Terapie urgentní inkontinence
V terapii urgentní inkontinence stojí na prvním místě režimová opatření zahrnující omezení močopudných nápojů, pravidelné vyprazdňování močového měchýře a přiměřenou restrikci tekutin. Účinné je rovněž zpevňování svaloviny pánevního dna pravidelným cvičením, případně s využitím biofeedbacku.
Z farmakoterapie se uplatňují preparáty s anticholinergním nebo i současným spasmolytickým působením. Využít lze rovněž tricyklická antidepresiva, alfa-lytika, analoga vazopresinu, vaniloidy a botulotoxin.
Chirurgické metody, mezi něž patří supravezikální derivace moči, augmentační techniky nebo orto- či heterotopická náhrada močového měchýře, jsou na místě až po vyčerpání léčby konzervativní a uplatňují se spíše výjimečně.
Terapie stresové inkontinence
Režimová opatření mohou zcela odstranit potíže související s nízkým stupněm stresové inkontinence. Vedle redukce hmotnosti je zásadní rovněž zanechání kouření jako jedné z možných příčin chronického kašle. Své místo v léčbě stresové inkontinence má také elektrostimulace kombinovaná s cvičením svalů pánevního dna a biofeedbackem.
Z farmak lze využít alfa-sympatomimetika, tricyklická antidepresiva, duální specifický inhibitor zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu duloxetin a estrogeny. Upravit narušené anatomické poměry a zvýšit průtokový odpor uretry mohou vaginální pesary, které jsou možnou alternativou operačního řešení u žen, jež tuto cestu nepreferují nebo chirurgický zákrok nemohou z různých důvodů podstoupit.
Z chirurgických metod se v současnosti nejvíce uplatňuje aplikace TVT pásky (tension-free vaginal tape), kterou lze provést v lokální anestezii. Druhou nejčastěji používanou metodou je závěsná abdominální operace (kolposuspenze podle Burcha). Méně často se u žen uplatňuje periuretrální aplikace (bulking) s užitím autologního či heterologního materiálu a v přesně indikovaných případech též arteficiální svěrač.
Moderní inkontinenční pomůcky
U I.−III. stupně inkontinence moči lze rovněž využít moderních inkontinenčních pomůcek, vložek, vložných plen a plenkových kalhotek. Ty mohou sloužit jako doplněk léčby nebo se uplatňují při jejím selhání. Díky moderní technologii jsou inkontinenční pomůcky schopné nasát i velké objemy moči, která zůstane uzavřena v jádru pomůcky. Tyto produkty navíc využívají systémů neutralizujících zápach a v některých případech také indikátorů vlhkosti, jež dotyčného či jeho ošetřovatele informují o nutnosti výměny pomůcky.
(veri)
Zdroje:
1. Vilhelmová L. Inkontinence moči, diagnostika a léčba. Urologie pro praxi 2011; 12 (2): 97–99.