Cukrovka – tichý zabiják

Role inzulinu

Pro pochopení podstaty cukrovky je důležité nejprve vysvětlit, jakou roli hraje inzulin v našem těle. Jedná se o hormon, který má za úkol informovat o nadměrném množství krevního cukru v organismu. Tělo se pak připraví na to, že tento cukr potřebuje zpracovat a zvýší jeho přenos do svalů a jater, kde z něj vytvoří zásoby pro pozdější použití. Tím množství cukru v krvi opět poklesne. U určité části lidí ovšem tato signalizace nefunguje správně, což vede k dlouhodobě zvýšeným hodnotám krevního cukru (hyperglykémii).

Proč cukrovka vzniká 

• Buňky slinivky břišní, které vyrábějí hormon inzulin, může poškodit imunitní systém. Výsledkem tohoto stavu je snížená schopnost produkce inzulinu. To je případ zejména cukrovky 1. typu, která se obvykle objevuje již v mladém věku. Léčba pak spočívá v dodávání inzulinu, který si tělo samo nedokáže vytvořit.
• Neustálý přísun cukrů spolu s obezitou mohou způsobit, že buňky svalů a jater se postupně stávají citlivější na působení hormonu inzulinu. Buňky slinivky se mohou také vyčerpat a svou produkci inzulinu omezit. Tímto způsobem dochází ke vzniku cukrovky 2. typu. Tento proces probíhá obvykle pozvolna a nenápadně, hladina inzulinu v organismu postupně klesá a zároveň stoupá hladina krevního cukru, tento stav se nazývá prediabetes. V této fázi onemocnění může stav napravit pouhá změna životního stylu. Později je už žádoucí zařadit v boji proti cukrovce léky, které napomáhají uvolňování inzulinu nebo usnadňují vstup krevního cukru do buňky. Když totiž jeho hladina nalačno stoupne nad určitou mez, je možné stav vyhodnotit již jako cukrovku. Inzulin na rozdíl od jeho nezastupitelné role u cukrovky 1. typu v tomto případě nemusí vždy pomoci.
• Další poruchy zpracování krevního cukru organismem mohou vzniknout v těhotenství nebo při užívání určitých léků.  

Problém celého těla

Pokud je hladina krevního cukru zvýšená po dlouhou dobu, dochází k jeho vázání na jiné molekuly, zejména bílkoviny či tuky, se kterými přijde v cévě do kontaktu. Může jít o bílkoviny tvořící cévní stěnu, jako je například kolagen. Takto změněné bílkoviny způsobují, že cévní stěna ztrácí svou původní pružnost. Vazbou na bílkoviny kryjící cévy zevnitř vznikají složeniny, které působí prozánětlivě a zvyšují ukládání „zlého“ LDL cholesterolu ve stěně cév, čímž dochází k dalšímu poškození cév. Následkem je pak zvýšená tvorba krevních sraženin, proto lidé trpící cukrovkou mají až trojnásobně zvýšené riziko srdečního infarktu a mozkové mrtvice oproti zdravé populaci. Poškozováním menších cév může docházet také k postupnému:

• selhávání ledvin (cukrovka je jednou z nejčastějších příčin tohoto problému),
• poškození oční sítnice vedoucí až ke ztrátě zraku (2,6 % případů oslepnutí je celosvětově způsobeno cukrovkou),
• narušení citlivosti dolních končetin, které vede ke snadnějším poraněním a vzhledem ke zhoršenému dokrvování končetin i jejich horšímu hojení.

Další bílkovinou, na kterou se může glukóza vázat, je krevní barvivo, které je obsaženo v červených krvinkách, hemoglobin. Tato látka zůstává v těchto buňkách po celou dobu jejich životnosti, což je až 120 dní. Protože neustále dochází ke vzniku nových červených krvinek, zatímco ty staré zanikají, je hladina tohoto tzv. glykovaného hemoglobinu v krvi jakýmsi ukazatelem průměrné hladiny cukru v krvi za toto období. Popisuje tedy riziko vzniku dlouhodobých komplikací lépe než aktuální hodnota glukózy v krvi. Krevní cukr, který tělo není schopné zpracovat, se navíc ve zvýšené míře vylučuje do moči, což zvyšuje riziko infekcí močového traktu.

Jak je tedy patrné, cukrovka je onemocnění, které zasahuje do chodu celého těla. Její léčba není jednoduchá, proto je vhodné, aby ji řídil specialista diabetolog, který zajistí, aby pacientovi způsobovala co nejméně zdravotních komplikací.

(mpr)

Zdroje:

https://medlineplus.gov/prediabetes.html#cat_4

http://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/diabetes