Léčbu žloutenky typu C nyní mohou podstoupit i drogově závislí na substituční terapii

Studie léčených pacientů s aktivní drogovou závislostí ukazují srovnatelný efekt léčby hepatitidy C s jinými skupinami nakažených osob bez závislosti.

Studie léčených pacientů s aktivní drogovou závislostí ukazují srovnatelný efekt léčby hepatitidy C s jinými skupinami nakažených osob bez závislosti. Aplikace medikamentů určených pro léčbu právě virové hepatitidy C v ordinaci lékaře 1× týdně zabraňuje dalšímu šíření infekce. Tito lidé ovšem hůře spolupracují s těmi, kteří se jim snaží pomoci. Proto zcela zásadní podmínkou pro zahájení terapie je motivace pacienta a jeho kladný přístup k terapii.

Závislost je nemoc

Na pacienta drogově závislého se pohlíží jako na člověka nemocného. A není tedy důvod k odmítnutí léčby ani uživatelům drog. Rozhodující je vždy zvážení přínosu a rizika pro individuálního pacienta.

Drogově závislí se léčí substituční terapií

Substituce je způsob léčby, kdy je užívání původní drogy nahrazeno (téměř vždy lékařsky předepsaným) užíváním látky s podobnými účinky a vlastnostmi. Tato látka je podávána jiným než nitrožilním způsobem. Má tak výrazně menší rizika než původní droga (např. injekčně aplikovaný heroin je nahrazen orálně podávaným metadonem). Efektivně potlačuje pacientovy odvykací příznaky a umožňuje všestranně zlepšit kvalitu jeho života. Substituce má být doprovázena psychoterapií a poradenstvím. Může trvat od pár týdnů k mnoha letům.

Cílem substituční terapie je:

• snížení užívání určité drogy a snížení rizik z injekčního užívání (metadon i další náhražkové látky se užívají ústy, a není tedy riziko nákazy AIDS, syfilidou apod.),
• odstranění nutnosti obstarávat si prostředky na drogy trestnou činností,
• snížení euforie (tzv. rauše), která brání uživatelům drog normálně komunikovat s okolím,
• pravidelný styk se sociální pracovnicí a lékařem (musí si náhražkovou drogu osobně vyzvedávat), a tedy šance pozitivně uživatele ovlivňovat k abstinenci a nalezení práce.

Uživatelé drog mají "zaděláno" na žloutenku typu C

Hepatitida C se nejčastěji vyskytuje právě v těchto rizikových skupinách, jejichž členové nejsou vyšetřeni. Nejčastějším způsobem přenosu je nitrožilní aplikace drog a sdílení injekční jehly (více než polovina případů hepatitidy C). Nákaza se pak přenáší opakovaným používáním a vzájemným půjčováním injekčních jehel. Od jednoho nakaženého uživatele se infekce rychle rozšíří na ostatní. Pozvolný nástup onemocnění a jeho vleklý průběh s minimem viditelných příznaků způsobují, že se mnoho pacientů dozvídá o své chorobě pozdě. Na hepatitidu C totiž neexistuje očkování, ale účinná léčba ano.

(ercp)

Zdroje:
Stránky České hepatologické společnosti
www.drogy-info.cz