Halucinace, bludy, zmatené myšlení - kdo je schizofrenik?
Schizofrenie je psychiatrické onemocnění charakterizované „rozdvojením osobnosti“. Typicky se projevuje těžkou poruchou vnímání, myšlení, jednání a cítění. Schizofrenie je kombinací několika různých poruch. K nejčastějším příznakům patří ztráta náhledu, vztahovačnost, podezřívavost, sluchové halucinace, bludy a ozvučené myšlenky.
Co jste možná netušili...
Termín „schizofrenie“ pochází z řečtiny a doslova znamená „rozštěp mysli“. Do praxe ho v roce 1911 zavedl švýcarský psychiatr Eugen Bleuler. Předtím byla choroba označována jako „předčasná demence“. První zprávy o ní pocházejí pravděpodobně již z období 2000 let před naším letopočtem. Část tzv. Eberského papyrupopisuje příznaky onemocnění nápadně připomínajícího schizofrenii. Podrobnějšího studia se však nemoc dočkala až na konci 19.století.
Podle obecné nepřesné představy se choroba projevuje jako „rozdvojení osobnosti“. Obrazem toho je literární postava Dr. Jekylla a Mr. Hydea z románu Roberta Louise Stevensona. Název onemocnění má však spíše vyjadřovat rozštěp mezi fungováním osobnosti, myšlením a vnímáním. Nejede tedy o „přepínání“ mezi několika různými osobnostmi v jednom těle.
Schizofrenie je poměrně časté onemocnění. Podle statistik jím trpí až 1 procento lidí na celém světě. Nejčastěji vzniká u mládeže ve věku 16 až 25 let, ale může se vyskytnout prakticky kdykoliv.
Jak vzniká...
Přesné příčiny choroby neznáme. Pravděpodobně vzniká současným působením několika různých faktorů. Se zjednodušeným výkladem rozvoje schizofrenie přichází teorie dispozice a zátěže. Předpokládá, že první podmínkou je dědičná nebo získaná vloha. Ta způsobuje změnu chování a prožívání. Při zátěži později dojde ke snížení odolnosti a projevům onemocnění.
Ze vzniku dispozice k onemocnění se podezřívají změny v chemické signalizaci mozku. Jsou snad důsledkem onemocnění mozku proběhlého v minulosti. Může jít o následek poruchy ve vývoji mozku. Nezanedbatelný podíl má i dědičnost. Děti rodičů, z nichž jeden trpí schizofrenií, mají až o 13 procent vyšší riziko rozvoje stejného onemocnění.
Zátěží spouštějící projevy onemocnění je stres. Jde především o situace, které vyžadují složité rozhodnutí a před kterými není „úniku“. S podobnými situacemi se v období dospívání setkává každý.
Jak se projevuje schizofrenie
Schizofrenie je kombinací několika různých poruch. K nejčastějším příznakům patří ztráta náhledu, vztahovačnost, podezřívavost, sluchové halucinace, bludy a ozvučené myšlenky. Obecně se projevy nemoci dělí do dvou základních skupin.
Jako pozitivní příznaky se označují ty, u kterých je některá funkce nadměrně zvýrazněna. Patří k nim halucinace a bludy. Nemocný může slyšet hlasy nebo mít pocit přítomnosti druhé osoby. Bludy jsou obsahové poruchy myšlení. Znamená to, že je nemocný naprosto přesvědčen o něčem, co ve skutečnosti není pravda. Toto přesvědčení nelze žádným argumentem zvrátit.
U negativních příznaků jsou naopak některé duševní funkce potlačeny. Nemocní se stahují do sebe, jsou neteční, mlčenliví, nepředvádějí žádnou aktivitu.
