Interrupce je chirurgický výkon určený k ukončení těhotenství. Podle zákona může žena požádat o provedení potratu bez omezení do 12. týdne těhotenství. Do 24. týdne je možné provést potrat z genetických důvodů. Je-li ohrožen život matky nebo je prokázáno těžké poškození nenarozeného dítěte, lze potrat provést kdykoli během celých devíti měsíců těhotenství.
Jaká jsou hlavní rizika
Na výskyt zdravotních komplikací při interrupci mají vliv délka těhotenství, použitá technika a celkový zdravotní stav ženy. Následky se dělí na bezprostřední, časné a pozdní. Žena je nejvíce ohrožena, pokud nastane krvácení s větší ztrátou krve. Při zákroku může dojít k poranění děložního hrdla, nebo dokonce k jeho proděravění (perforace). Pokud se provádí interrupce v časných fázích těhotenství, je riziko těchto těžkých komplikací výrazně sníženo.
Selhání interrupce a záněty
K časným následkům řadíme selhání metody v podobě pokračujícího těhotenství nebo zánětlivé komplikace. K selhání interrupce může přispět odchylka v tvaru dělohy (děložní anomálie) nebo nepoznané mimoděložní těhotenství. Díky stále dokonalejším vyšetřovacím technikám přicházejí tato rizika v úvahu jen vzácně.
Interrupce a neplodnost
Mezi pozdní následky lze zahrnout záněty, poruchy menstruačního cyklu a psychické obtíže. Záněty jsou způsobeny zavlečením infekce při provádění výkonu a souvisí s následnou poruchou plodnosti. Pozánětlivé změny totiž mohou vést k neprůchodnosti vejcovodů, a tím omezit schopnost dalšího přirozeného těhotenství. Psychický postinterrupční syndrom spočívá ve stavech deprese, pocitech žalu a viny, často také s narušením spánku.
Nežádoucí otěhotnění je velice zatěžující a traumatizující událost v životě ženy. Rozhodne-li se žena podstoupit potrat, je nutné zvážit veškeré okolnosti, které souvisí nejen se zdravotními, ale hlavně s psychickými následky.
(nes)
Zdroj: Zákon č. 66/1986 Sb. a vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 15/1986 Sb.