Odborné aspekty léčby růstovým hormonem

V současné době se do spektra diagnóz, u kterých je indikována terapie somatotropinem, dostávají i ty bez primárního deficitu růstového hormonu.

V současné době se do spektra diagnóz, u kterých je indikována terapie somatotropinem, dostávají i ty bez primárního deficitu růstového hormonu (například syndrom Prader-Willi, chronická renální insuficience).

Výše uvedená hormonální léčba však má i své kontraindikace. Patří mezi ně přítomnost nádorového procesu, uzavřené epifýzy a kritické stavy, zejména u pacientů po kardiochirurgických a břišních operacích a závažných traumatech. Léčba somatotropinem v každém případě patří do rukou zkušeného specialisty, a to se zřetelem na individuálně nastavené dávkování a účinnou monitoraci stavu léčených pacientů.

Pacienti (nebo jejich rodiče) aplikují předepsanou dávku hormonu do podkoží. Obecně je doporučováno volit pro každou aplikaci jiné místo vpichu. Důvodem jsou změny objemu tukové tkáně v místě vpichu, méně často byl pozorován exantém a výraznější lokální bolestivost.

U pacientů se může v důsledku podávání somatotropinu rozvinout inzulinová rezistence. Častější kontroly koncentrace glukózy v séru a moči by měly být prováděny u pacientů, v jejichž osobní nebo rodinné anamnéze se vyskytuje diabetes mellitus. U diabetických dětí je třeba dávky inzulinu upravit tak, aby byla zachována optimální koncentrace glukózy v krvi.

Pravidelné kontroly jsou nezbytné

Doporučovány jsou taktéž pravidelné kontroly očního pozadí z hlediska možného vzniku edému papily. Zvýšené opatrnosti je potom třeba u pacientů se zrakovými obtížemi, nauzeou nebo zvracením, které mohou být známkami nitrolební hypertenze.

Během terapie se také může rozvinout hypotyreóza, jejíž nedostatečná léčba může zabránit účinnému působení podávaného somatotropinu. V průběhu léčby by také měla být zaměřována pozornost i na případné omezení pohyblivosti v kloubech (zejména v kyčelních), neboť u těchto pacientů byly častěji zaznamenány posuny epifýzy stehenní kosti.

Pokud je nedostatek růstového hormonu důsledkem intrakraniální léze, je žádoucí zvýšená kontrola možné progrese nebo recidivy základního onemocnění. Při progresi nebo recidivě je plně indikováno ukončení terapie růstovým hormonem.

Možné vedlejší účinky léčby STH

Podávání růstového hormonu může vést také k tachykardii, hypertenzi, gastrointestinálním projevům (flatulence, nauzea, zvracení), kožním projevů (exfoliativní dermatitida, kopřivka, hirsutismus), menoragii, inkontinenci a dalším.

Dětští pacienti jsou při terapii růstovým hormonem vystaveni časté injekční aplikaci přípravku a pravidelným kontrolám specialistů. Jsou podle primární příčiny své deficience růstového hormonu pravidelně sledováni v péči endokrinologa, oftalmologa, ortopeda a podobně. Lékař je v souvislosti s léčbou růstovým hormonem povinen myslet na možné iatrogenní komplikace terapie a včas jim předcházet.

(peta)