Správná hladina vápníku je pro organismus důležitá. Vápník je jedním z nejdůležitějších iontů ve vnitřním prostředí těla, kde ovlivňuje řadu klíčových procesů. Je-li ho málo nebo naopak moc, projeví se to narušením funkce různých orgánů.
Když se v krvi zdravého člověka sníží hladina vápníku, začnou příštítná tělíska vylučovat parathormon. Tento hormon dává signál:
- kostem, že mají vyplavovat vápník, který je v nich uložen jako v zásobárně,
- ledvinám, že nemají vápník vylučovat z těla,
- tenkému střevu, že se má postarat o jeho větší vstřebávání.
Když tělíska selžou…
Pokud příštítná tělíska z nějakého důvodu nevylučují dostatek parathormonu, hladina vápníku se snižuje. Funkce příštítných tělísek bývá narušena:
- po operaci v oblasti krku, kdy se obvykle jedná o dočasný problém,
- ozařováním při rakovině štítné žlázy,
- úrazem,
- autoimunitním zánětem.
Když poklesne hladina vápníku, jako první se začnou bouřit svaly a nervy. Objevují se svalové záškuby a křeče, mravenčení, dráždivost, úzkost, deprese a často i únava. Obtíže jsou tím výraznější, čím je úbytek vápníku rychlejší. Při zanedbání léčby se může rozvinout poškození očí (šedý zákal) a výrazně se zhorší kvalita kůže a nehtů. Někdy nastanou i poruchy srdečního rytmu.
A co když pracují příliš?
Jindy příštítná tělíska naopak tvoří velké množství parathormonu. Ani to není dobře. Hladina vápníku se zvyšuje až moc a z těla se ztrácejí fosfáty. Příznaky tohoto stavu často úplně chybí nebo jsou neurčité. Patří k nim:
- únava, deprese,
- zácpa, bolest břicha,
- časté močení,
- někdy i svalové křeče.
Nemocní tyto projevy připisují například přepracování, a tak s návštěvou lékaře otálejí. To je špatně, hrozí totiž vážné komplikace. Tou nejtěžší komplikací je kóma.
Ať už příštítná tělíska produkují málo, nebo naopak příliš mnoho parathormonu, léčba spočívá v úpravě hladin iontů a zajištění dlouhodobé regulace. O to se postarají specialisté v oboru endokrinologie.
(pez)
Zdroj
www.nhs.uk