Jak si užít Vánoce bez stresu, úzkosti a deprese?

Vánoce jako zátěž nejen pro rizikové skupiny

I když formálně jsou Vánoce považovány za svátky klidu a pokoje, v rejstříku stresového působení patří podle MUDr. Jana Cimického, CSc., předního českého psychiatra, k podobným „pozitivním stresorům“ jako třeba dovolená nebo prázdniny. „Vánoce jsou tedy i psychická zátěž. To se týká úplně všech. Pochopitelně, že hůře na tom jsou lidé, kteří si v takovém napjatém období více uvědomují svoje potíže a doléhá na ně samota, s níž se jindy vypořádávají lépe,“ vysvětluje. Zejména o Vánocích podle něj vidíme projevy osamělosti, obvykle u starších opuštěných osob, které nemají rodinu ani přátele a jsou ve vypjatém okamžiku svátků samy. Tento stav prožívají mnohem emotivněji než jindy. S Vánocemi tak bývají spojeny i depresivní stavy. A těmi jsou více ohroženi jedinci, kteří jsou v jakémkoliv smyslu psychicky oslabení – ať už se jedná o truchlící pozůstalé, osamocené seniory, jedince bez rodiny či přátel, nebo takové, kteří se ocitli uprostřed osobní krize, kterou může představovat třeba i rozvodové řízení nebo finanční nouze. „To jsou situace, které jsou náročné, kdykoliv se v našem životě objeví, o Vánocích o to víc,“ říká Mgr. Lucie Mačková, psycholožka a vedoucí poradny pro rodinu v Ústí nad Orlicí. Týká se to samozřejmě i osob, které trpí nebo trpěly některým z duševních onemocnění. „Pro osoby, které v minulosti prodělaly některou z duševních poruch, především úzkostné a afektivní, bývá jakákoliv zvýšená zátěž potenciálně ohrožující z hlediska návratu jejich problémů,“ připomíná prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přední český psychiatr a sexuolog.

Proč Vánoce ztrácí své kouzlo?

Doktor Cimický se domnívá, že za řadou psychických obtíží ve vánočním čase může stát charakter Vánoc, který se od toho dřívějšího stále více liší. Vánoce jsou podle něj prapůvodně svátky pozitivní atmosféry. Civilizace z nich ale postupně okleštila jejich vznešenost a nabídla komerci, hon za dárky, za reklamními pozlátky a tomu mnoho lidí podléhá. Nadprahová zátěž, hon za spotřebou, často spojený s pracovním finišem, potom vede k odčerpání energie a lidé už nemají dost síly na to, aby si opravdovou klidnou atmosféru vychutnali. „Naši předkové se nehonili za dárky, ty byly podstatně skromnější, dávali si však záležet na atmosféře a ta během dnešních Vánoc často někam uniká. Není na ni čas ani energie. Proto někteří lidé vnímají Vánoce čistě negativně a těší se naopak, až budou za nimi,“ říká. „Chybí nastavení klidnějšího životního stylu, takže úderem samotných Vánoc jsou někteří lidé vyčerpaní a nemají ani schopnost vánoční svátky naplnit tím, čím by měly být dominantní. Když k tomu přičteme i nějaké emotivní trauma, třeba úmrtí někoho blízkého, ztrácejí Vánoce svou poezii,“ dodává.

Sílu strhujícího okamžiku Vánoc nemusíte ustát

Podle profesora Rabocha hraje velkou roli také síla a intenzita, s níž Vánoce přicházejí do našich životů. „Vánoční období v našem kulturním okruhu má pro hodně lidí velký symbolický význam, který cílí jak do minulosti, tak do budoucnosti. Projít těmito svátky představuje silný zážitek, pro většinu příjemný, pro jiné nepříjemný, avšak v každém případě velmi intenzivní. A tento fakt představuje pro celý organismus a i pro naši psychiku zátěž,“ vysvětluje. A potom jsou tu ještě dny volna, které nás nutí, podobně jako jiné tradičně se opakující události, zastavit a bilancovat, přemýšlet o tom, jak žijeme. „Vliv tedy může mít také to, že jsme najednou po předvánočním shonu všichni spolu doma a nejsme na to úplně zvyklí. Pak i takové plánování rodinných návštěv může přinést konfliktní situace,“ říká magistra Mačková a uvádí příklad: „Kdy navštívíme které příbuzné? Koho pozveme domů? Někdo chce svátky trávit v širokém kruhu rodiny, jiný jen s těmi nejbližšími. Pak je třeba hledat kompromisy a někdy to nemusí probíhat hladce.“

Jak poznat, kdy je čas vyhledat odborníka?

S tím vším souvisí skutečnost, že u mnohých se ve vánočním období začínají výrazněji projevovat příznaky úzkosti a deprese. Rozdíl mezi těmito dvěma stavy objasňuje doktor Cimický: „Úzkost je stav, který nemá předmět, obava, strach, nejistota. Deprese je útlum myšlení i pohybu a především hluboký smutek. Úzkost nás může nutit k nepřiměřené aktivitě, nekoncepční a zmatené. Deprese nás utlumuje.“ O Vánocích se podle něj u některých osob projevuje spíše deprese, jen málo z nich ale odborníka kontaktuje přímo o svátcích, většinou přichází až potom. Pokud se objevují úzkostné stavy, jsou spíše přítomné u střední generace, která má na sobě veškerou zátěž přípravy „pohody Vánoc“. „Úzkost se projevuje obavou, že to nestihnou, že nebude uvařeno, uklizeno, nakoupeno. Takového snahy pak mohou vyvrcholit nepřiměřeným výbuchem během Vánoc kvůli nějaké maličkosti,“ vysvětluje. Tyto úzkosti vyvolané z vnějších příčin obvykle pomůže vyřešit odpočinek. Pokud úzkosti přetrvávají, je namístě vyhledat odborníka.

