Odvykat ze závislosti se dá i po telefonu
Za celosvětovou pandemii lze označit stávající počet kuřáků a dalších uživatelů tabáku na celém světě. V České republice je závislost na tabáku příčinou každého šestého úmrtí a souvisí s nemocemi celého těla. Léčba závislosti na tabáku by měla být součástí léčebně preventivní péče v závislosti na časových možnostech. Ne vždy však mají lékaři a další zdravotníci čas alespoň na krátkou intervenci u pacientů-kuřáků. Nejen pro ně může být řešením Národní linka pro odvykání kouření, která u nás funguje již od roku 2016 a komplexností nabízených služeb je v evropském kontextu ojedinělá. O tom, komu a jaké služby linka poskytuje, jsme si povídali s její vedoucí, adiktoložkou Bc. Kristýnou Fišerovou.
Jak Národní linka pro odvykání kouření vznikla?
Linka původně fungovala na bázi dobrovolnosti jako jakýsi doplněk k České koalici proti tabáku, což je nevládní nezisková organizace. V září 2016 se však profesionalizovala na základě projektu Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky (RVKPP) a začala fungovat jako Národní linka pro odvykání kouření. Minulý rok na podzim jsme své služby rozšířili o pomoc s odvykáním závislosti na hraní hazardních her (gamblingem) a na alkoholu. Letos v červnu jsme přidali ještě pomoc s odvykáním závislosti na nelegálních látkách.
Jak tato služba funguje?
Jde o bezplatnou telefonní linku na čísle 800 350 000, na kterou může zavolat každý, kdo se nějaký způsobem potýká se závislostí nebo s užíváním tabáku, alkoholu a jiných látek nebo s nelátkovými závislostmi, jako je právě hraní her, nadměrné trávení času na internetu, sociálních sítích a podobně. Od ostatních podobných linek se lišíme nejen bezplatností, ale i nestranností díky tomu, že nejsme součástí žádné jiné organizace.
Když se tedy rozhodnu na linku zavolat, co mě konkrétně čeká?
První hovor je takový mapovací, kdy se snažíme zjistit, jaký problém volající má a jak je asi závažný. Tento hovor trvá zhruba 15 minut. Pak si s ním naplánujeme další hovor, kterému říkáme úvodní. Ten už je mnohem delší, může trvat až tři čtvrtě hodiny a dotyčný na něj již musí být připravený. Proto chceme, aby si na něj udělal čas a trávil jej někde v klidu. Během tohoto hovoru odebíráme základní anamnézu − ptáme se, jak dlouho už klient danou látku užívá, v jakém množství, při jakých příležitostech, kdo tvoří jeho podporu v okolí a podobně. Snažíme se tak vytvořit si o tom člověku nějakou představu a současně provádíme diagnostický screening, jak by na tom mohl se svou závislostí být. Na konci pak uděláme shrnutí, kdy mu řekneme, jak se nám jeho situace jeví, a zeptáme se ho, co by s tím chtěl dělat. Pokud se rozhodne začít odvykat, můžeme mu buď doporučit nějakou službu v jeho okolí, nebo v případě závislosti na tabáku nabídneme možnost odvykat přímo s námi.
Jakým způsobem? Po telefonu?
Ano. Pokud se rozhodne s kouřením skoncovat, naplánujeme si s ním „den D“, tedy den, kdy přestane. My pak máme vypracovanou metodiku, kdy mu opakovaně voláme v určitých intervalech, například za tři, sedm, čtrnáct dní a podobně, samozřejmě v závislosti na tom, co si dotyčný přeje. Pokud cítí potřebu větší pomoci, můžeme mu volat častěji, pokud naopak, můžeme se domluvit na delších časových rozestupech. Pak už jsme s ním v kontaktu třeba po měsíci. Tyto následné hovory trvají také v průměru 15 minut a během nich se dotyčného ptáme, jak se mu daří zvládat odvykání, v jakých situacích se dostal do krize. Připravujeme ho třeba na situace, které mohou nastat, a poskytujeme mu i psychologickou podporu. Pokud užívá nějaké přípravky v rámci odvykání, můžeme mu například poradit s jejich dávkováním nebo mu doporučíme, kam se má obrátit, když potřebuje nějaké předepsat. Stejně tak pokud preferuje spíše osobní kontakt, doporučíme ho do nejbližšího Centra pro závislé na tabáku.
