Znáte historii akromegalie a její léčby?

Onemocnění akromegalií je staré jako lidstvo samo. Popisy akromegaliků se objevují v různých starověkých textech, od bible až po starověké Řecko a Řím. Onemocnění bylo sice popsané už ve starověku, na léčbu si ale musela společnost počkat až do konce 19. století.

Od Goliáše…

První popisy akromegalických pacientů se dochovaly už z dávných starověkých textů, například z bible, sumerských hliněných desek nebo staroegyptských papyrů. Nejslavnějším starověkým akromegalikem byl zcela jistě Filištín Goliáš, kterého přemohl o mnoho menší Izraelita David.

Ale ani starověké civilizace, ani lékaři z Řecka či z Říma netušili, proč někteří lidé rostou daleko více než ostatní. Ve středověku byli tito „obři“ většinou ukazováni na různých slavnostech, v horším případě pak vyobcováni, nebo pro svou odlišnost dokonce upáleni.

… po moderní medicínu

Zlom přišel až koncem 19. a začátkem 20. století, kdy se podařilo prokázat, že nadměrný růst těla má na svědomí část mozku zvaná hypofýza. Lékaři zjistili, že u akromegaliků je většinou za jejich nadměrný vzrůst zodpovědné zvětšení hypofýzy, zejména nádorové. Přesto se ale mechanismus vzniku akromegalie stále nepodařilo prokázat, a proto léčba postupovala stejně jako několik tisíc let předtím – akromegalie se neléčila.

Někteří lékaři se ale s možnou souvislostí akromegalie a hypofýzy odmítali smířit, a tak dokonce ještě zhruba před sto lety, kdy se s prvními pokusy o léčbu tohoto onemocnění začalo, neuznával Pierre Marie nádory hypofýzy jako hlavní příčinu akromegalie.

Teprve s rozvojem narkózy a přesnějšími chirurgickými metodami se objevily první pokusy o operace mozku. Ty byly z počátku neúspěšné, v průběhu minulého století se ale díky objevu antibiotik a nových mikrooperačních technik podařilo úspěšnost rapidně zlepšit.

Gama-nůž a hormonální terapie

Další zlom v léčbě akromegalie přišel v roce 1968, kdy švédský chirurg Lars Leksell se svým kolegou radiobiologem Borje Larssonem dokončili vývoj tohoto lékařského přístroje, využívajícího v léčbě nádorů přesně cíleného záření gama (elektromagnetické záření, které má větší energii než záření rentgenové), které „zničí“ nádorové buňky.

V poslední době se také velmi rozvíjí hormonální léčba neboli podávání tzv. superaktivních somatostatinových analog. To jsou látky podobné hormonu somatostatinu, regulačnímu hormonu hypotalamu, jehož přirozeným účinkem je potlačení tvorby růstového hormonu v adenohypofýze. Při podání těchto látek se produkce somatotropinu neboli růstového hormonu sníží a nemoc se dále nevyvíjí.

Další moderní možností léčby je podávání léků, které snižují hladiny růstového hormonu v krvi nebo omezují jeho působení.

Co přinese budoucnost?

Vývoj léčby akromegalie však zdaleka nekončí. Neustále jsou vyvíjeny dokonalejší a dokonalejší preparáty, které dokážou rychleji a účinněji snížit hladinu růstového hormonu v krvi. Vyvíjeny jsou a do klinické praxe postupně i pronikají přípravky, které sice nesnižují hladinu růstového hormonu v krvi, ale zato obsazují jeho receptory v buňkách, a tím znemožňují jeho působení.

(kam)

Zdroj: www.springerlink.com