Jaká jsou rizika dárcovství krve?
I dnes, v době všudypřítomného technologického pokroku, má dárcovství krve jistá rizika – pro příjemce i dárce.
Transfuzní stanice však dělají vše proto, aby možné ohrožení zdraví bylo co nejmenší. To se jim v naprosté většině případů úspěšně daří.
V minulosti šlo o zdraví
Ještě před pár desetiletími bylo přijmutí cizí krve dosti nebezpečnou záležitostí. Proč?
- Moderní počátky krevní transfuze se datují již od počátku 20. století, kdy byl učiněn objev krevních skupin. Riziko přenosu vážných virových infekcí prostřednictvím dárcovství si ale lékaři začali uvědomovat až přibližně o padesát let později.
- Teprve v 70. letech pak byly učiněny první kroky k tomu, aby se přenosu infekcí, tehdy především infekční žloutenky, zabránilo.
- V 80. letech minulého století se objevila hrozba epidemie AIDS, přičemž významné množství lidí se virem HIV nakazilo právě skrze kontaminovanou krev a krevní deriváty.
- Postupně se však vyvinuly screeningové testy a vzácná tekutina dárců se začala na přítomnost viru HIV testovat.
- Spolehlivost těchto testů se od počátků v 80. letech výrazně zvýšila. Ty původní, na rozdíl od těch dnešních, například neuměly zachytit infekci, pokud se v krvi dárce objevila teprve nedávno – zhruba méně než tři týdny před odebráním krve.
Krev pod drobnohledem
V dnešní době je veškerá dárcovská krev velmi podrobně zkoumána. Mezi procedury zajišťující bezpečnost pacientů patří například následující:
- Prakticky veškerá krev je spolehlivou metodou testována na přítomnost viru HIV, HBV, HCV (původce infekční žloutenky typu B a C) a syfilis. Mezinárodní statistiky udávají riziko nákazy virem HIV nebo HCV v důsledku dárcovství přibližně 1 případ na 1,5 až 2 milióny transfuzí.
- Odborníci se stále snaží identifikovat i nová závažná virová onemocnění, která se mohou tímto způsobem přenášet. U veškerých nyní objevených virů je pak hodnocena jejich potenciální rizikovost pro krevní transfuze.
- V důsledku příjmu cizí krve se mohou u člověka objevit také jiné než infekční komplikace, zejména imunologické. V takových případech organismus reaguje nepříznivě na některé složky darované tekutiny, což může mít za následek výrazné zhoršení zdravotního stavu pacienta.
- Vědci a lékaři proto v současné době například zkoumají, jaký vliv má zpracování a skladování krevních konzerv na výskyt případných neinfekčních komplikací.
Co chystá budoucnost?
I když je v současné době bezpečnost krevních transfuzí velmi dobrá, stále se pracuje na jejím vylepšení. Je také třeba čelit novým, dříve neznámým infekcím, které se neustále objevují. Co nás tedy čeká?
- Pracuje se především na vývoji nových a spolehlivějších kontrol, které dokážou rychle odhalit malárii a další exotické choroby, například Chagasovu nemoc.
- V budoucnu bude třeba zavést i testy, které odliší protilátky v krvi proti viru HIV vytvořené v důsledku infekce tímto virem a protilátky vzniklé jako důsledek očkování proti HIV.
- Budou vytvořeny krevní náhrady, které bude možné aplikovat v případě, že vhodná krev nebude dostupná nebo by její aplikace mohla výrazně zhoršit zdravotní stav pacienta.
- Stále se vyvíjejí a zlepšují metody, které umožňují zničit infekční viry přítomné v darované krvi bez ohledu na to, zda se je podařilo detekovat či nikoli.
Pravidla pro dárce
Přestože hlavní riziko vážných komplikací krevní transfuze nese především příjemce, ani dárce by neměl svoji roli brát na lehkou váhu. Krev by měl odevzdat pouze v případě, že je zcela zdráv, jinak se vyskytuje zbytečnému riziku nežádoucích účinků. Všechny transfuzní stanice u nás však před odběrem samy provádějí orientační vyšetření zdravotního stavu dárce. Ten by měl také pečlivě a zodpovědně vyplnit dotazník, který zjišťuje možné rizikové faktory zvyšující pravděpodobnost přenosu infekce dárcovstvím. A vždy, pokud si nejsme jisti, že je naše vzácná tekutina v pořádku, je vhodné poradit se s lékařem transfuzní stanice nebo od odběru raději upustit.
(vek)
Zdroj: report.nih.gov
