Mozek
Mozek je řídící orgán nervové soustavy. Řídí a kontroluje tělesné funkce jako je činnost srdce, trávicího traktu, schopnost pohybu, řeči ale i samotného myšlení či vnímání emocí.
Říká se...
„Sídlo rozumu i citů.“
v minulosti
Stavba a činnost mozku byla dlouho opředena tajemstvím. Ve 4.století před Kristem se Aristoteles domníval, že mozek slouží k ochlazování srdce a jako místo, kde může duše volně létat. O pět století později popsali anatomové z Efesu obaly mozku, tvrdou a měkkou plenu mozkovou. Významný římský lékař Galén správně rozpoznal mozek jako sídlo myšlení, ale domníval se, že je mozek tvořen spermiemi. Středověcí učenci dělili mozek na tři komory. Přední komora byla sídlem fantazie, v zadní se skrývala paměť a uprostřed rozum. #IMG#
Jak to viděl Jessenius
Napohled vypadá mozek jako mořská houba - měkký, zbrázděný četnými záhyby, našedlý. Váží asi 1,5 kg. Jeho povrch je obalen v mozkových plenách. Skládá se ze dvou polokoulí, hemisfér, které vzájemně propojuje síť nervových vláken s názvem vazník (corpus callosum). Na řezu mozkem je v jeho centru vidět světlejší bílá kůra mozková a na okrajích šedá kůra mozková. V centru mozku se nacházejí čtyři dutiny - mozkové komory. Mozek dělíme na několik částí. Z páteřní míchy vybíhá prodloužená mícha. Směrem nahoru se zanořuje do Varolova mostu. Nad prodlouženou míchou je hluboko v týle uložený mozeček. Mezi Varolovým mostem a polokoulemi mozkové kůry, tedy přímo ve středu mozku, se nachází střední mozek a mezimozek, který se dále dělí na talamus a hypotalamus. Pod hypotalamem je zavěšen podvěsek mozkový, hypofýza, a šišinka (epifýza). Povrchovou část tzv. koncového mozku tvoří mozková kůra. Dělí se na několik laloků; čelní, spánkový, temenní a týlní.
Pod lupou
Hlavní hmotu mozku a zároveň jeho základní stavební a funkční jednotku tvoří nervové buňky, neurony. Jejich výběžky, axony a dendrity, tvoří spojení mezi jednotlivými buňkami i svazky nervových vláken. Kromě toho se v mozku vyskytují buňky podpůrné a buňky na stěnách mozkových komor, které vyrábějí mozkomíšní mok. Šedá kůra mozková je tvořena těly neuronů, bílá kůra představuje nervové výběžky.
Srovnávací anatomie
Náš nervový systém je v živočišné říši nejvyvinutější. Mozek se v nervové soustavě objevuje již u hmyzu, ale je velmi primitivní. Nejjednodušší „nervovou soustavu“ mají živočišné houby. „Nervové“ signály zprostředkovávají améboidní buňky ve stěnách těchto hub. Skutečnými neurony oplývají až prvoci. Nervové buňky jsou jako síť rozprostřeny v jejich těle a volně se dotýkají svými výběžky. Nervy ještě nejsou vyvinuty. Složitější ploštěnci už mají nervové provazce a mozkovou uzlinu.
Anatomie
Mozek je uložený v lebce. Ze všech stran, i zespoda, je obklopen lebečními kostmi, které s okolím komunikují několika otvory. Na největší otvor, tzv. veliký týlní otvor (foramen occipitale magnum) nasedá páteř. Tímto otvorem vybíhá z mozku mícha. Relativně přímé spojení s okolním světem představují otvory v zadní stěně očnic, kudy do mozku vstupuje zrakový nerv. Spodní strana mozku sousedí (skrz kostěnou spodinu lebeční, která odděluje mozkovou a obličejovou část hlavy) se strukturami nosohltanu a krku, spánkové laloky se „dotýkají“ vnitřního ucha.
Funkce
Mozek je řídícím centrem organismu. Díky mozku myslíme, cítíme, vzpomínáme a zapomínáme. Vybíhají z něj nervové dráhy, aby mohly jako nervy pokračovat do celého těla a řídit veškeré činnosti. Zároveň mozek zpracovává informace přicházející z vlastního těla i vnějšího světa. Informace jsou předávány elektrochemickou cestou mezi neurony. Každá část mozku má svou specializovanou funkci.
Když nefunguje
Mozek může být postižen jak „viditelným“ poškozením, jako je např. krvácení, úraz, iktus (mozková mrtvice při nedostatečném prokrvení), infekce nebo nádor, tak poruchami na mezibuněčné úrovni. Charakter poruchy závisí na místě i míře poškození.
Jak to poznám?
Nejzávažnější a život ohrožující je poškození prodloužené míchy, kde je uloženo dýchací centrum. Poškození mozečku se navenek projeví jako poruchy rovnováhy, výpadek činnosti mozkové kůry se odrazí v poruchách hybnosti, myšlení, vnímání, řeči - podle toho, jaká část kůry je zasažena. Následkem poruch mezibuněčného přenosu na buněčné úrovni vzniká např. deprese, demence, epilepsie, Parkinsonova nemoc apod. Náhlé příhody, jako je krvácení do mozku, iktus či úrazy mozku, se projeví náhlým výpadkem některé z funkcí. Postižený často ztrácí vědomí. U krvácení do mozku se většinou objevuje neobyčejně silná bolest hlavy. Infekce mozku jsou provázeny bolestmi hlavy, opozicí šíje, zvracením a horečkami.
MeDitorial.cz