Dva typy srdečního selhání – stejné příznaky, jiné projevy zhoršení
Co stojí za rostoucím počtem Čechů, kteří se léčí se srdečním selháním?
Chronické srdeční selhání nepředstavuje jednolitou nemoc. Jedná se o souhrn příznaků, které jsou způsobeny poruchou srdeční funkce. Srdce při ní není navzdory dostatečnému přítoku krve schopno pokrýt svým krevním výdejem nároky organismu.
Rozlišujeme nejméně dva typy chronického srdečního selhání – totiž selhání se zachovalou anebo s redukovanou ejekční frakcí. Zdá se, že každý z těchto typů srdečního selhání má poněkud odlišné příčiny, je tak obtížné zcela zjednodušit příčiny rostoucího výskytu srdečního selhání.
Většina faktorů, které srdeční selhání způsobují, je však spojena s věkem či délkou jejich trvání. Společným jmenovatelem zvýšeného výskytu srdečního selhání je tak stárnutí populace, vysoký výskyt pacientů po prodělaném infarktu (jde poněkud paradoxně o vedlejší efekt excelentní léčby této nemoci v ČR), častý vysoký krevní tlak a poruchy srdečního rytmu (zejména fibrilace síní), chlopenních vad a postižení srdečního svalu, tzv. kardiomyopatie. Ostatní příčiny jsou zastoupeny méně často. Dalším důvodem nárůstu pacientů se srdečním selháním je jejich delší přežívání, zejména díky moderním způsobům léčby.
Zmínil jste termín ejekční frakce. O co jde a jak souvisí se srdečním selháním?
Ejekční frakce je pojem, který popisuje, jaké množství krve, které přiteče do (levé) srdeční komory v době její relaxace (diastoly), je z ní v průběhu jejího stažení (systoly) vypuzeno. Vyjadřuje se v procentech. Například přiteče-li do levé komory v diastole 100 ml krve, v systole je z ní vypuzeno 65 ml, a na konci tohoto cyklu tak zbývá v levé komoře 35 ml, ejekční frakce je tedy 65 %.
Pacienti se srdečním selháním s redukovanou ejekční frakcí mají poruchu vypuzovací funkce: Svalovina levé komory není schopna vypudit v systole dostatečné množství krve, a krev tak zůstává v levé komoře. Typicky mají ejekční frakci pod 40 %.
Pacienti se srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí mají zachovalou vypuzovací funkci levé komory. Jejich problém je, že typicky při vysokém krevním tlaku a cukrovce mají poruchu plnicí funkce levé komory, která se v diastole nedokáže dostatečně relaxovat, a zároveň mají velmi tuhé tepenné řečiště, do kterého je krev vypuzována. To vede k příznakům srdečního selhání i bez toho, aby u nich byla ejekční frakce redukována.
Liší se srdeční selhání se zachovalou a redukovanou ejekční frakcí nějak z hlediska příznaků?
Diagnóza srdečního selhání je postavena na přítomnosti typických příznaků, které se mohou vyskytovat. Jedná se o dušnost, únavu, nevýkonnost, slabost, otoky, zvýšené noční močení a mnoho dalšího. Hlavní rozdíl v příznacích obou typů srdečního selhání je v projevení se akutních zhoršení těchto chronických nemocí. U pacientů se selháním se zachovalou ejekční frakcí je typickým příznakem náhlého zhoršení stavu situace spojená s otokem plic (plicním edémem) či tzv. hypertenzní krizí, masivním zvýšením krevního tlaku, u pacientů se selháním s redukovanou ejekční frakcí je akutní zhoršení z hlediska příznaků podstatně různorodější.
Srdeční selhání je nejen lehce zaměnitelné za jiná onemocnění, ale často se s nimi i kombinuje
Stává se, že srdeční selhání bývá často zaměňováno za jiná onemocnění…
Srdeční selhání může být zaměňováno za řadu nemocí s podobnými příznaky. Jiné choroby se pak se samotným selháním kombinují. U pacientů s dušností je často pomýšleno na prostou obezitu, plicní choroby a fyzickou nevýkonnost. U osob s únavou pak bývá zvažována chudokrevnost či únavový syndrom, u pacientů s otoky zase mízní otok (lymfedém), žilní nedostatečnost nebo onemocnění ledvin. U mužů s častým nočním močením pak bývá „hlavním podezřelým“ porucha funkce prostaty. Zádrhel spočívá v tom, že všechny tyto nemoci mohou být skutečně přítomny spolu se srdečním selháním a některé kombinace srdečního selhání s výše uvedeným jsou pak vlastně velmi typické.
Které příznaky srdečního selhání lze snadno přehlédnout a potíže připisovat třeba přepracování, stresu či stáří?
Jak plyne z již řečeného, příznaky srdečního selhání ještě neznamenají, že touto nemocí pacienti trpí. Situace je proto nesnadná a častý plíživý začátek srdečního selhání vyžaduje aktivitu na straně pacienta a dostatečně důsledné vyšetřování jeho potíží, často i opakovaně. Přehlédnout či do špatného kontextu zasadit lze – pohledem z klinické praxe – opravdu všechny příznaky ve všech věkových kategoriích. Situace se ale společně s tím, jak se o problému stále více mluví, neustále zlepšuje. Na straně pacientů i zdravotníků.
Vyhlídky řady pacientů se srdečním selháním jsou horší než těch s rakovinou
Srdeční selhání nelze zcela vyléčit, ale léčit ho je možné. Jak dokáže medicína nemocným pomoci?
Chronické srdeční selhání je opravdu závažná věc. Vyhlídky i kvalita života jsou u řady pacientů výrazně méně příznivé než u mnohých s rakovinou. Život pacientů s pokročilými fázemi srdečního selhání opravdu není z hlediska jeho kvality procházka růžovým sadem. Kromě toho má navíc, při strmě rostoucím počtu pacientů s touto diagnózou, velmi závažné socioekonomické důsledky. Z těchto i mnoha dalších důvodů je třeba ho léčit co nejambicióznějšími a nejmodernějšími způsoby.
Zásadní součástí léčby je kromě pečlivého vyšetřování a sledování stavu pacientů jejich důsledné poučení a kontrola jednotlivých nemocí, které k selhání vedou (cukrovky, vysokého tlaku, poruchy srdečního rytmu). Dále se jim podávají moderní léčiva, která srdeční selhání příznivě ovlivňují. Kromě klasické léčby máme dnes k dispozici lékovou kategorii gliflozinů. Jde o léčiva původně určená k léčbě cukrovky, která však i u nediabetiků vedou ke zlepšení řady parametrů, jež jsou součástí srdečního selhání. Zlepšují kvalitu života a prokázána u nich byla i významná redukce v počtu úmrtí na srdečně-cévní příhody u pacientů, kteří jimi byli léčeni.
Jak poznají sami pacienti, že je léčba srdečního selhání úspěšná?
To je jednoduché – uleví se jim. Opadne či se zmírní dušnost, zlepší se jim fyzická výkonnost, odezní únava, ubude potřeba častého nočního močení nebo jim ustoupí otoky.
(hno)