Důvodem sníženého výskytu nemocí, jako je dětská obrna nebo záškrt, je právě skutečnost, že je proti těmto chorobám značná část populace proočkována. Bylo by však velmi naivní se domnívat, že se s těmito onemocněními již nemůžeme setkat. V dnešní době, kdy cestovat po světě není nikterak složité, je možnost střetu s původci u nás vzácných onemocnění vcelku reálná. Můžeme s nimi přijít do kontaktu v cizině, stejně jako v naší zemi. Proto zůstává očkování nezbytnou prevencí, která chrání nás i naše děti proti závažným chorobám a jejich zdravotním komplikacím, jejichž následky by mohly být celoživotní.
Epidemie jako výstraha
Pokračovat v plošném očkování má smysl do té doby, dokud není dané onemocnění zcela vymýceno, jako se to již podařilo třeba v případě pravých neštovic. I kdyby na světě přetrvávalo jen několik málo osob trpících danou nemocí, zastavení očkování by mělo s nejvyšší pravděpodobností za následek její opětovné rozšíření. Tuto hypotézu potvrzuje velká epidemie černého kašle v Japonsku, ke které došlo v roce 1979.
- O pět let dříve bylo v této zemi proočkováno kolem 80 % dětí a hlášeno bylo pouhých 393 případů černého kašle.
- V roce 1976 byl však ochranný program zastaven v důsledku hlasů, které považovaly vakcinaci za nepotřebnou a ne zcela bezpečnou. Počet očkovaných dětí tak klesl na 10 %.
- Výsledkem byla masivní epidemie o tři roky později s více než 13 000 nemocnými dětmi a 41 případy úmrtí v důsledku do té doby ne tam častého a pro řadu lidí zapomenutého černého kašle.
Očkováním dětí chráníme nejen jejich zdraví, ale také zdraví vnuků a pravnuků. Plošná vakcinace snižuje výskyt závažných dětských chorob v populaci a rovněž jejich zdravotních následků. Možné závažné nežádoucí účinky, kterých se řada lidí obává, jsou velmi vzácné a jejich riziko zdaleka nepřevyšuje možná nebezpečí spojená s onemocněním, proti kterému je očkování prováděno.
(veri)
PRV-2016.01.025