Někteří pacienti se očkování vyhýbají. Přečtěte si, jak jsou na tom s vakcinací sami lékaři

Množství dostupných očkovacích látek stále roste a s nimi i počet infekčních onemocnění, před kterými můžeme účinně ochránit sebe i své děti. Možná trochu paradoxně se ale očkování stává tím více kontroverzní, čím více patří do našeho běžného života.

Množství dostupných očkovacích látek stále roste a s nimi i počet infekčních onemocnění, před kterými můžeme účinně ochránit sebe i své děti. Možná trochu paradoxně se ale očkování stává tím více kontroverzní, čím více patří do našeho běžného života. Někteří lidé argumentují, že příliš velký počet očkování poškozuje náš imunitní systém, nebo dokonce způsobuje vážná onemocnění, jako je například autismus. Jak se na otazníky kolem očkování dívají ti, kteří s ním přicházejí denně do styku, tedy řadoví lékaři?

Spoléhají lékaři na vlastní očkování?

Na stránkách projektu www.ulekare.cz proběhla nedávno minianketa mezi lékaři zaměřená právě na očkování. Jsou sami lékaři řádně očkovaní? Využívají všechny moderní vakcíny, které se v poslední době nabízí? Nebo i zde platí známé rčení, že „kovářova kobyla chodí bosa“? Přístup odborníků k očkování a vlastnímu zdraví nám může ledacos užitečného napovědět.

Proti čemu se lékaři očkují

Asi nepřekvapí, že všichni lékaři tak jako velká většina ostatních lidí absolvovali standardní dětská očkování. Jak je to však s těmi „nadstavbovými“ vakcínami, které často sami svým pacientům doporučují? Například očkování proti klíšťové encefalitidě, které se v posledních letech stále více propaguje, absolvovala z dotázaných lékařů jen zhruba pětina, což je číslo přibližně odpovídající proočkovanosti běžné populace. Přibližně čtvrtina lékařů se také očkuje proti „nemoci špinavých rukou“ – infekční žloutence typu A (proti typu B jsou povinně očkováni všichni zdravotníci a dnes již i všechny děti v rámci očkovacího kalendáře).

Lékaři a chřipka

Každoroční očkování proti chřipce se doporučuje především rizikovým skupinám, kam patří staří a chronicky nemocní lidé. Nicméně lékaři jsou kvůli své práci vystaveni vyššímu riziku nákazy, proto možná překvapí, že z dotázaných lékařů se proti chřipce nechává pravidelně očkovat jenom třetina. Někteří lékaři se dokonce domnívají, že očkování proti chřipce buď není dostatečně účinné, nebo má významné nežádoucí účinky.

Očkování proti tuberkulóze by se mělo vrátit

Většina oslovených lékařů se domnívá, že zrušení povinného očkování dětí proti tuberkulóze byla chyba. Tuberkulóza se v naší populaci prý vyskytuje stále častěji, přichází například s imigranty z rozvojových zemí a v některých komunitách, například mezi bezdomovci, se stále šíří. Většina lékařů proto nechává své děti proti tuberkulóze i nadále očkovat.

Co si lékaři myslí o lidech, kteří odmítají očkování

Na to, aby člověk odmítl nechat své dítě očkovat podle standardního očkovacího kalendáře, musí mít dostatek odvahy a sebevědomí. Už proto, že mnozí lékaři se na takzvané „odmítače“ nedívají právě přívětivě. Rodič, který odmítne své dítě nechat očkovat proti onemocnění, které se v kolektivu snadno šíří, totiž podle některých lékařů hazarduje nejen se zdravím svého dítěte, ale navíc i zneužívá skutečnosti, že většina dětí očkována je a riziko nákazy je proto relativně malé. Na druhou stranu si někteří oslovení lékaři nemyslí, že odmítnutí očkování je vždycky zdraví nebezpečné, a sami přiznávají, že mají u svých dětí obavy z možných nežádoucích účinků vakcín.

Kolik lékařů, tolik názorů?

Stejně jako mezi lidmi bez zvláštního zdravotnického vzdělání se dají najít nejrůznější názory na očkování a problémy s ním spojené, najdou se různé názory i mezi lékaři. Jedna věc je ale všem osloveným odborníků společná: nikdo z nich nezastává extrémně vyhraněné názory ve smyslu pro anebo proti. I když lékaři běžně nechávají očkovat sebe i své děti proti závažným nemocem a asi se jen těžko najde lékař odmítající očkování jako takové, zároveň vakcíny nepovažují za samospasitelné a například s absolvováním doporučených očkování to příliš nepřehánějí. Lékaři sami totiž nejlépe vědí, že uměřenost a vyhýbání se extrémům prospívá našemu zdraví ze všeho nejvíc.