Cigaretu už do pusy v životě nevezmu, říká žena, která od dětství trpí lupénkou

S lupénkou se Miriam léčí odmalička. Díky péči lékařů se s ní naučila žít a držet její projevy pod kontrolou. „Ví se, že kouření zvyšuje pravděpodobnost lupénky a že stejně to působí na plod v matčině břiše. Moje matka v těhotenství kouřila a má se za to, že to může být příčina toho, proč se u mě nemoc v tak raném věku rozvinula,“ popisuje s tím, že se už v dětství rozhodla, že kouřit nikdy nebude a už vůbec ne, pokud bude v očekávání. Jenže život nejde vždycky podle plánu…

Stres ji dohnal k opakování matčiných chyb

Během náročného dospívání se Miriam vlivem stresu objevily úzkosti, špatně snášela studijní nápor na střední a posléze i vysoké škole. Protože nevěděla, jak se s neznámými pocity vypořádat, sáhla po něčem, co spolehlivě pomáhalo jejím rodičům. „U nás doma se kouřilo vždycky, matka vlastně nepřestala ani v těhotenství. V podstatě od narození tak ze mě byla pasivní kuřačka. Asi bylo jen otázkou času, kdy do toho sama spadnu taky,“ popisuje.

Když se přiznala, měl kožní lékař jasno

Jak ale časem zjistila, kouření kožní projevy lupénky zhoršovalo. „Kožní lékař se divil vzplanutí příznaků a překvapilo ho i to, že obvyklá léčba nezabírá,“ vzpomíná Miriam. S lékařem si hodně povídali, nakonec mu přiznala, že začala kouřit. Odborník měl hned jasno a nabádal Miriam, aby přestala. Zmínil se jí o několika studiích, podle jejichž výsledků kouření samo o sobě může zvyšovat riziko lupénky s tím, že pokud už pacient lupénku má, může vést k výraznému zhoršení jejích příznaků. „Vlastně to ale nebylo nic, co bych sama nevěděla. Moji lupénku mi nejspíš uhnala matka už v děloze,“ kroutí hlavou Miriam nad tehdejší pošetilostí.

K odvykání jí pomohla samostatnost

Trvalo to několik měsíců, nakonec ale kouřit odvykla. Možná k tomu přispěl i fakt, že se odstěhovala od rodičů a začala bydlet s několika přáteli ve studentském bytě. Nikdo z jejích spolubydlících nekouřil, což ji v jejím rozhodnutí ještě podpořilo. Připomněla si navíc dávné dětské předsevzetí, že kouřit nechce a nebude. Miriam se docela dařilo, vedle přátel přicházela na jiné myšlenky, bydlení s vrstevníky na ni působilo blahodárně. S kamarádkou začala docházet na lekce jógy, která ji naučila dostat pod kontrolu stres i úzkosti. „Když mám jógu, nepotřebuju cigarety,“ říká s úsměvem.

Ta největší zkouška ji ale pořád ještě čekala. Rok před státnicemi se seznámila s Pavlem. Zamilovali se do sebe, začali plánovat společnou budoucnost. Když ji po půl roce požádal o ruku, sice ji to překvapilo, ale nerozhodilo. Nabídku okamžitě přijala. Rodiče měli radost, dceru v rozhodnutí podpořili a začala se plánovat svatba. „Byla jsem nadšená a šťastná, vztah s Pavlem mě naplňoval energií, měla jsem chuť do učení, lépe jsem se soustředila a nebála se, že bych státnice nezvládla,“ vzpomíná Miriam.

Strach z nové role ji dostal opět na dno

Do toho všeho ale přišlo zjištění, které ji značně vykolejilo. Když si uvědomila, že se jí dva týdny nedostavila menstruace, odhodlala se a zašla do drogerie pro těhotenský test. Na něm se okamžitě ukázaly dvě čárky. „Pavel měl radost, byl doslova nadšený. Jenže já měla pocit, že se mi můj svět hroutí pod rukama,“ vzpomíná Miriam. „Svatba, státnice a výchova dítěte. Připadalo mi to jako zlý sen, vůbec jsem se necítila na to, stát se maminkou. Nevěděla jsem kudy kam.“

Společně se stresem se vrátily staré známé úzkosti, Miriam propadala stavům beznaděje, neměla myšlenky na učení, hádala se s Pavlem i s rodiči. „Obvyklé jógové techniky vedoucí ke zklidnění mysli nezabíraly, trápily mě nevolnosti a cloumaly se mnou hormony,“ vypráví. I když věděla, že by to dělat neměla, jednoho dne cestou do školy zabočila k trafice a koupila si krabičku cigaret. „Nadechnout se toho kouře, chvilku ho podržet, poválet ho po jazyku a potom vydechnout, bylo tak osvobozující. Dlouho jsem se necítila tak dobře. Jako kdyby se mi do života vrátil starý dobrý přítel,“ říká Miriam s tím, že v tu chvíli vůbec nebyla schopná racionálně uvažovat. Hledala rychlou pomoc a věděla, že tohle zaručeně zabere.

