Nový úsvit v léčbě AIDS, nebo jen lichá naděje?
Dva HIV pozitivní pacienti, kteří podstoupili transplantaci kostní dřeně kvůli léčbě rakoviny, se díky tomuto zákroku možná zbavili HIV pozitivity. Dokonce i poté, co přestali užívat antivirotika, se virus v jejich bílých krvinkách zatím znovu neobjevil.
Výsledky? Bude je třeba ještě potvrdit
O pozoruhodném, i když zatím velmi křehkém úspěchu, informovali dva američtí vědci Dr. Timothy Henrich a Dr. Daniel Kuritzkes na mezinárodní vědecké konferenci v malajském Kuala Lumpuru. Přestože oba odborníci samozřejmě uznávají, že uvedené výsledky jsou skvělé, jedním dechem zároveň varují před přílišným a předčasným optimismem. Podle nich je ještě příliš brzy na to, aby bylo možné říci, že jsou oba pacienti s HIV definitivně vyléčení.
Transplantace již v minulosti pomohla
Pokud se později potvrdí, že transplantace kostní dřeně dokázala zastavit nevyléčitelnou infekci HIV, bude to přinejmenším znamenat další milník na cestě k definitivní léčbě jinak smrtelného onemocnění. Jediným zatím úplně vyléčeným pacientem s HIV infekcí je v současné době Američan Timothy Brown, který transplantaci kostní dřeně podstoupil v letech 2007 až 2008. Buňkám z darované kostní dřeně chyběl díky genetické mutaci receptor nutný k tomu, aby mohl HIV virus pronikat dovnitř buňky. A tak spolu s tím, jak darované buňky nahradily u Browna jeho původní vlastní krvinky, zmizel z jeho krve i zákeřný virus.
„Léčba pro všechny“ bude asi vypadat jinak
Pro oba Američany, kteří se (alespoň prozatím) díky transplantaci kostní dřeně zbavili svého onemocnění, to jistě znamená obrovské štěstí. Podle vědců je však vysoce nepravděpodobné, že by se transplantace kostní dřeně stala v budoucnu standardním způsobem, jak léčit AIDS. Každopádně však nové poznatky získané z těchto dvou dalších nadějných případů mohou urychlit vývoj nové antivirové terapie, která snad infekci HIV v budoucnu úplně vyléčí.
Příběh léčby viru HIV
Virem HIV je dnes na celém světě nakaženo více než 30 miliónů lidí a jen ve Spojených státech se každý rok objeví přes 50 tisíc nových případů této infekce. Pokud byste se však dnes jedním z nakažených stali i vy, nemáte už žádný důvod rvát si vlasy.
Ze smrtelné metly lidstva se díky moderní léčbě stalo chronické onemocnění, které vám život nemusí zkrátit o nic víc než třeba kouření nebo jinak nezdravý životní styl. Na druhou stranu je smutnou skutečností, že velká většina nakažených žije v chudých rozvojových zemích, kde je kvalitní lékařská péče těžko dostupná. A na druhou stranu někteří nakažení ze zemí bohatých, kteří by se léčit mohli, zase nemají kvůli své špatné sociální nebo psychické situaci dostatek motivace. Lidstvo jako celek tedy nad virem HIV ještě rozhodně vyhráno nemá.
Neradostné začátky
Nové onemocnění vešlo ve známost v roce 1981, kdy se poprvé začalo šířit v gay komunitě v New Yorku a Kalifornii. Zjistit původce nemoci, virus HIV, se podařilo velmi rychle, na první lék se však netrpělivě čekalo následujících pět let. A tak první nemocní nakažení v 70. a na počátku 80. let většinou zemřeli kvůli nedostatečné léčbě již v první polovině 90. let.
První léky
Prvním lékem, který zpomaloval množení viru a jeho šíření v těle nemocného člověka, byl zidovudin, který se ve Spojených státech objevil v roce 1986. Krátce po něm se začaly používat také další látky s antivirovým účinkem, jejich účinnost však stále nebyla ideální. Hlavní problém představoval vznik rezistence, kdy virus dokázal díky rychlým mutacím po nějakém čase úspěšně vzdorovat podávaným lékům. Léčba se tak u mnoha pacientů stávala zcela neúčinnou.
Velký úspěch: nástup kombinované terapie
S problémem rezistence se vypořádala až kombinovaná terapie, která v léčbě HIV infekce znamenala velký průlom. Ve druhé polovině 90. let byly totiž vyvinuty různé skupiny antivirových léků s odlišným způsobem účinku, které na virus takříkajíc útočily ze všech stran. Pacientům se začalo podávat více antivirových léků současně – a výborně to zafungovalo. Pokud totiž virus zmutoval, a stal se tak rezistentní k jedné skupině léků, byl okamžitě zneškodněn lékem s jiným způsobem účinku ještě před tím, než se nová mutace stačila rozšířit. Je proto hlavně zásluhou kombinované terapie, že se dnes u dobře spolupracujících pacientů daří udržovat hladinu viru v krvi na velmi nízké úrovni. Z infekce HIV se tak stalo nikoli smrtící, ale spíše chronické celoživotní onemocnění.
Antivirotika, kam se podíváš
V současné době existuje šest různých skupin antivirotik, které se v rámci kombinované terapie používají společně v různých obměnách. Každá z těchto skupin útočí na virus v jiné fázi jeho životního cyklu a zatím tato strategie dobře vychází. Stále samozřejmě probíhají pokusy o objevení nové a ještě účinnější léčby, která by virus dokázala z těla nakaženého člověka úplně vymýtit. Ještě lepší by bylo vyvinout očkovací látku, která by vzniku infekce zabránila úplně, tak jako je to dnes běžné u mnoha jiných infekčních nemocí. Přestože však do vývoje vakcíny proti HIV byly a jsou vkládány velké naděje i finanční prostředky, v nejbližší době se žádná účinná očkovací látka na obzoru nerýsuje.
