Schizofrenie: v reálném světě je jiná než ve filmu

Ve filmech bývá schizofrenie často dramaticky zobrazována jako rozštěp osobnosti, kdy se v jednom člověku současně „skrývá“ více osob. V běžném životě to ale tak úplně neplatí.

Schizofrenie se řadí mezi tzv. psychotická onemocnění, což jsou závažné stavy zasahující hluboko do osobnosti člověka a do jeho vztahů s okolím. Mění totiž způsob, jakým nemocný prožívá sám sebe, ostatní lidi a svět okolo. 

Realita, ve které žijeme, u schizofrenika ustupuje do pozadí a do středu jeho zájmu se dostává svět fantazií, halucinací a bludů (to je porucha myšlení, kdy je člověk nevyvratitelně přesvědčen o nějaké skutečnosti, přestože není pravdivá, a toto přesvědčení nelze dotyčnému nijak vyvrátit). Člověk se schizofrenií tak ztrácí kontakt s realitou.

Na vině zřejmě genetika spolu se zátěží

Proč přesně schizofrenie vzniká, to se stále neví. Předpokládá se, že v jejím rozvoji hraje roli kombinace genů spolu s dalšími vlivy (imunitní a biochemické pochody, infekce, stres aj.). Nemocný tedy zdědí určitou soustavu genů, která zajišťuje pro rozvoj schizofrenie více či méně vhodné podmínky. Pokud je pak v průběhu života tento jedinec vystaven dostatečně intenzivní zátěži neboli stresu, začne selhávat, klesá jeho odolnost a mohou se začít rozvíjet příznaky psychózy.

Rozkolísaná „chemie mozku“

U lidí se schizofrenií byla zjištěna zvýšená aktivita hormonu dopaminu a také nerovnováha mezi systémy s dopaminem a serotoninem v mozku, což vyvolává psychotické příznaky.

Při nadbytku dopaminu v některých částech mozku dochází k přenosu příliš velkého množství informací současně a mozková kůra pak nezvládá takové množství informací správně zpracovat. Nestíhá je třídit na podstatné a nepodstatné, nedokáže rozlišit, zda pocházejí z vnějšího světa, či z jiných částí mozku. Takový člověk pak není schopen odlišit např. vlastní myšlenky od toho, co slyší z okolního světa. Systémy se serotoninem v mozku ovlivňují emoce, agresivitu, cyklus spánku a bdění a také příjem potravy.

Narušená komunikace 

Kognitivní neboli poznávací funkce nám umožňují komunikaci, přizpůsobení se okolí a výběr optimálních řešení ve vztazích s okolním světem. Řadí se mezi ně:

• učení a paměť,
• myšlení,
• vnímání podnětů, jejich udržení a třídění,
• vyjadřovací funkce – řeč, psaní, kreslení, výrazové schopnosti včetně gest.

Schizofrenie tyto funkce v různé míře narušuje. Nejvíce to bývá u těch nemocných, kteří špatně reagují na léčbu, u pacientů, kteří trpí chronickou formou této nemoci, a také u jedinců, u kterých se schizofrenie projevuje spíše negativními příznaky (například snížení a ochuzení citového prožívání). A to někdy již před propuknutím samotné choroby.

Typicky schizofrenii provází malá schopnost soustředit se, pamatovat si, cokoli plánovat a řešit problémy. Příznaky jsou velice pestré, mohou se různě kombinovat a v průběhu onemocnění se můžou někdy i velmi rychle měnit.

Zdroje: PSYCHICUS. Psychózy a schizofrenie. Dostupné z: www.psychicus.cz

RABOCH, Jiří a Pavel PAVLOVSKÝ a kolektiv. Psychiatrie. Praha: Karolinum, 2013, s. 244–250.

RABOCH, Jiří a Pavel PAVLOVSKÝ a kolektiv. Klinická psychiatrie v denní praxi. Praha: Galén, 2008, s. 24.

OBEREIGNERŮ, Radko, Katarína OBEREIGNERŮ, Ján PRAŠKO a Tomáš DIVÉKY. Kognitivní deficity u schizofrenie. Dostupné z: www.psychiatriepropraxi.cz