Vlhké hojení rány zrychluje uzdravení a snižuje výskyt jizev
Na evropském setkání předních odborníků na hojení ran byly přijaty nové pokyny pro hojení akutních ran. Setkání zorganizovala jedna z velkých farmaceutických firem, které se zabývají vývojem prostředků pro vlhké hojení ran.
Celoevropské setkání
Setkání předních specialistů na hojení malých poranění se zúčastnili lékaři z několika evropských zemí, mimo jiné z Velké Británie, Německa, Polska, Itálie a Portugalska. Setkání zorganizovala jedna z velkých farmaceutických firem, které se zabývají vývojem prostředků pro vlhké hojení ran. Jak uvedl jejich dermatologický projektový manažer: „Většina výzkumných a klinických studií se zabývá především hojením velkých a chronických ran. Je to způsobeno tím, že většina akutních drobných poranění totiž vůbec nepřijde do styku se zdravotníky, neboť si je lidé ošetřují sami doma nebo přímo na místě, kde se poranění událo. Proto jsme chtěli dát dohromady skupinu odborníků, kteří se k dané problematice vyjádří a dohodnou se na jednotném postupu ošetření.“
Malé krytí pro ránu, velká úleva pro člověka
Jedním ze zajímavých výsledků této iniciativy bylo, že existuje všeobecná shoda, pokud jde o hojení ran tzv. metodou vlhkého prostředí. Ukázalo se totiž, že vlhké hojení ran dokáže zacelení rány urychlit až o čtyřicet procent ve srovnání s postupem, při němž dochází k tvorbě „klasických“ strupů. Navíc je výsledkem vlhkého hojení znatelné snížení rizika vzniku následného zjizvení v místě poranění.
Metoda stará padesát let
Výhody vlhkého hojení ran byly poprvé zveřejněny v šedesátých letech minulého století. Jeho průkopníkem byl zejména doktor George D. Winter z Londýnské univerzity, který tak nastartoval zájem o tyto nové biotechnologie. Přesto však mezi laickou veřejností stále převládá názor, že rány se nejlépe hojí suché. Cílem setkání proto bylo nejen najít optimální pokyny pro jednotný společný postup ošetření drobných poranění, ale také o něm co nejvíce informovat jak odbornou zdravotnickou, tak posléze i širokou nezdravotnickou veřejnost.
(kam)
