Mozková mrtvice aneb Když buňky umírají
O cévní mozkové příhodě můžeme zjednodušeně hovořit jako o „infarktu mozku“. Ohrožuje podobnou skupinu lidí jako srdeční infarkt, má stejné rizikové faktory, podobný princip a je rovněž velmi častá. Jen rychlost při poskytování první pomoci se od srdeční příhody liší – jde totiž o minuty.
Všechny buňky lidského těla potřebují přísun tepenné krve. Kyslík, který je v ní obsažený, totiž využívají při výrobě energie pro své životní pochody. Když k buňce neproudí čerstvá krev, začne ihned trpět nedostatkem kyslíku, který vede k jejímu odumření. Doba, po které se tak stane, závisí na typu tkáně, na její aktivitě a složitosti. Zatímco u srdečního svalu se pohybujeme v řádu hodin, mozková buňka (neuron) nepřežije bez kyslíku déle než pár minut. A právě tak vzniká mozková mrtvice.
Buď se céva ucpe, nebo praskne
Důsledky hromadného umírání neuronů mohou být nejrůznější – záleží na tom, o kolik buněk a na kterém místě v mozku nás příhoda připraví. Rozeznáváme dva hlavní typy mrtvice:
- Ischemická. Ischemie znamená nedokrvení tkáně. To v tomto případě vzniká v důsledku ucpání cévy. Uzávěr je nejčastěji způsoben krevní sraženinou, která sem může být zanesena z jiných částí těla nebo vzniknout lokálně, především v souvislosti s aterosklerózou. Stejně tak ale může tepnu zablokovat i bublina vzduchu, tuková kapénka a podobně. Ischemické cévní mozkové příhody tvoří 85 % všech případů mrtvice.
- Krvácivá. Prasknutí výdutě mozkové cévy, za kterým stojí vyšší krevní tlak – to je nejčastější způsob vzniku této varianty. Ze všech těchto příhod tvoří pouze 15 %, ale zato mnohem častěji končí smrtelně – „krvácení do mozku“ zodpovídá za celých 40 % úmrtí na cévní mozkové příhody. Kromě nedokrvení oblastí, které mají být zásobovány narušenou tepnou, vstupuje do hry i další faktor: mechanické poničení mozkových struktur vyteklou krví.
Postižení nakrátko i navždy
Někteří pacienti se po mozkové příhodě kompletně zotaví, až dvěma třetinám z nich však zůstávají následky. Ty mohou být, jak jsme již zmínili, nejrůznější. Po malých mrtvicích může vzniknout jen dočasná slabost horní nebo dolní končetiny, větší příhody zpravidla přinášejí ztrátu schopnosti pohybovat polovinou těla – kterou, to závisí na lokalizaci odumřelé oblasti v mozku. Poměrně časté jsou také problémy s řečí. Je obtížné říci, jaké procento mozkových příhod končí smrtelně. Tato čísla se totiž neustále vyvíjejí v souvislosti se změnami životosprávy nebo věkového průměru populace. Obecně však lze konstatovat, že čím mladší pacient je, tím větší má šanci na dobré uzdravení.
Život po mrtvici
V mnoha zemích, Českou republiku nevyjímaje, je cévní mozková příhoda nejčastější příčinou zdravotního handicapu dospělé populace. Dá se jí přitom předcházet vhodnou životosprávou, snížit závažnost již vzniklého stavu správným akutním ošetřením i minimalizovat následky mrtvice důslednou rehabilitací. O tom ale až příště.
(luko)
Zdroj:
http://www.stroke.org/understand-stroke/what-stroke
http://www.stroke.org/understand-stroke/what-stroke/stroke-facts
http://www.remedia.cz/Clanky/Prehledy-nazory-diskuse/Epidemiologie-a-prognoza-cevnich-mozkovych-prihod/6-F-Bn.magarticle.aspx
