Poškození kloubů může být daní za vyšší postavu
Pod pojmem ideál mužské krásy si většina žen může představit muže 1,9 metru vysokého, štíhlého, se sportovní postavou. Dokonalé ženy by pak – alespoň podle módních návrhářů – měly být vysoké alespoň 1,7 m.
Kde je hranice
Matka příroda jistě dobře věděla, co dělá, když dávala jednotlivým živočišným druhům do vínku vnější vzezření. Být vysoký sportovní typ je bezesporu atraktivní pro obě pohlaví, ale kde je ona mez, kde již začínají převažovat negativa nad pozitivy? V obecné rovině lze říci, že je to hranice asi dvou metrů výšky. Jakmile je člověk vyšší, začínají se hromadit zdravotní, ale i společenské problémy, a takto "postižený" jedinec se ve světě nás malých musí cítit vyloženě špatně. Své by o tom mohl vyprávět například nejvyšší Čech Tomáš Pustina se svými 224 centimetry.
Problémy a zase jen problémy
Představme si den skutečně vysokého člověka – jízda výtahem, autem, na kole nebo prostředky hromadné dopravy, koupě bot, oblečení, postele, atd. To všechno jsou záležitosti, které si menší člověk neumí vůbec představit. Kromě sociálních potíží však vysocí lidé musí čelit také problémům zdravotním. Vzpomeňme opět na Tomáše Pustinu, který ve svých 31 letech zvládá pohyb jen o berlích, trpí artrózou kloubů, deformacemi kolen a dalšími tělesnými neduhy. U vysokých lidí si právě na kloubech jakožto spojnicích celého pohybového aparátu, kde díky svalům a pákovému mechanismu pohybu působí neuvěřitelné síly, jejich výška vybírá největší daň.
Kde čekat potíže
Při vysokém tělesném vzrůstu jsou nejohroženější velké osové klouby nesoucí hmotnost jedince a zároveň zajišťující pohyb – tedy:
- kolena
- kyčle
- páteř
Za jejich nejčastěji deformačním, úrazovým či artrotickým postižením nestojí jen vzrůst, ale také vysoká hmotnost (Tomáš Pustina váží kolem 170 kg). Kosterní aparát prostě není stavěn na manipulaci s takovou masou – při dřepu či předklonění působí u běžného jedince na klouby zátěž v řádově stovkách kilogramů, umíme si tedy vůbec představit, co musejí zvládat klouby takového obra? Asi těžko, a není divu, že výsledkem je nadměrné opotřebení kloubních chrupavek a zborcení a poškození nitrokloubních struktur (vazy, meziobratlové ploténky nebo menisky).
Na druhou stranu je pravda, že třeba basketbalisté jsou při výšce hodně přes dva metry aktivními sportovci. Také jejich klouby dostávají – lidově řečeno – pořádně zabrat, ale díky vhodnému cvičení (plavání), redukci hmotnosti a odbornému tréninkovému dozoru dokážou (alespoň předčasnému) poškození kloubů dlouho vzdorovat. Své o tom ví například neoficiálně nejvyšší Čech, basketbalista Ivan Höger (225 cm, 125 kg).
(rosk)
Zdroj: www.idnes.cz