Rodiče kouřit přestali, ona začala

Před Pavlem a rodiči samozřejmě tajila, že opět propadla starému zlozvyku. Ve skrytu duše jí bylo trapně, navíc vzhledem k faktu, že matce se vlivem jejího těhotenství vyplavily pocity viny a sama se rozhodla s kouřením přestat, aby své vnouče neohrozila. S kouřením přestal i Miriamin otec, ona tak nyní byla jedinou kuřačkou v rodině, i když nepřiznanou. Ničeho ale nelitovala, protože se jí na malou chvíli skutečně ulevilo.

Její lupénka ji prozradila 

Stres opadl, připravila se na státnice, zvládla je na výbornou a čekala je už jenom svatba. Původně plánovala, že s kouřením po zkouškách přestane, jenže se nedařilo, dříve ji dostihly první projevy zhoršení lupénky. „Zánětlivá svědivá ložiska se zase začala objevovat, zatímco předtím jsem měla jen o něco více lupů, teď se nemoc zase rozjela naplno. Jako kdyby mi najednou všechno došlo – zabíjím sebe i svoje dítě! Jenže jsem v tom byla tak hluboko, že jsem si nedokázala představit, že se kouření vzdám,“ vypráví Miriam.

Kouření jí pomohlo překonat stres a dokončit školu, uzavřít jednu kapitolu života a vykročit vstříc budoucnosti s Pavlem. Součástí té budoucnosti bylo i dítě, na jehož výchovu se ale pořád necítila být připravená. „Pořád jsem si opakovala, že to zvládneme, jenže když jsem se nemohla soustředit na studia, musela jsem pořád myslet na strach a obavy z porodu, představovala jsem si, že budu hrozná máma, a všechno to mě hrozně děsilo,“ popisuje s tím, že i když se jí projevy lupénky zhoršovaly, kouřila ještě víc. Potom ale zakročil Pavel.

Pomohla jí až podpora budoucího manžela

Snoubenec si s Miriam promluvil, vyslechl ji a řekl, že všem obavám rozumí. Neodsuzoval ji, ale sdělil jí, že nechce, aby sebe a jejich dítě ohrožovala kouřením a že jako jediné dobré řešení vidí psychoterapii. Společně vybrali psychologa, na něhož zjistili dostatek pozitivních recenzí. Miriam se bála, vzpomněla si ale na dávné dětské předsevzetí, takže zatnula zuby a šla do toho.

Kombinace jógy a psychoterapie zabrala

Začala se rovněž opět intenzivně věnovat józe, kterou nějakou dobu zanedbávala. „Jóga mi připomněla vnímavost k vlastním pocitům a potřebám, díky nim jsem se napojila i na naše děťátko a došlo mi, jak moc mu ubližuju. Takže jsem to začala brát vážně,“ vzpomíná. „S psychologem jsme si sedli, je to skvělý člověk, s nímž se pořád vídám. Vždycky si popovídáme a mně je potom uvnitř moc hezky,“ pokračuje.

Díky podpoře snoubence, józe a psychoterapii Miriam definitivně přestala kouřit a projevy lupénky kupodivu velmi brzo zase ustoupily. Miriam v těhotenství neměla žádné komplikace, porod proběhl zcela normálně a jeho výsledkem bylo narození zdravého chlapečka, kterého mladí rodiče pojmenovali po tatínkovi.

Cigaretu už do pusy nevezme

Dnes jsou Pavlovi mladšímu tři roky a zatím nemá žádné projevy lupénky. Maminka nekouří, nekouří ani jeho prarodiče. „Přestala jsem mámě zazlívat, že kouřila, když mě čekala, protože díky tomu, jak jsem se sama cítila, si teď dokážu představit, jak to pro ni muselo být náročné. Co už také vím, je, že cigaretu v životě do pusy nevezmu. A to doporučuju všem,“ uzavírá Miriam s úsměvem.

Více informací o tomto onemocnění naleznete na www.lupenkapodkontrolou.cz.

(kahá)

Zdroje:

https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/muj-boj-s-nemoci-lupenka.A130416_120314_zdravi_pet?setver=touch

https://www.reuters.com/article/us-health-kids-psoriasis-idUSKBN1ZQ239

https://www.psoriasis.org/advance/smoking-and-psoriasis/