V osobách s migrénou je otisknuté společenské stigma jejího podceňování

Bolesti se při migréně zhoršují se sebemenší fyzickou aktivitou či pouze předklonem hlavy. Objevuje se při ní i zimnice, průjem či nucení na stolici. Existuje chronický podtyp migrény, který vykazuje všechny výše uvedené příznaky. Od „klasické“ migrény se ale liší frekvencí záchvatů, které nemocného postihují až 15krát do měsíce, mnohdy i vícekrát. „Léčba chronické migrény je velmi svízelná a patří do rukou zkušeného neurologa, nejlépe v centru pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy,“ říká specialistka na migrénu MUDr. Eva Medová, odborná garantka organizace Migréna-help.

Zakladatelka a předsedkyně organizace Bc. Rýza Blažejovská, DiS., všechna muka spojená s touto diagnózou zažila na vlastní kůži. Nemoc se u ní začala projevovat kolem 25. roku věku, kdy se několikrát do měsíce potýkala s paralyzujícími 20hodinovými bolestmi hlavy. Právě tehdy jí došlo, že něco není v pořádku, a rozhodla se navštívit neurologa…

Na vznik migrény má vliv dědičnost i životní prostředí a styl

„Bolesti se zpočátku objevovaly po užití alkoholu. Druhý den po večírku s přáteli jsem byla zcela vyřazená z provozu,“ vzpomíná paní Blažejovská. Posledních několik let už alkohol nepije vůbec, čímž eliminovala jeden z momentů, které u ní migrénu spouští. Podle doktorky Medové mezi tzv. spouštěče migrény patří například změny počasí, narušení spánkového rytmu, pobyt v nevětrané či zakouřené místnosti, kouření, ostrá a blikající světla a celá řada potravin, například čokoláda, káva, sýry s modrou plísní a potraviny s glutamátem. „Vedle těchto vnějších spouštěčů ale existují i vnitřní, mezi nimi jsou na prvním místě hormonální změny, k nimž dochází během menstruace nebo vlivem užívání hormonální antikoncepce,“ popisuje lékařka. Jako spouštěče záchvatu migrény ale mohou působit i úzkost a deprese, hladovění s poklesem krevního cukru a nedostatečný pitný režim. Nic z toho ale paní Blažejovská tehdy ještě netušila. Nevěděla ani to, že z 60 % se na výskytu migrény podílí dědičnost (migrénou trpí její maminka a trpěla jí i babička) nebo že za zbylými procenty případů lze spatřovat vlivy životního prostředí a stylu, které popsala MUDr. Medová.

V plně rozvinutém záchvatu migrény se nemocný doslova svíjí bolestí

Že trpí migrénou, zjistila paní Blažejovská až po návštěvě neurologa. S diagnózou ale vnitřně dlouhou dobu bojovala a mezitím plně prožívala trýznivé projevy zrádného onemocnění. Jen pro představu: „Odborníci přirovnávají plně rozvinutý migrenózní záchvat k porodním bolestem,“ popisuje a dodává, že je natolik bolestivý, že člověk často křičí a doslova se svíjí bolestí. „Naštěstí díky lékům na akutní záchvaty nemusí většina lidí s migrénou takto plně rozvinutý záchvat prožívat,“ vysvětluje a pokračuje: „Po užití léku se totiž zastaví, některé jeho projevy i přesto přetrvají, například nevolnost, tlaky na šíji a v hlavě, silná únava a zmatenost. Ani po užití léku není člověk schopen ještě několik hodin normální činnosti. Navíc se často záchvat po několika hodinách, případně dnech, vrátí znovu. Když záchvaty definitivně odezní, následuje silná únava, která se s přibývajícím věkem stupňuje.“

Společnost nevnímá migrénu jako nemoc

K cílené léčbě se ale paní Blažejovská dostala až mnohem později. Stále se totiž odmítala smířit se skutečností, že je nemocná. Proč diagnózu tak dlouho odmítala? „Byla to kombinace mých tehdejších nepříliš dobrých zkušeností s lékaři a pověsti migrény jako obyčejné bolesti hlavy,“ vzpomíná. „Společnost nevnímá migrénu jako nemoc, není brána vážně. Sama jsem tento mýtus nosila v sobě a stigmatizovala sebe samotnou,“ dodává. Až po mnoha letech bolestí a vyhledávání informací o migréně se jí tak podařilo toto vnitřní přesvědčení zlomit, i když bohužel ne stoprocentně, neboť je podle ní s ní doslova srostlé. „To je pro osoby s migrénou velké neštěstí – je v nich totiž otisknuto společenské stigma podceňování migrény. A i přes to, že velice trpí, nedovolí si často například pořádně odpočívat,“ vysvětluje. Tím se však jejich stav zásadně horší a může přejít do chronické formy – tak jako se to stalo paní Blažejovské.