Jak dlouho to celé trvá?
Tento náš odvykací program trvá půl roku.
A co ostatní závislosti typu alkohol nebo gambling?
Záleží na tom, jak závažný je problém, který dotyčný má, a co s ním chce dělat. Pokud si potřebuje jen zjistit, jak na tom je, nabízíme mu třicetidenní test, kdy je s námi v kontaktu a má za úkol si zapisovat, jestli a kdy měl chuť se napít, jestli se napil a podobně. Na konci to celé zhodnotíme a řekneme mu, jestli se jedná o problematické užívání, nebo ne. Potom můžeme takovému člověku doporučit další službu, kde s ním budou pracovat, a doprovázíme ho až do doby, než do té služby dojde.
Jaký je o vaši pomoc zájem? Kolik telefonátů vyřídíte?
To se liší v průběhu týdne. Obecně jsou třeba pondělky mnohem vytíženější než středy, protože lidé mají tendenci volat po víkendu. Od začátku ledna letošního roku do dubna jsme měli kolem 900 hovorů týkajících se kouření a kolem 200 hovorů týkajících se alkoholu. Gambling zajímal asi 30 lidí. Průměrně to vychází na několik telefonátů denně.
To není málo. A jaká je vaše úspěšnost, co se týká odvykání?
U alkoholu a gamblingu to zatím nemůžeme hodnotit, protože s nimi jsme začali loni na podzim a nemáme zatím dostatečná data. Ale u odvykání kouření máme kolem 44 % klientů, kteří nekouří. Když to porovnáme s jinými službami, je to velmi pěkné číslo, neboť v adiktologii se úspěšnost obecně pohybuje kolem 30–40 %.
Čím si to vysvětlujete?
Na základě rešerší trhu a výzkumů se ukazuje, že při odvykání je velice důležitá psychosociální podpora − a tu my v rámci svých služeb nabízíme. Svou roli v tom může hrát i fakt, že kontakt s námi je víceméně anonymní. O svých klientech víme jen to, co nám sami řeknou. A přeci jen se o některých věcech hovoří lépe do telefonu než osobně.
Na druhou stranu to může vést k tomu, že vám dotyčný může lhát.
V terapii obecně pracujeme vždycky s verzí příběhu, kterou nám řekne klient. Nemáme důvod mu nevěřit. Samozřejmě, občas se stává, že na začátku nám uvede nějaké množství užívané látky a v průběhu času „vyplave na povrch“, že to bylo trochu jinak. Ale i to je celkem pochopitelné. Někdy je pro dotyčného těžké přiznat i sám sobě, jak to s ním doopravdy je.
Kdo vám volá nejčastěji? Existuje někdo jako „typický uživatel“?
Neexistuje. Naši klienti se hodně liší. Volají nám jak lidé s velmi vysokým vzděláním, tak s velmi nízkým, z různých sociálních vrstev a různého věku, ženy i muži zhruba stejně, ale nejčastěji ve věku 31–40 let. U kouření je nejčastějším důvodem, proč chtějí přestat, jejich rodina. Zpravidla si začnou uvědomovat, že například nestačí dětem, nebo že už nemají tolik energie co dříve, a chtějí s tím něco dělat. U alkoholu je to pak nejčastěji obava, jestli na něm nejsou závislí. Zajímavou skupinou jsou lidé s duševním onemocněním, typicky depresí, úzkostí, ale i schizofrenií. Zjistili jsme, že „vychytáváme“ tyto lidi, kteří mají obavu vyhledat jinou službu či pomoc, takže zůstávají skryti.