Léčba ano, vyléčení zatím ne
A tak přestože účinná léčba udělala z někdejšího strašáka již docela krotkou nemoc, vítězný jásot by byl přece jen předčasný. Kromě zmiňovaných problémů s dostupností léčby mohou u dlouhodobě léčených jedinců působit problémy například vedlejší účinky léčby. Kromě toho i malá hladina viru v krvi pravděpodobně v dlouhodobém horizontu způsobuje některé zdravotní problémy (například poškozuje srdce a cévy), takže lidé s HIV umírají v průměru přece jen o něco dříve. Nezbývá než doufat, že i v tomto směru se v budoucnu dočkáme zlepšení, tak jako v historii HIV už několikrát.
Léčba HIV dnes: u spolupracujícího pacienta z bohaté země žádný problém
Virem HIV je dnes na celém světě nakaženo více než 30 miliónů lidí a jen ve Spojených státech se každý rok objeví přes 50 tisíc nových případů této infekce. Pokud byste se však dnes jedním z nakažených stali i vy, nemáte už žádný důvod rvát si vlasy.
Ze smrtelné metly lidstva se díky moderní léčbě stalo chronické onemocnění, které vám život nemusí zkrátit o nic víc než třeba kouření nebo jinak nezdravý životní styl. Na druhou stranu je smutnou skutečností, že velká většina nakažených žije v chudých rozvojových zemích, kde je kvalitní lékařská péče těžko dostupná. A na druhou stranu někteří nakažení ze zemí bohatých, kteří by se léčit mohli, zase nemají kvůli své špatné sociální nebo psychické situaci dostatek motivace. Lidstvo jako celek tedy nad virem HIV ještě rozhodně vyhráno nemá.
Příběh léčby
- Neradostné začátky – nové onemocnění vešlo ve známost v roce 1981, kdy se poprvé začalo šířit v gay komunitě v New Yorku a Kalifornii. Zjistit původce nemoci, virus HIV, se podařilo velmi rychle, na první lék se však netrpělivě čekalo následujících pět let. A tak první nemocní nakažení v 70. a na počátku 80. let většinou zemřeli kvůli nedostatečné léčbě již v první polovině 90. let.
- První léky – prvním lékem, který zpomaloval množení viru a jeho šíření v těle nemocného člověka, byl zidovudin, který se ve Spojených státech objevil v roce 1986. Krátce po něm se začaly používat také další látky s antivirovým účinkem, jejich účinnost však stále nebyla ideální. Hlavní problém představoval vznik rezistence, kdy virus dokázal díky rychlým mutacím po nějakém čase úspěšně vzdorovat podávaným lékům. Léčba se tak u mnoha pacientů stávala zcela neúčinnou.
- Velký úspěch: nástup kombinované terapie – s problémem rezistence se vypořádala až kombinovaná terapie, která v léčbě HIV infekce znamenala velký průlom. Ve druhé polovině 90. let byly totiž vyvinuty různé skupiny antivirových léků s odlišným způsobem účinku, které na virus takříkajíc útočily ze všech stran. Pacientům se začalo podávat více antivirových léků současně – a výborně to zafungovalo. Pokud totiž virus zmutoval, a stal se tak rezistentní k jedné skupině léků, byl okamžitě zneškodněn lékem s jiným způsobem účinku ještě před tím, než se nová mutace stačila rozšířit. Je proto hlavně zásluhou kombinované terapie, že se dnes u dobře spolupracujících pacientů daří udržovat hladinu viru v krvi na velmi nízké úrovni. Z infekce HIV se tak stalo nikoli smrtící, ale spíše chronické celoživotní onemocnění.
- Antivirotika, kam se podíváš – v současné době existuje šest různých skupin antivirotik, které se v rámci kombinované terapie používají společně v různých obměnách. Každá z těchto skupin útočí na virus v jiné fázi jeho životního cyklu a zatím tato strategie dobře vychází. Stále samozřejmě probíhají pokusy o objevení nové a ještě účinnější léčby, která by virus dokázala z těla nakaženého člověka úplně vymýtit. Ještě lepší by bylo vyvinout očkovací látku, která by vzniku infekce zabránila úplně, tak jako je to dnes běžné u mnoha jiných infekčních nemocí. Přestože však do vývoje vakcíny proti HIV byly a jsou vkládány velké naděje i finanční prostředky, v nejbližší době se žádná účinná očkovací látka na obzoru nerýsuje.
- Léčba ano, vyléčení zatím ne – a tak přestože účinná léčba udělala z někdejšího strašáka již docela krotkou nemoc, vítězný jásot by byl přece jen předčasný. Kromě zmiňovaných problémů s dostupností léčby mohou u dlouhodobě léčených jedinců působit problémy například vedlejší účinky léčby. Kromě toho i malá hladina viru v krvi pravděpodobně v dlouhodobém horizontu způsobuje některé zdravotní problémy (například poškozuje srdce a cévy), takže lidé s HIV umírají v průměru přece jen o něco dříve. Nezbývá než doufat, že i v tomto směru se v budoucnu dočkáme zlepšení, tak jako v historii HIV už několikrát.
MUDr. Helena Janíčková
odborník uLékaře.cz
Zdroje:
zpravy.idnes.cz
www.thebody.com
http://emedicine.medscape.com