Předpokladem k zahájení léčby migrény je její přijetí

Prvním předpokladem k zahájení léčby tak u paní Blažejovské bylo přijetí diagnózy a její uznání jako nemoci. Cesta, která k tomu vedla, ale byla velmi dlouhá. Do té doby se snažila pomoci si sama a vyzkoušela toho spoustu – od akupunktury až po stoj na hlavě. Nezabíralo nic. Co se od té doby změnilo? Paní Blažejovská se stále potýká s chronickou formou migrény, a jak sama říká, nemůže říci, že by na ni našla „spásný“ recept. Dnes už ale díky vlastním zkušenostem a spolupráci s lékaři ví, jak se sebou a s nemocí pracovat – tedy dbá na dodržování zásad zdravého životního stylu, správně se stravuje a dostatečně spí. Určitou úlevu zažívá také po aplikaci takzvané biologické léčby. Smířila se se skutečností, že migrénu vyléčit nelze, a je vděčná za to, že lze snížit její závažnost a frekvenci záchvatů. Kromě toho ji těší a naplňuje činnost organizace Migréna-help. Skrze ni předává ostatním pacientům s migrénou svůj životní příběh, a pomáhá jim tak vyhnout se počátečním mučivým stadiím, jimiž si musela sama projít.

Nemocný potřebuje vědět, že se má na koho obrátit

Migréna-help je nezisková organizace, jejímž obecným cílem je přispět k vyšší informovanosti a odolnosti osob s migrénou, usnadnit porozumění společnosti vůči jejich potřebám a vytvořit podmínky pro jejich kvalitní a plnohodnotný život. Toto poslání postupně naplňuje především šířením osvěty, poskytováním poradenství, spoluprací s tuzemskými i zahraničními odborníky a institucemi, zprostředkováním psychoterapie, prováděním průzkumů, vytvářením svépomocných skupin a dalšími aktivitami, jejichž spektrum se neustále rozšiřuje. Činnost organizace je navíc odborně garantována specialistkou na migrénu MUDr. Evou Medovou. A co bylo hlavním impulsem k jejímu založení? „Organizaci jsem založila s cílem přispět k destigmatizaci migrény a tím ke komplexnímu zlepšení života osob s migrénou. Zaslouží si pochopení, péči a pomoc, protože při záchvatech migrény zažívají skutečně velké utrpení,“ odpovídá Blažejovská.

Život s migrénou je vyčerpávající

Migrenici musí zvládat nároky každodenního života a plnit celou řadu rolí, k tomu všemu se potýkají se záchvaty migrény. „Především ti, kteří trpí chronickou formou migrény, se navíc mohou prát s pocity zoufalství, bezmoci, neschopnosti, strachu z dalších záchvatů a deprese, proto je žádoucí, aby každý člověk s takovými stavy o sebe pečoval také po duševní stránce a nebál se například požádat o pomoc blízkých či odborníků,“ vysvětluje paní Blažejovská a pokračuje: „Všichni lidé s tímto onemocněním potřebují, aby jim společnost porozuměla, aby se mohli v době záchvatu soustředit ‚jenom‘ na zvládání bolesti a nemuseli řešit ještě své okolí a aby se v obecné rovině měli na koho obrátit, když už je toho na ně moc.“ A právě od toho je tu organizace Migréna-help, která představuje stéblo, jehož se mohou „tonoucí“ migrenici zachytit, když tápou.

Jak by měl tedy pacient postupovat, když mu je diagnostikována migréna? „V první řadě by měl navštívit neurologa, případně přímo specialistu na léčbu bolestí hlavy. Poté, co je diagnóza migrény potvrzena, by měl spolu s doporučeními od lékaře dodržovat zásady zdravého životního stylu. Co všechno je ještě možné pro zmírnění závažnosti migrény udělat, se pacienti dozvědí na webových a facebookových stránkách Migréna-help, kde také najdou seznam specializovaných center,“ radí Rýza Blažejovská.

(kahá)

Zdroje:

rozhovory s Rýzou Blažejovskou, zakladatelkou a předsedkyní společnosti Migréna-help, a s MUDr. Evou Medovou, odbornou garantkou společnosti