Řepku včely milují, alergici už méně
V polovině dubna zaplavují žluté květy řepky rozsáhlá pole v nížinách, později i ve vyšších oblastech. Alergici tuto rostlinu ale příliš v lásce nemají.
Existují i horší alergeny než řepka
Sprášení větrem je menší než 10%, hmyzem (hlavně včelami, ale i čmeláky a mouchami) nad 90%. Pyl se nešíří na příliš velké vzdálenosti, pylová zrna jsou poměrně těžká a hrudkují se. K bližšímu kontaktu pacientů s pylem tak dochází jen v těsné blízkosti polí. Alergenicita pylu není naštěstí příliš vysoká.
Poznáte ji na první pohled
Brukev řepka olejka (Brassica napus L., var. Napus) je jednoletá, 60–120cm vysoká bylina se silným hlavním kořenem. Dolní lodyžní listy jsou lyrovitě peřenosečné, řapíkaté, horní jednoduché, přisedlé, všechny sivozelené, silně ojíněné. Květy jsou v řídkých hroznech, kališní lístky úzce eliptické až kopinaté, koruna je světle žlutá. Plody jsou šešule od vřetene květenství odstálé v úhlu nejméně 45°. Semena mají palčivou chuť, obsahují 44–47% oleje vysoké kalorické hodnoty.
Původní uplatnění druhů z rodu Brassica jako zeleniny či pikantních hořčičných semen přerostlo již v období středověku v uplatnění semen řepky a řepice pro výrobu olejů na svícení a mazání či pro mydlářství. Řepka se uplatňuje v těchto základních okruzích: je potravinářskou surovinou pro lidskou výživu, extrahované šroty, případně pokrutiny či semena jsou významnou součástí krmných směsí, biomasa se užívá jako zelené krmení či hnojení, řepková bílkovina je využitelným zdrojem pro lidskou výživu, řepkový olej je významnou surovinou pro chemický průmysl (oleochemie) a jako zdroj obnovitelné energie místo fosilních zdrojů – tzv. bionafta, případně ekomazadla.
Původní výskyt řepky je vázán na středomořské gencentrum, kde jsou také lokalizovány brukev zelná a řepice. Řepka se pěstuje ve dvou poddruzích: – brukev řepka olejka a brukev řepka tuřín. Zasahuje do celé oblasti mírného pásma země. Řepka se stále více rozšiřuje a řadí se mezi 10 nejvýznamnějších plodin světa.
Česká republika je 4. nejvýznamnějším světovým exportérem řepkového extrahovaného šrotu a nadto vyváží kolem 20-30 tisíc tun řepkového oleje. Řepka se po roce 1989 stala nejvýznamnější transformační plodinou českého zemědělství, neboť nahradila úbytek ploch krmných plodin. Od roku 2000 se řepka stala nejvýznamnější exportní komoditou rostlinné výroby ČR. To vše vedlo k tomu, že za období 1989/2000 se plochy řepky zvětšily asi o 350% a mají tendenci dále narůstat. K tomu přispívá i velmi dobrá prodejnost řepky v porovnání s obilninami a luskovinami, případně cukrem či škrobem. Její výměra zřejmě dále poroste a zvýší se výnosy. Dojde i k navýšení cen, a to pro dobrou prodejnost řepky.
Alergizovat může i řepkový olej
Pokud ale někdo alergii na něj již má, je nutné ho upozornit i na možné reakce při požití řepkového oleje, který může obsahovat malá množství alergizujících bílkovin. Také konzumace řepkového medu může být pro alergiky nebezpečná.
Pozor i na příbuzné rostliny
Botanicky patří řepka do čeledi křížaté neboli brukvovité. Ze známé zeleniny do této čeledi patří také květák, zelí, brokolice, kapusta, ředkvička, kedlubna, křen a hořčice. Pokud se vyskytne alergie na některou z těchto rostlin, je riziko reakce i na druhy ostatní. Nejnebezpečnější z nich je hořčice, která může u alergiků po požití vyvolat i závažné reakce. Pro tyto vlastnosti se dokonce ocitla mezi dvanácti vysoce rizikovými skupinami, které podléhají nově evropské i české legislativě o označování potravin. Krom hořčice a řepky je ale jinak poměrně početná čeleď brukvovitých alergologicky poměrně neškodná.
(van)
Zdroj: Fuchs M. Alergie číhá v jídle a pití. 2. vydání. Nakl. Adéla 2007. www.agritec.cz
