Štítná žláza je endokrinní orgán tvořený dvěma laloky vejčitého
tvaru, které jsou spojeny takzvaným isthmem (můstkem). Nachází se v
podkoží na přední straně krku pod štítnou chrupavkou a po obou stranách
průdušnice. Velikost štítné žlázy je závislá na řadě faktorů (věk,
pohlaví, rasa, tělesný povrch, zásobení organismu jodem a selenem). V
České republice je u dospělých horní hranice objemu pro oba laloky
uváděna 18 ml pro ženy a 22 ml pro muže.
Struktura štítné žlázy
Mikroskopicky se štítná žláza skládá z takzvaných folikulů (drobných
uzlíků), které jsou tvořeny folikulárními buňkami. Folikulární buňky
produkují dva hormony štítné žlázy – tyroxin a trijodtyronin, které
jsou vázány na molekulu tyreoglobulinu a uskladněny v dutině uvnitř
folikulů. Odtud jsou v případě potřeby uvolňovány do krve. V menším
množství jsou součástí folikulů také parafolikulární buňky neboli C
buňky. Ty produkují hormon kalcitonin, který se podílí na regulaci
rovnováhy vápníku v krvi.
Tvorba hormonů
Pro správnou funkci štítné žlázy je nepostradatelný jod, který je ve
formě jodidu vychytáván štítnou žlázou z krve a poté „zabudován“ do
hormonů štítné žlázy. Tyroxin obsahuje 4 atomy jodu (označujeme ho tedy
T4) a trijodtyronin 3 atomy jodu (označujeme ho T3). Funkce štítné
žlázy a tvorba T4 a T3 je regulována především tzv. tyreoidálním
stimulačním hormonem (TSH) produkovaným buňkami adenohypofýzy (přední
lalok podvěsku mozkového), který je pod dalším regulačním vlivem
hypotalamu a jiných vyšších oblastí mozku. Principem této regulace je
tzv. negativní zpětná vazba: při poklesu hormonů štítné žlázy v krvi
stoupá produkce TSH v adenohypofýze, což vede ke zvýšené tvorbě hormonů
T4 a T3 ve štítné žláze a naopak.
Funkce hormonů štítné žlázy a jejich poruchy
Hormony štítné žlázy významně ovlivňují metabolismus všech živin
(cukrů, tuků a bílkovin) a jejich přiměřené množství je nutné pro
správnou funkci všech orgánů a tkání organismu po celý život. Během
nitroděložního vývoje plodu a několik let po narození jsou naprosto
nezbytné pro vývoj mozku. Zvýšené i snížené množství hormonů štítné
žlázy není dlouhodobě slučitelné se životem.
- Nedostatek hormonů štítné žlázy označujeme jako hypotyreóza,
- nadbytek jako hypertyreóza nebo tyreotoxikóza.
Hypotyreóza i hypertyreóza mohou být způsobeny řadou různých příčin,
z nichž dnes nejčastější je autoimunitní zánět (neinfekční zánět
způsobený poruchou imunity – viz dále). Kromě toho může být štítná
žláza postižena i jinými záněty, uzly a nádory. Pojem struma (vole) je
popisný, označuje zvětšení štítné žlázy z jakékoliv příčiny a nesouvisí
s její funkcí (struma může být spojena s hypotyreózou, hypertyreózou i
s normální funkcí štítné žlázy). Je-li štítná žláza zvětšena jako celek
a neobsahuje uzly, hovoříme o strumě difuzní, je-li přítomen jeden či
více uzlů, hovoříme o strumě jednouzlové nebo víceuzlové (polynodózní).
Choroby z nedostatku jodu a vrozená hypotyreóza
Pro tvorbu hormonů štítné žlázy je nezbytné dostatečné zásobení
jodem. Jod získává organismus výlučně potravou (nejvíce jodu obsahují
mořské ryby a další mořské produkty). Jediným zdrojem jodu pro plod,
novorozence a kojence je matka. Trpí-li matka nedostatkem jodu, dochází
k nedostatečnému zásobení plodu, novorozence a kojence jodem (a hormony
štítné žlázy), což vede k závažným poruchám vývoje mozku, které
označujeme jako kretenismus. Je-li závažný nedostatek jodu v určitých
geografických oblastech, hovoříme o endemickém kretenismu.
Dostatek jodu v potravě je ale nutný i v celém dalším průběhu
života, především u dětí, v dospívání a u těhotných a kojících žen.
Projevem mírnějšího nedostatku jodu je zvětšení štítné žlázy – struma,
která je zpočátku difuzní a postupně dochází k uzlovatění. Při větším
nedostatku jodu se objevuje i hypotyreóza. Naopak u osob trpících
dlouhodobým nedostatkem jodu může náhlý přívod jodu (například při
podání kontrastních látek při rentgenologickém vyšetření nebo léků s
vysokým obsahem jodu) vyvolat hypertyreózu.
- Nedostatek jodu u dětí a dospívajících vede navíc k porušenému vývoji mentálních schopností a sníženému IQ.
- U těhotných žen vede nedostatek jodu často k potratu, předčasnému
porodu, zvýšenému výskytu vrozených vývojových vad plodu, ke zvýšené
úmrtnosti novorozenců či k závažnému poškození především mozku plodu –
kretenismu.
Čtvrtina lidstva má nedostatek jodu
Podle odhadů Světové zdravotnické organizace trpí v současné době na
zemi nedostatkem jodu asi čtvrtina lidstva. Často jím trpí obyvatelé
horských oblastí zemí třetího světa, kde je nízký obsah jodu v půdě. V
přímořských oblastech bývá zásobení jodem vyšší. Podobně Čechy, Morava
a Slovensko patřily v minulosti k oblastem s nedostatkem jodu. Z těchto
důvodů byla – podobně jako v dalších vyspělých zemích – také u nás od
padesátých let minulého století zavedena plošná jodace jedlé soli.
Poslední průzkumy zásobení populace jodem ale ukázaly, že i přes toto
plošné opatření je nutné zvýšit příjem jodu především u těhotných a
kojících žen a adolescentů.
Jod jako nezbytná součást jídelníčku
Doporučuje se tedy v průměru 100-200 ug jodu denně v podobě tablet u
všech těhotných a kojících žen a individuálně u adolescentů. Dostatečný
příjem jodu je ale nutný u každého člověka – nejlépe v přirozené formě.
Tou jsou mořské ryby a další mořské produkty, které by měly být
zařazeny do našeho jídelníčku alespoň 2x týdně. V České republice
probíhá také suplementace potravy pro skot jodem, a proto je významným
zdrojem jodu v potravě i mléko.
Screening vrozené hypotyreózy
Od 80. let minulého století je u nás rovněž prováděno povinné plošné
vyšetření funkce štítné žlázy u všech novorozenců – takzvaný screening
vrozené hypotyreózy. Ten slouží k včasnému odhalení jak dědičných
poruch funkce štítné žlázy, tak poruch způsobených dalšími faktory
během těhotenství (například nedostatkem jodu, onemocněním štítné žlázy
matky nebo léčbou matky léky, které ovlivňují činnost štítné žlázy
plodu aj.). Včasné odhalení hypotyreózy plodu a včasná léčba zabrání
nevratným změnám vývoje mozkové tkáně novorozence.
MUDr. Jan Jiskra, Ph.D.