Tejpování: barevné pásky pomůžou s otokem

Hemofilici jsou náchylnější ke krvácení do kloubů i měkkých tkání. Následkem bývá otok, bolest a v případě dlouhodobého krvácení i poškození kloubů. S tím pomáhají různobarevné pásky neboli tejpy, které postižené části těla vracejí co nejdříve do provozu.

Výhody znají sportovci i hemofilici

Možná jste si v posledních letech u sportovců všimli, že mají novou ozdobu v podobě různých pásek na ramenou, stehnech či holeních. Těmto páskám se říká tejp či tejpa (z anglického tape = páska) a metoda jejich používání se nazývá taping. Ačkoliv tejpám dříve nebyla věnována taková pozornost, sportovci nebo lidé s poruchami srážení krve je znají již přes 30 let. „U hemofiliků se jedná o nesmírně užitečnou metodu, která pomáhá s léčbou otoku odváděním přebytečné tekutiny a krve,“ objasňuje americká fyzioterapeutka Cindy Bailyová, vedoucí fyzioterapeutického programu v centru léčby hemofilie v Los Angeles. V jakých případech je vhodné taping užít?

• Při krvácení do kloubu.
• Objeví-li se krvácení do měkké tkáně.
• Byla-li voperována náhrada kloubu. 

Jak kouzelná páska funguje

Tejpy jsou vyrobené z elastické bavlny široké asi 5 centimetrů. Silné jsou jako nejsvrchnější vrstva kůže, tedy epidermis, jejíž vlastnosti také napodobují. Neobsahují latex, takže jsou hypoalergenní a nedráždí kůži. Jejich jedinečné vlastnosti spočívají ve schopnostech přilnavosti a protažení o 30 až 40 %. Přilnutí na kůži zajišťuje teplocitlivá vrstva ze speciální lékařské pryskyřice. Díky tomu není problém jít si s přilepenou tejpou zaplavat nebo se sprchovat. Své elastické vlastnosti si může udržet až 5 dní, nicméně časem slábnou. Kouzlo kineziotapingu tedy spočívá v tom, že po aplikaci na konkrétní místo páska působí tahem vyplývajícím z pružnosti materiálu. Díky tomu se kůže pod ní nadlehčí a umožní obnovení odtoku mízy, která se nahromadila a vytvořila otok. 

Jemná masáž 

Při vyvrtnutí nebo natažení se používají jednotlivé proužky. U komplikovanějších zranění, například krvácení do kloubu, se využívá složitějších kombinací, které mohou připomínat chobotnici. Při tejpování otoku se páska nenatahuje, pouze se připevní na kůži v oblasti kloubu v poloze, ve které nepůsobí bolest. Když hemofilik s takto ošetřeným kloubem provádí běžné denní činnosti, připevněná tejpa dělá jemné masážní pohyby. Díky tomu se v postižené oblasti obnovuje oběh tekutin a zmírňuje otok, zánět a bolest.

Zdravý dříve a déle

Tejpování není technika vyhrazená pouze profesionálům a mnoho lidí si s ní poradí doma. Fyzioterapeutka Bailyová odhaduje, že po třetí lekci zvládne manipulaci s ní většina jejích pacientů. Případné nedostatky upravuje při další kontrole. „Když otok ustoupí, původní tejpu sejmu a připevním novou v jiné pozici,“ doplňuje. V jakých případech by kineziotaping neměl být používán? Pokud člověka trápí: 

• otevřená rána na kůži,
• rakovina,
• infekce,
• horečka,
• rozsáhlé křečové žíly,
• hluboká i povrchová žilní trombóza.

U pacientů s poruchami srážení krve se dá kineziotaping kombinovat s dalšími metodami léčby. Důležitý je zejména proto, že aplikace tejpy výrazně snižuje dobu, po kterou musí být kloub po úrazu nebo operaci znehybněný. To do budoucna znamená zdravější chrupavky a zachování hybnosti kloubu. 

Zdroj: www.hemaware.org/story/kinesio-taping-shows-summer-olympics