Léčím sebe, léčím druhé
Svépomocné skupiny tvoří jedinci mající společný problém, v tomto případě závislost. Skupina není vedena psychoterapeutem ani lékařem, pouze jakýmsi moderátorem, nebo chcete-li koordinátorem. Jeho úkolem je zajistit podmínky a pravidelnost setkávání a organizaci skupiny. Tím, kdo ve skupině skutečně léčí, jsou však všichni její členové. Jedná se vlastně o skupinovou psychoterapii fungující na následujících principech:
- Oslabení pocitů vyčlenění z okolního světa díky spojení s jedinci s podobným osudem.
- Rozvoj pocitů sounáležitosti. Členové skupiny se navzájem podporují a jsou takzvaně „na jedné lodi“.
- Posílení schopnosti pomoci druhému, i když vlastní problémy se zdají být bezvýchodné. Zvyšuje se tak sebevědomí dotyčného a chuť postavit se vlastním obtížím.
Skupina může dále pomoci v:
- tréninku schopnosti zvládat každodenní problémy,
- vytvoření sítě přátel, kteří nabídnou pomoc a sdílení radostných okamžiků,
- zdokonalení porozumění a naslouchání druhým.
Místa pro naději i kritiku
V průběhu skupinových sezení se závislí mohou setkat s těmi, kdo podobné problémy v minulosti rovněž řešili a dokázali překonat. Mají také prostor ke zpovědi a očišťujícímu rozhovoru o vlastních selháních. Učí se přijímat, ale i poskytovat kritiku. Skupiny jsou otevřeny nejen závislým, ale i jejich rodinným příslušníkům.
- Také v České republice fungují svépomocná hnutí Anonymní alkoholici a Anonymní narkomani, jejichž skupiny lze navštěvovat v řadě měst.
- V 50. letech vzniklo v pražském Apolináři české sdružení KLUS (Klub Lidí Usilujících o Střízlivost), které působí dodnes.
- Dalšími organizacemi, které pomáhají závislým a využívají přitom svépomocné skupiny, jsou Modrý kříž a tzv. A Kluby.
(veri)
Zdroj: casopis.adiktologie.cz/public.magazine/downloadfile/198?name=2012_2_Projektova+priloha+NETAD+Cablova.pdf