Potíže milování beztíže
Určitě vás už někdy napadlo, jak se kosmonauti během svého pobytu v kosmu vypořádávají s nedostatkem sexu. Kolem této otázky se již dříve objevila řada spekulací...
Sex v kosmu by byl opravdu složitou záležitostí a čelil by řadě komplikací, na druhou stranu ale kosmonauti během dlouhého pobytu ve vesmíru procházejí sexuální deprivací. Toto sexuální hladovění by mohlo při delších cestách nepříznivě ovlivnit psychiku posádky. Někteří kosmonauti si během svého pobytu na orbitálních stanicích pomáhali masturbací, problémem ovšem bylo, uniklo-li jim sperma z kapesníku. V kabině pak poletovaly obtížně polapitelné kuličky spermatu.
#IMG#
Samotný sexuální akt by byl podle odborníků možný, jen pokud by byl jeden z partnerů připoutaný. Klasická misionářská poloha je v kosmu nereálná, neboť by oba partneři volně poletovali a mohli by si navzájem způsobit četné pohmožděniny.
Výsledkem amerických studií bylo, že sex je možný pouze ve dvou polohách. Při první z nich by byl jeden z partnerů ve výši pasu připoután k tyči. Při té druhé, komplikovanější, by byla do ložnice instalována „koza“, ke které by se žena připoutala. Její partner by stál před ní v botách pevně přichycených k podlaze a zároveň by se rukama přidržoval podobně jako v tramvaji. Technicky je tedy sex v kosmu reálný.
Dalším problémem však je, že nevíme, nakolik se organismus ve stavu beztíže vyčerpá a jak zareaguje vegetativní nervový systém. U kosmonautů dochází ke změnám v krevním oběhu; pro erekci je klíčové právě nahromadění krve v penisu. Kosmonauti se tedy pravděpodobně budou i nadále vydávat na dlouhotrvající cesty, aniž by byl problém sexuální deprivace vyřešen.
Zdroj: Kolumbové vesmíru, 2. díl – Souboj o stanice, Karel Pacner
(hak)
