Cévní mozková příhoda
Cévní mozková příhoda (CMP), mrtvice nebo iktus, je postižení mozkové tkáně vyvolané nedostatečným přítokem krve (ischémií) nebo prasknutím cévy a krvácením. Typicky se projevuje poruchou řeči, ochrnutím, nebo bezvědomím.
Co jste možná netušili...
Mrtvici poprvé popsal starořecký lékař, „otec medicíny“, Hippokrates. Nazval ji „apoplexie“ podle řeckého slova „plesso“ - udeřit. Výstižně tím popsal situaci, kdy byli pacienti náhlou mrtvicí a následným ochrnutím doslova sraženi k zemi a jako účinkem blesku z čistého nebe došlo ke zhoršení jejich stavu. Tehdy však ještě lékaři věděli jen velmi málo o funkcích mozku, příčinách jeho postižení, natož léčbě.Příčiny mrtvice popsal až v polovině 16. století švýcarský lékař Jacob Wepfer. Při pitvě zemřelých na mrtvici si všiml sražené krve v jejich mozku a popsal dokonce i souvislost mezi apoplexií a uzávěrem mozkových tepen.
Cévní mozková příhoda se společně se srdečním infarktem významně podílí na úmrtnosti. V České republice je tato skupina onemocnění příčinou smrti u více než 56 procent zemřelých. To ji řadí na první místo statistik. Ročně onemocní cévní mozkovou příhodou až 30 tisíc nových nemocných.
Jak vzniká...
Cévní mozková příhoda se podle typu postižení mozkových tepen dělí na dva základní druhy. Prvním z nich je tzv. ischemická mozková příhoda. Pří ní dochází k nedokrvení mozku. Jeho příčinou je nejčastěji, stejně jako v případě srdečního infarktu, kornatění tepen (ateroskleróza) a jejich úplný uzávěr. Ischémie je hlavním vyvolavatelem mozkových příhod. Odpovídá za 80 procent všech případů.Druhým mechanismem vzniku CMP je krvácení do mozku. Vzniká na podkladě poškození mozkových tepen vysokým krevním tlakem nebo prasknutím vrozeně poškozené cévy (cévního aneurysma).
V obou případech dojde k přerušení krevního zásobení oblastí mozku, které jsou ucpanou nebo krvácející tepnou zásobeny. Mozkové buňky strádají nedostatkem kyslíku a živin. Do 4 minut vyčerpají své zásoby a začnou trpět akutním nedostatkem. V případě, že se nepodaří obnovit přísun krve s kyslíkem a živinami, buňky rychle odumírají. Tíže postižení potom závisí na velikosti postižené oblasti a délce trvání nedokrevnosti (ischémie).
Jak se projevuje...
Projevy mozkové příhody závisí na postižené oblasti mozku. Patří k nim rozmanitá škála poruch mozkových funkcí. Může se objevit porucha řeči, slabost nebo ochrnutí jedné poloviny těla. Časté jsou problémy s rovnováhou a koordinací, pády nebo dokonce ztráta vědomí. K dalším typickým příznakům patří bolest končetin nebo naopak pocit jejich zmrtvění, problémy s myšlením a zmatenost. V nejtěžších případech dojde k těžké ztrátě vědomí, ochrnutí a náhlému úmrtí.Kromě typického průběhu může mít mozková příhoda i několik méně nápadných projevů. Při přechodném nedokrvení mozku, tzv. transitorní ischemické atace (TIA), se může objevit jen krátkodobá porucha obratnosti, závrať, úzkost, přechodné ochrnutí končetiny nebo porucha vidění. Obtíže většinou do několika minut nebo hodin samy zmizí.
V případě krvácení do mozku se k charakteristickým projevům mozkové příhody přidávají ještě důsledky zvýšeného nitrolebečního tlaku. K nim patří bolest hlavy, zvracení a porucha vědomí.
Jak se potvrdí...
Prvním krokem při stanovování jakékoliv diagnózy je odběr anamnézy. Důležité jsou informace o Vaší rodině. Upozorněte lékaře na výskyt cévních onemocnění ve svém blízkém příbuzenstvu. Důležitý je i údaj o tom zda trpíte vysokým krevním tlakem nebo cukrovkou. Lékař se potřebuje dozvědět jak Vaše obtíže vznikly a co jim předcházelo. Svěřte se s předchozími bolestmi hlavy, závratěmi problémy s rozmazaným nebo dvojitým viděním.Po odběru anamnézy obvykle následuje orientační neurologické vyšetření. Při něm se lékař informuje na rozsah poškození Vašich mozkových funkcí. Podle odchylek od normálního stavu dokáže lokalizovat místo pravděpodobného poškození a zaměřit se na ně při dalším vyšetřování.
Přesnější informaci o Vašem mozku získá pomocí zobrazovacích metod. Zlatým standardem v diagnostice mozkových příhod u nás v současnosti je počítačová tomografie. Zobrazí jednotlivé řezy různými úrovněmi Vašeho mozku a dokáže rozlišit krvácení od změn způsobených ischémií. Z dalších zobrazovacích metod lze v případě potřeby a dostupnosti použít i magnetickou rezonanci.
Jak se léčí...
Pacienti s těžkou mozkovou příhodou a v bezvědomí jsou hospitalizování na jednotkách intenzivní péče. Cílem lékařů a ošetřujícího personálu je podpořit základní životní funkce postiženého. Nejdůležitější je zajistit dostatečnou srdeční činnost a dýchání. Podávají se léky podporující prokrvení mozkové tkáně a snižující otok.Dalším krokem je snaha o odstranění příčiny mozkové příhody a rychlé obnovení zásobení mozkové tkáně krví. V případě ischemické příhody k tomu slouží léky rozpouštějící krevní sraženiny. V případě krvácení záleží na jeho umístění a rozsahu. Přístupná krvácení lze řešit chirurgicky.
Nejdůležitější součástí léčby je rehabilitace. Její náplní je obnova duševních a fyzických funkcí. Začíná se s ní už v časných fázích rekonvalescence. K prvním opatřením patří polohování na lůžku a prevence ztuhnutí svalů. Následuje nácvik aktivního pohybu a procvičování běžných denních činností. Kromě pohybové rehabilitace se při poruchách řeči provádí ještě nácvik pod vedením logopeda.
Léčba pacienta po proběhlé cévní mozkové příhodě by vždy měla být komplexní. To znamená, že se na ní mají podílet odborníci všech zúčastněných oborů - lékař, zdravotní sestra, rehabilitační pracovnice, případně logoped a další. Významnou psychologickou podporu v jeho snaze vrátit se do normálního života mohou nemocnému poskytnout i jeho blízcí.
Co dál...
Při hodnocení vyhlídek na uzdravení po prodělané cévní mozkové příhodě velmi záleží na úhlu pohledu. Optimistickou zprávou je, že akutní příhodu přežívá v průměru 8 z 10 pacientů. Už méně radostněji ale vyzní fakt, že po určité době se u nezanedbatelné části z nich objeví další, tentokrát už smrtelná mozková mrtvice. Déle než 10 let od první mrtvice tak přežijí jen 4 z 10. To už je méně než polovina.Kromě úmrtí sebou cévní mozková příhoda nese i riziko trvalých následků nebo invalidity. Ze statistik vyplývá, že až čtvrtina postižených je zcela závislá na cizí pomoci. 8 z 10 nemocných se do půl roku po prodělané CMP naučí znovu chodit. Jen části z nich se ale podaří dosáhnout stavu jako před onemocněním.
