme také obecně prospěšnou společnost Dialog Jessenius, pomocí níž poskytujeme pacientům informace. Pomáhají, aby v diagnostice a léčbě nedocházelo ke zbytečným časovým prodlevám. Obecně je snaha lékařů odborně informovat velká. Ale v aktuální konkurenci informací a mýtů, které se šíří po internetu, se občas dostáváme do problémů. Koluje spousta informací o škodlivosti mamografie nebo nebezpečnosti stlačení prsu v průběhu vyšetření. Mamografie je jednoduchá metoda, při níž se pomocí obyčejného rentgenu může odhalit malý, nebo dokonce teprve vznikající nádor. Důvodem je přítomnost vápenatých usazenin v cévách nádoru, které jsou na rentgenu dobře patrné. Proto můžeme na základě primitivního rentgenu z 19. století levně a neinvazivně diagnostikovat ještě přednádorová stadia. Je přitom známé, že rentgenová zátěž mamografu je asi taková jako kosmické záření při letu z Prahy do USA. Určitě by si nikdo nenechal ujít příležitost navštívit New York kvůli tomu, že by se bál záření.

Jaká zjištění nám poslední období přineslo?

Ukázalo se, že vše nemáme ve svých rukou a že se každý z nás ze dne na den může dostat do situace těch slabých, chorobou zaskočených, kteří potřebují pomoc. Člověk by neměl být pyšný, sobecký a zahleděný do sebe. Nemoc může změnit život každému. Buďme k nemocným solidární a vstřícní. Na onkologii je současně vidět, že všechny špatné zprávy mají i pozitivní aspekt. Když sledujeme vývoj křivek výskytu karcinomu prsu a úmrtnosti na něj, vidíme, jak se od sebe stále vzdalují. To je pro nemocné fantastická zpráva, znamená to, že jich čím dál víc nemoc přežije a většina z nich se uzdraví. 

(nik)

Zdroje:

https://www.dialog-jessenius.cz/projekt/ruce-na-prsa