Spolupracujete s konkrétními zdravotnickými zařízeními, například psychiatrickými ambulancemi či nemocnicemi?
V těsném kontaktu, že bychom jim mohli předat klienta, s nimi zatím nejsme. Oslovili jsme je s tím, že jsme jim i předávali nějaké letáčky s kontakty, ve kterých jsme jim naši službu představovali, ale bližší spolupráci jsme dosud nenavázali. Ono je dost těžké dostat se do systému, který je u nás nějak vybudovaný a funguje desítky let.
Co se nám ale občas stává, je, že nám zavolá lékař sám od sebe − má u sebe v ordinaci zrovna pacienta, který by chtěl pomoci s odvykáním, a ptá se nás, jestli pro něj něco můžeme udělat. Myslím si, že je to skvělý postup. Lékaři mají ze zákona povinnost alespoň krátké intervence u závislých, ale většina z nich na to nemá čas a možná si na to někteří ani netroufnou. Proto už jen fakt, že těmto pacientům předají kontakt na nás nebo nějakou jinou podobnou službu, která jim může s odvykáním pomoci, může lékařům ušetřit čas, a přitom splní svoji zákonnou povinnost.
Hodně nám také volají učitelé ze škol. Těm pak často předáváme kontakty na různé organizace, které se zabývají školeními, respektive různými programy zaměřenými na školy.
Kde se o vás tedy lidé dozvědí?
Úřad vlády ČR má vybudovánu pro každou jednotlivou adiktologickou problematiku webovou stránku: koureni-zabiji.cz, alkohol-skodi.cz, hazardni-hrani.cz. Lidé, kteří by chtěli další informace ohledně odvykání kouření, se mohou podívat na naše stránky www.bezcigaret.cz. A ti, kteří řeší problémy s alkoholem, mohou najít více informací na webu www.alkoholskodi.cz.
Na stránce www.bezcigaret.cz najdou zájemci dokonce i formulář, který je provede procesem zvažování a rozhodování spojeného se zanecháním kouření a doporučí jim i cesty pro odvykání. Mohou si v něm vyplnit, kolik cigaret vykouří, v jakých situacích a tak dále. Na konci se jim zobrazí hodnocení, jak na tom se svojí závislostí jsou, včetně základních rad, jaké přípravky by si měli případně zakoupit a podobně. Mohou si v něm naplánovat i svůj „den D“ a my je před ním ještě telefonicky kontaktujeme.
To je třeba další věc, kterou se lišíme například od Linky bezpečí a dalších podobných služeb – když se nám klient nedovolá, zavoláme mu zpět. Stejně tak když se rozhodne, že své odvykání přeruší nebo s ním ani nezačne, ale ozve se po čase znovu, že by to chtěl zkusit ještě jednou, nemusí nám znovu všechno říkat. Stačí, když nám sdělí své jméno nebo přezdívku, pod kterou chtěl, abychom si ho evidovali. V klientské kartě pak jednoduše vyhledáme, co nám už sdělil.
Čím si to vysvětlujete?
Myslím si, že je to jednak tím, že jsme hodně empatičtí – to nám říkají i sami klienti, že se jim s námi díky tomu dobře spolupracuje. A za druhé se hodně zaměřujeme na psychosociální podporu, která je u odvykání hodně důležitá.
Kolik lidí tvoří váš tým a jakých jsou profesí?
Nyní máme 15 konzultantů včetně mě. Vzděláním jsou to adiktologové, psychologové, ale i speciální pedagogové. Všichni jsme stejně vyškolení a všichni jsme stejně dobří. Pracujeme na směně ve dvou, od července ve třech. Protože se jedná o náročnou práci s lidmi, máme také vypracovaný program supervizí. Obrovskou výhodu pak vidím v tom, že jsme skvělý kolektiv lidí, kteří se rádi scházejí nejen v práci, ale i mimo ni.
Magda Hettnerová
redakce proLékaře.cz, proLékárníky.cz, proSestru.cz, uLékaře.cz
