Z dovolené ve Středozemí si nemusíte přivézt jen opálení
Leishmanióza je onemocnění, které Světová zdravotnická organizace řadí mezi 10 nejvíce zanedbávaných nemocí způsobených parazity. Odborníci přitom odhadují, že jen v oblastech Středomoří se kožní formou tohoto onemocnění nakazí ročně až 300 000 lidí a její viscerální formou 1 200–2 000 lidí. Nemoc přitom může mít až fatální následky.
Malý, ale rozšířený parazit
Leishmanióza je onemocnění způsobené jednobuněčnými parazity rodu Leishmania (L.). Jedná se o parazita kolujícího mezi dvěma hostiteli. Prvním hostitelem je obratlovec, nejčastěji savec včetně člověka, a druhým bezobratlý, krev sající dvoukřídlý hmyz, tzv. flebotomus (rod Phlebotomus a rod Lutzomyia, vyskytující se na americkém kontinentu).
Podle Světové zdravotnické organizace je leishmanióza po malárii nejvýznamnějším onemocněním přenášeným krev sajícím hmyzem. V oblastech, kde je leishmanióza přítomna, žije 350 milionů lidí. Ročně jí onemocní asi 1,3–2 miliony lidí, z toho 70 000 případů ročně končí smrtí. K přenosu leishmanií z přenašeče na obratlovce dochází při sání samic flebotomů, které jediné přijímají krev, z níž čerpají živiny nezbytné pro tvorbu vajec. Samci flebotomů se naproti tomu živí pouze sáním cukerných šťáv. Flebotomové jsou v porovnání s komáry, kteří se běžně vyskytují v České republice, menší (délka těla je max. 3,5 mm), jejich tělo je hustě pokryto chlupy a svého hostitele napadají, na rozdíl od komárů, bez varovného zvukového signálu.
Vyskytují se téměř na všech kontinentech
Výskyt onemocnění samozřejmě souvisí s přítomností přenašeče a je rozšířeno na území Asie, Afriky, Austrálie, jižní Evropy i Ameriky. K dnešnímu dni bylo popsáno okolo 800 druhů flebotomů, z nichž je 98 prokázaných přenašečů leishmanií. Přitom 20 druhů nebo poddruhů leishmanií bylo popsáno jako patogenních pro člověka. Projevy onemocnění se liší v závislosti na druhu leishmanie, kterým je hostitel nakažen, ale také na genetickém pozadí a imunitním stavu hostitele.
Obecně jsou popisovány tři základní typy onemocnění. Jedná se o kožní, kožně-slizniční a viscerální (útrobní) leishmaniózu, známou také pod názvem kala-azar (v překladu černá nemoc). Poslední zmíněná je nejzávažnější, jelikož infikované makrofágy jsou zaneseny až do jater a sleziny, kde se parazit masivně množí a napadá další buňky těchto orgánů. Bez časné diagnózy a následné léčby umírají takto nakažení lidé s typickými znaky zvětšené sleziny a jater.
Viscerální leishmanióza je nejčastěji spojována s druhy L. infantum a L. donovani (chagasi) a nejvíce postiženými oblastmi jsou země Latinské Ameriky, Středomoří, Indie a východní Afriky. Ročně se v těchto oblastech nakazí okolo 500 000 lidí a 40 000 jich na leishmaniózu umírá.
Kožně-slizniční forma má ze začátku podobu kožní leishmaniózy, kdy se v místě bodnutí utvoří léze (poranění), která se ale po čase zhojí. Nicméně na rozdíl od kožní formy se v případě kožně-slizniční leishmaniózy infikované buňky rozšíří do okolí chrupavčitých tkání obličeje hostitele. Následkem napadení těchto tkání dochází k jejich destrukci a často i např. k rozpadu ucha či nosu pacienta. Kožně-slizniční forma onemocnění je nejčastěji spojována s druhem L. braziliensis. Kožní formu pak způsobují typicky druhy L. major, L. tropica, L. mexicana a L. aethiopica.
Hmyz přenášející nemoc se vyskytuje už i u našich sousedů
Pojem leishmanióza je pro většinu veřejnosti neznámým. Málokdo ví, že si onemocnění způsobené tímto parazitem může dovézt i z běžné dovolené ze zemí obklopujících Středozemní moře, např. z Itálie, Španělska, Francie, Řecka, Tuniska a Egypta či ze zemí Balkánu. Odhaduje se, že v oblastech Středomoří se ročně nakazí okolo 300 000 lidí kožní leishmaniózou a 1 200–2 000 viscerální formou.
Hranice výskytu přenašečů – flebotomů – se však stále posouvají. Mohou za to jevy globálního oteplování, vzrůstající urbanizace a obecně větší pohyb obyvatelstva, které způsobují významné změny prostředí, mající vliv na epidemiologii hmyzem přenášených onemocnění. Důkazem toho je fakt, že byl tento hmyz již nalezen také ve vnitrozemí Evropy, a to dokonce i u našich nejbližších sousedů (Německo, Rakousko, Švýcarsko i Slovensko). Důkazem šíření leishmaniózy severním směrem je pak např. šíření leishmaniózy v Itálii.
Ani u moře nezapomínejte na repelent
V současné době neexistuje vhodná vakcína ani chemoterapeutická léčba pro lidi, které by vedly k úplnému vymýcení leishmaniózy. Použití léků je nedostatečné především kvůli narůstající rezistenci, jejich vysoké ceně a vzniku nežádoucích vedlejších účinků, jako jsou srdeční arytmie, žloutenka či poruchy funkce ledvin. Proto se lidem cestujícím do rizikových oblastí doporučuje především zamezení poštípání flebotomy, a to pomocí použití repelentů, vhodného oblečení a ochranných sítí s malým průsvitem.
(leš)
Zdroje:
Maroli M. et al., 2013. Phlebotomine sandflies and the spreading of leishmaniases and other diseases of public health concern.
Ready P. D., 2014. Epidemiology of visceral leishmaniasis.
Ghorbani M. et al., 2018. Leishmaniasis in humans: drug or vaccine therapy?
Moriconi M. et al., 2017. Phlebotomine sand fly-borne pathogens in the Mediterranean Basin: Human leishmaniasis and phlebovirus infections.
