Hrůza a zděšení
Posttraumatická stresová porucha byla poprvé popsána u vojáků, kteří se zúčastnili první světové války. U nich se následně objevily duševní i tělesné problémy, ačkoliv během vlastních bojů nijak vážně zraněni nebyli. Události, po kterých se tento stav může rozvinout v dnešní době, mívají podobný, výjimečně nebezpečný až katastrofický charakter. Jedná se o situace, které by vyvolaly intenzivní rozrušení, strach a hrůzu u většiny z nás. Patří mezi ně:
- vážná dopravní nehoda,
- znásilnění či přepadení,
- opakované sexuální zneužívání, násilí a závažné zanedbávání,
- svědectví násilné smrti,
- teroristický útok,
- pozice rukojmího,
- zemětřesení, záplavy, tsunami apod.
Utrpení ve dne, v noci
První příznaky poruchy se mohou objevit brzy po skončení dané události, nezřídka však o několik týdnů až měsíců později. Dotyčného trápí:
- neodbytné opakované vybavování si traumatické události, a to v podobě myšlenek, živých vzpomínek, flashbacků, iluzí či halucinací,
- noční můry připomínající událost,
- výrazné psychické obtíže (zejména silná úzkost) při vystavení se podnětům připomínajícím trauma,
- poruchy pozornosti,
- úlekové reakce (při hluku, záblesku světla, dotyku, …),
- neschopnost vzpomenout si na průběh traumatické události,
- odtažení se od okolí.
V léčbě posttraumatické stresové poruchy se uplatňuje především psychoterapie, někdy v kombinaci s užíváním léků, obvykle antidepresiv. Neléčená porucha se může pojit s rozvojem duševních onemocnění, jako jsou úzkostné stavy, deprese či závislost na návykových látkách. Pokud u sebe popsané obtíže pozorujete, neváhejte se obrátit na odborníka – psychiatra či psychologa.
Zdroj:
www.nhs.uk/conditions/Post-traumatic-stress-disorder/Pages/Introduction.aspx