Podle převládajících příznaků existuje několik různých forem schizofrenie. Paranoidní schizofrenii charakterizují bludy o pronásledování a ovlivňování. Pacienti slyší hlasy, které jim přikazují, co dělat, nebo se jim vysmívají. Proti domnělým nepřátelům mohou být i agresivní. Agresivitu mohou obrátit i proti sobě. Hebefrenní schizofrenie se projevuje chaotickým myšlením a neočekávaným jednáním. Pacienti se chovají neadekvátně situaci, bez příčiny se smějí nebo živě gestikulují. Třetí základní skupinou je katatonní schizofrenie. Řadí se k ní především pohybové poruchy - strnulost, nehybnost nebo naopak nadměrná aktivita.
Schizofrenie může probíhat chronicky bez přechodného zlepšení, v záchvatech (atakách) s postupně se zhoršujícím stavem, nebo v atakách s pozvolnou úpravou do normálního stavu.
Jak se potvrdí...
Diagnostika duševních poruch je velmi složitá. Vzhledem k případným následkům pro společenský i osobní život pacienta předchází udělení nálepky „schizofrenie“ řada testů a vyšetření. Pacient musí splňovat přísná kritéria. V období delším než jeden měsíc by měl vykazovat bludy, halucinace, případně pasivitu s pocitem ovládání druhou osobou. K podpůrným diagnostickým kritériím patří přítomnost poruch myšlení, ochuzení řeči, emoční vyhaslost a nápadné změny chování.
Vyšetření se zaměřuje i na vyloučení jiných příčin poruchy duševních funkcí. K tomu slouží základní fyzikální vyšetření, laboratorní analýza vzorků krve a moči a zobrazení mozkové tkáně pomocí počítačové tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MR). Vyšetření provádí a diagnózu schizofrenie stanovuje psychiatr.
Jak se léčí schizofrenie
Základem léčby schizofrenie je podávání preparátů (antipsychotik) působících zklidnění a dlouhodobé potlačení psychotických projevů. Působí na narušené chemické procesy v mozku. Jejich pravidelným užíváním lze zabránit znovuobjevení příznaků.
Některé formy nemoci lze úspěšně léčit pomocí elektrokonvulzívní terapie (ECT, elektrošoky). Pacientovi jsou při ní v celkové anestezii aplikovány speciálním přístrojem elektrické výboje do oblasti spánků. Přesný mechanismus účinku ECT není znám. Navzdory všem děsivým představám se však jedná o bezpečnou, nebolestivou a účinnou metodu.
Součástí léčby po odeznění akutní fáze onemocnění je i psychoterapie. Spočívá v rehabilitaci, nácviku sociálních dovedností a schopnosti zvládat krizové situace. Jako terapeutických prostředků se při ní využívá práce nebo umělecké činnosti (arteterapie).
Co dál...
Průběh schizofrenie je u každého pacienta značně odlišný. Obecně platí, že třetina nemocných se problému zcela zbaví, třetina se potýká s opakovanými epizodami a problémy. Poslední třetina se s nemocí nevypořádá. Postupně u ní dojde k celkové degradaci a poruše osobnosti. To, k jaké skupině se zařadíte nelze předem odhadnout.
Ve skupině nemocných schizofrenií byl pozorován extrémně vysoký výskyt sebevražd. Podle průzkumů se o ukončení vlastního života alespoň jednou pokusí více než 30 procent nemocných. Každý desátý schizofrenik na sebevraždu zemře.
Podle optimistických předpovědí však nemocným svítá nová naděje. Pokrok v poznání molekulární podstaty choroby očekávaný v několika příštích letech by měl umožnit vývoj antipsychotik ovlivňujících přímo příčinu obtíží.
Jak se tomu všemu vyhnout...
Přesné okolnosti vzniku schizofrenie dosud nebyly odhaleny. Účinná rada jak se jejímu rozvoji vyhnout proto neexistuje. Při již diagnostikovaném onemocnění je důležité přesně dodržovat předepsanou léčbu.
K prevenci akutního zhoršení stavu (relapsu) se doporučuje několik jednoduchých opatření. K hlavním z nich patří vyhýbání se stresovým situacím a abstinence alkoholu a návykových látek. Zhoršení obtíží obvykle předchází různé varovné příznaky. Nemocný by se měl naučit je poznat a při objevení co nejdříve vyhledat odbornou pomoc.
