6 největších mýtů o klíšťatech
O klíšťatech stále koluje spousta polopravd a mylných informací. I když klíště nevytáčíte pomocí zubní pasty nebo ho nepálíte sirkou, možná jste v zajetí jiných a rafinovanějších omylů. Není na čase se konečně dozvědět, co o klíšťatech a jejich odstraňování je skutečně pravda?
Šest „zaručených pravd“ o klíšťatech a jejich „správném“ odstraňování
1. mýtus: Klíště nejlépe odstraníme, když ho nejdříve „ožehneme“ zápalkou.
- Pravda: Vysoká teplota klíště sice přinutí se pustit nebo ho rovnou usmrtí a odstranit pak jde často opravdu lehce. Problém je v tom, že ve stresu ještě předtím vyprázdní obsah svého trávicího traktu do ranky v naší kůži – i se všemi choroboplodnými zárodky, které se až dosud do krve nedostaly.
2. mýtus: Vyjmuté klíště rozmáčkneme, je to nejspolehlivější způsob.
- Pravda: Rozmáčknuté klíště už opravdu nikomu neuškodí – ovšem s výjimkou toho, kdo jej rozmáčkl. Při rozdrcení klíštěte se dostávají do okolí všechny choroboplodné zárodky, které klíště obsahuje, a hrozí infekce i nepatrnou rankou v kůži.
3. mýtus: Klíště před vytočením musíme potřít něčím mastným.
- Pravda: Žádný krém ani olej není pro vytočení potřeba. Místo přisátí bychom však měli důkladně potřít alkoholovou dezinfekcí, a to jak před vytočením, tak po něm.
4. mýtus: Když se při vytáčení utrhne hlavička, nic se neděje.
- Pravda: Pokud se nám klíště nepodaří odstranit celé a část zůstane v ráně, měli bychom co nejdříve navštívit lékaře. Ten podle situace určí další postup.
5. mýtus: Klíšťat se musíme obávat jenom v lese.
- Pravda: spíše než les klíšťata milují vysokou trávu a vlhký podrost. Dnes není žádná výjimka „chytit“ klíště v městském parku nebo na málo udržované zahradě.
6. mýtus: Klíšťová encefalitida hrozí jen starým lidem.
- Pravda: Těžký průběh nemoci je opravdu statisticky častější u starších lidí. I celá řada mladých lidí však zažila klíšťovou encefalitidu jako velmi vážnou nemoc a i po letech trpí jejími následky.
(vek)
Zdroj: blog.ecosmart.com
