Přístup k léčbě: nejde o slepou poslušnost, ale o zodpovědnost

Pacientova adherence k léčbě znamená jeho chování, které se řídí radami lékaře. Léčba, to nejsou jen pilulky, ale i speciální dieta nebo třeba klidový režim – zkrátka vše, co nám odborník na neduh doporučí. Vypadá to ale, že až polovina všech pacientů se těmito radami buď neřídí vůbec, nebo jen zčásti. To samozřejmě způsobí, že jejich terapie je málo účinná, nebo dokonce úplně zbytečná. Lze tyto lidi odsoudit za zpupnost a slabou vůli? Někdy ano. Většinou je to ale mnohem složitější.

Kdo je v hledáčku 

Nejde jen o vědeckou metodu, ale i o běžnou praxi, která je součástí práce téměř každého lékaře. Aby správně vyhodnotil léčebné pokroky a stanovil změny, které je potřeba udělat, musí vědět, jestli pacient následuje jeho rady. Dodržování terapie je sledováno nejčastěji u lidí, kteří trpí chronickými onemocněními a kteří vyžadují dlouhodobou, nebo dokonce celoživotní léčbu. A z nich jsou sledováni hlavně ti, jejichž nemoc je tzv. asymptomatická – tedy bez výrazných příznaků, které by pacient vnímal. Že takových nemocí moc není? Nenechte se mýlit. Namátkou lze zmínit například cukrovku, vysoký tlak, vysoký cholesterol nebo řídnutí kostí (osteoporózu). Sledování adherence právě u těchto pacientů dává perfektní smysl: Chybění příznaků může člověka svádět k odbývání terapie, mezitím chronická choroba tělo postupně ničí, a když není léčena, časem si vybere svou daň.

Co vše lékaře zajímá

Dodržování léčby má mnoho aspektů právě proto, že závisí na pacientech samotných. S nadsázkou můžeme říci, že kolik lidí, tolik různých způsobů, jak preparáty nebrat podle předpisu. Abychom zhodnotili adherenci, musíme zjistit:

• bere-li pacient léky ve správných dávkách,
• vydrží-li s terapií tak dlouho, jak mu lékař předepsal,
• zda preparáty užívá ve správný čas a za odpovídajících podmínek (např. na lačno/po jídle),
• manipuluje-li s lékem správně (týká se hlavně injekčních a vdechovaných léků, ale např. i drcení tablet).

Kromě úplného odmítnutí léčby nebo užívání nedostatečného množství přípravků se lze setkat i se řadou „nápaditějších“ přístupů k nonadherenci. Třeba s braním léků jen před návštěvou lékaře, se záměrným vynecháváním dávek až „lékovými prázdninami“ a tak dále.

Nezapomínáme na člověka?

Kromě toho, jak nemocný léky užívá či neužívá, je však také potřeba zjistit proč. Nedodržování léčby může mít následující důvody:

• spontánní (zapomínání),
• neúmyslné (nepochopení léčebného režimu nebo neschopnost zacházení s lékem, hlavně u starších lidí),
• úmyslné (celá řada příčin, od nedostatku motivace přes nedůvěru k lékařům až po nepříjemné nežádoucí účinky spojené s lékem).

Lékaři i vědci si uvědomují, že otázka pacientových pohnutek je velmi důležitá a stále častěji ji berou v potaz. Mnohé dotazníky zjišťující adherenci jdou do hloubky a ptají se lidí i na jejich názory na škodlivost či prospěšnost léků obecně. Každopádně platí, že pokud kdysi existovaly doby, kdy byl nemocný jen poslušnou ovečkou v rukou doktora, jsou už dávno pryč. Adherence je správná, je-li informovaná. Tedy pokud člověk ví, proč léky bere, a vnímá-li svého lékaře jako důvěryhodného partnera, kterému upřímně jde o pacientovo zdraví.

(luko)

Zdroje: http://www.remedia.cz/Clanky/Prehledy-nazory-diskuse/Adherence-k-medikamentozni-lecbe-znama-neznama/6-F-Gb.magarticle.aspx

MUDr. Pavel Hradílek, Ph.D.: Adherence k léčbě u roztroušené sklerózy (www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2012/03/09.pdf)