Jak tedy poznat, že to, co prožíváme, překračuje únosnou mez a měli bychom navštívit odborníka? „Každý máme chvilku, kdy máme z něčeho strach, jsme úzkostní nebo smutní, špatně spíme. To je zcela normální a nejedná se o duševní poruchy. Když takový stav ale trvá delší dobu a zásadním způsobem narušuje naši běžnou denní aktivitu, jako je ranní vstávání, stravování, pracovní výkonnost, kontakty s lidmi, volnočasové aktivity, tak bychom měli vyhledat odbornou pomoc,“ radí profesor Raboch. „Nad psychickými obtížemi bych obecně nemávala rukou, určitě je lepší problém řešit včas a třeba se i zaměřit na prevenci,“ upozorňuje magistra Mačková.

Jak se léčí deprese?

Depresivní porucha je závažné onemocnění, které postihuje 4–7 % populace v každém roce, více ženy než muže. Ačkoliv může propuknout v kterémkoliv období, ke zhoršení depresivních stavů často dochází na jaře a na podzim. „Vyvolávajícím momentem může být jakýkoliv stres a neléčená chorobná deprese se prohlubuje a může vést až k sebevražednému jednání,“ říká doktor Cimický. „Jedná se o nemoc, která zhoršuje průběh jiných, tělesných nemocí, způsobuje velkou nemocnost a invaliditu a v krajním případě vede ke sebevraždě,“ potvrzuje profesor Raboch. Je podle něj smutnou skutečností, že až 10 % osob trpících depresivní poruchou končí život sebevraždou. Přitom moderní psychiatrie dokáže naprosté většině těchto nemocných zásadním způsobem pomoci. Jak?

Léčba deprese závisí na její hloubce a projevech. „Obvykle dnes medicína využívá léky nazývané antidepresiva, kterých je dnes velká řada a je možné tuto léčbu přizpůsobit individuální vnímavosti pacienta. I dnes při hluboké, těžké depresi lze v ústavním zařízení využít možnost elektrokonvulzivních šoků, které na rozdíl od pomalejšího nástupu léků účinkují bezprostředně,“ shrnuje doktor Cimický. Podle profesora Rabocha má paradigma léčby deprese tři základní sloupy, ke kterým v poslední době přibyl ještě čtvrtý. Jedná se klasicky o léčbu především antidepresivy, strukturovanou psychoterapii a biologickou léčbu, zahrnující různé stimulační metody působící na centrální nervový systém. Aktuálně se sem zařazuje i takzvaná life style psychiatry. „Existuje totiž mnoho důkazů o tom, že náš životný styl, jako třeba fyzická aktivita, stravovací návyky, volnočasové aktivity, konzumace návykových látek, dostatečný spánek i životní prostředí, ovlivňuje zásadním způsobem nejen naše celkové zdraví, ale také specificky naši psychiku. Kombinace těchto všech léčebných a preventivních metod je skutečně velmi účinná,“ vysvětluje.

Jakou roli hrají omega-3 mastné kyseliny

Co se týče stravy, v poslední době se v této souvislosti čím dál častěji objevují omega-3 mastné kyseliny, které si nedovedeme sami vyrobit, a je třeba, abychom jich dostatečné množství přijímali ve stravě. Jsou obsaženy především v mastných mořských rybách, jako je třeba sleď, makrela či losos. V posledních desetiletích je u nás i ve srovnání s mnoha dalšími zeměmi spotřeba ryb násobně nižší. Studie poslední doby potvrzují, že omega-3 mastné kyseliny mohou podporovat normální psychické funkce, a mohou tak pomoci při úzkostech a depresi jako podpůrná léčba, případně prevence. „Omega-3 mastné kyseliny jsou doporučovány v léčbě mírnějších forem depresí, případně v kombinaci s antidepresivy. Obdobné platí i pro úzkostné stavy,“ potvrzuje profesor Raboch. Rozhodně ale nemohou nahradit péči, kterou pacientovi poskytne erudovaný odborník.

Co pro sebe můžeme udělat, abychom byli v pohodě?

Magistra Mačková zmínila, že při řešení úzkostných a depresivních stavů je nejvhodnější začít u prevence, s jejíž pomocí se můžeme naučit takovým stavům předcházet. Jak by taková prevence měla vypadat? „Znamená to soustředit se na zdravý životní styl – dostatečně spát, sportovat, zdravě se stravovat, vyhýbat se stresu, dostatečně relaxovat, nepřetěžovat se, mít pravidelný režim,“ vysvětluje a pokračuje: „Když už se úzkost objeví, každému pomáhá něco jiného – někdo dobře reaguje na dechová cvičení, techniky na zpřítomnění se v situaci, jinému pomáhá sport, popovídat si o svých problémech s blízkými nebo návštěva psychoterapeuta.“

Může se ale stát, že i ta nejlépe míněná opatření selžou a černá chvilka se ve vypjatých okamžicích přesto dostaví. „Nejhorší, co pro sebe může člověk udělat, je schovat se do tmavého kouta a přemýšlet o tom, jak je vše špatně,“ varuje profesor Raboch. „Každá aktivita, kterou jsme schopni i v tomto údobí udělat, je pozitivní a přináší nám úlevu od našich starostí. Nejlépe v těchto situací bývá, když máme nějaký plán, určité rituály, které nás stimulují, abychom žili aktivně,“ doporučuje. 

(kahá)

Zdroje:

Rozhovory s MUDr. Janem Cimickým, CSc.; prof. MUDr. Jiřím Rabochem, DrSc.; Mgr. Lucií Mačkovou