V historii léčby tohoto onemocnění měla základní postavení chirurgie, konkrétně částečné nebo úplné vynětí slinivky. Klinické studie vedené v posledních 20 letech prokázaly přínos pooperační chemoterapie kombinované s ozářením. Proto se tyto metody staly neoddělitelnou součástí léčby. Jako vše ale mají také své nevýhody.
Klasika poškozuje tumor i pacienta
Záměrem pooperačního ozáření po resekci pankreatu je snížení možnosti recidivy onemocnění. Při využití standardních technik fotonového ozařování je však riziko nežádoucích účinků vysoké. Ty zahrnují zejména akutní poradiační gastritidu a enteritidu, tedy zánět žaludku a střev, při kterých lze očekávat nevolnost, případně i zvracení a průjem. Ozáření také významně tlumí krvetvorbu. Vystavuje tak pacienta kromě obtíží spojených s anémií i snížení imunity a zhoršení srážlivosti krve. Chronické nežádoucí účinky vycházejí z radiačního poškození jater, ledvin, žaludku a střeva. Jejich příznaky mohou zůstat natrvalo a kvalita života pacientů je tak jednou provždy snížena.
Šetrná metoda
Srovnávací studie protonového a klasického ozařování lůžka slinivky a spádových mízních oblastí prokazují jednoznačnou výhodu protonů.
- Redukce dávek záření na játra, ledviny, tenké střevo, žaludek a míchu jsou statisticky významné. To znamená, že protonové záření lze účinněji směrovat na nádor a zabránit poškození okolních orgánů.
- Celkovou dávku lze zvýšit, a dokonce aplikovat po větších částech. Celková doba ozařování je pak až o 50 % kratší, a přesto dostane tumor vyšší množství záření.
Radioterapie těžkými částicemi, převážně protony, byla prakticky ověřována na několika pracovištích v USA a Japonsku. Výsledky publikovaných prací jsou jednoznačné: Tato léčba je šetrnější, kratší a účinnější než běžné ozáření a lze ji aplikovat souběžně s chemoterapií. Pro pacienty tak protony znamenají velkou výhodu.
Zdroj: http://www.ptc.cz