Od selhání ledvin ji zachránila návštěva diabetologa. Pokud se jí ze strachu z nákazy vyhýbáte, podobné štěstí mít nemusíte

Kvůli vysokému krevnímu cukru se jí nedařilo otěhotnět

Když se 57letá Hana, která se živí stříháním psů, podruhé vdala, rozhodla se s manželem rozšířit svou „smečku“ ještě o jeden přírůstek. Na jedné straně byla idylická představa dalšího potomka, na druhé pak tvrdá realita. „Bylo mi tehdy už kolem čtyřicítky, a protože se nám přirozeně otěhotnět nedařilo, šla jsem nakonec na umělé oplodnění. To sice několikrát vyšlo, ale také bohužel vždy skončilo předčasně,“ popisuje své hořké zkušenosti se snahou o otěhotnění Hana, žijící s rodinou v Nové Pace.

A tak začalo pátrání po tom, co Haně brání donosit zdravé dítě. Jelikož už v jejím prvním těhotenství se u ní objevila těhotenská cukrovka, přišli lékaři s hypotézou, že za opakovanými potraty u ní stojí vysoká hladina krevního cukru (glykémie). Předepsali jí tedy injekce inzulinu. Díky nim se u ní cukrovka dostala pod kontrolu natolik, že další pokus o umělé oplodnění se podařil. Lékaři se ovšem báli, aby její nemoc nepoškodila plod, proto zůstala většinu těhotenství pod jejich drobnohledem v Ústavu pro matku a dítě v pražském Podolí. Jejich úsilí bylo nakonec korunováno vytouženou holčičkou.

Těhotenství rozjelo kaskádu zdravotních obtíží. Vyústily až v selhávání ledvin

Porodem ovšem její problémy neodezněly. „Kvůli hormonální stimulaci před oplodněním jsem totiž dost přibrala a přibírala jsem pak dál i při vlastním těhotenství, v podstatě jsem jenom kynula. Předtím jsem měla normální váhu, ale přibrala jsem celkem zhruba 30 kilo, což později cukrovku samozřejmě komplikovalo,“ přiznala Hana. Inzulin musela užívat nadále, dosavadní léčba jí přestala stačit a k cukrovce se přidal i vysoký krevní tlak. Její stav si začal vybírat stále větší daň na jejím zdraví – službu jí začaly vypovídat ledviny. Její zdravotní situace byla tak vážná, že jí byl dokonce připsán částečný invalidní důchod.

Zachránily ji dvě operace, cukrovku se podařilo dostat pod kontrolu díky nejmodernější léčbě

Naštěstí docházela k poučenému praktickému lékaři, který věděl, kdo jí s jejími problémy pomůže, a nasměroval ji k diabetologovi, prof. MUDr. Martinu Haluzíkovi, DrSc., přednostovi Centra diabetologie pražského Institutu klinické a experimentální medicíny. Ten na její přibírání, které se již zcela vymklo kontrole, doporučil radikální řešení – dvě operace redukující obsah žaludku. „Zůstala mi ze žaludku opravdu velmi malá část, která je napojena na tenké střevo,“ vysvětluje Hana.

Po operaci jí předepsal nejmodernější léčbu cukrovky, která funguje na inovativním principu. Dokáže vyloučit přebytečný cukr močí, a tak snižuje jeho hladinu v krvi. Má však ještě další dvě výhody – pomáhá se snižováním tělesné váhy a chrání srdce a cévy. „Celkově jsem zhubla asi 30 kilogramů a musím říct, že se cítím mnohem lépe. Léčba mi stabilizovala hladinu glykémie a pomáhá mi udržet si váhu na stejné úrovni,“ uzavírá paní Hana.

Léčba zachránila Hanu doslova za pět minut dvanáct a umožnila jí vychutnávat si oblíbené volnočasové aktivity, které už pomalu odepisovala, zejména oblíbené výlety se psem. Její příběh by ale neměl tento konec, kdyby jí v návštěvě prof. Haluzíka bránila liknavost a v době pandemie se obávala docházet k němu na pravidelné kontroly.

Pravidelné osobní kontroly jsou důležitou součástí léčby cukrovky. I v době pandemie

Lékař totiž nemůže nejmodernější léčbu předepsat bez předchozí osobní návštěvy pacienta a bez pravidelných kontrol nedokáže zachytit komplikace nemoci včas. Cukrovka je totiž spojena s řadou plíživě vznikajících zdravotních obtíží, které jsou lehce řešitelné, pokud jsou odhaleny včas, ale mohou být až fatální, jestliže jsou zanedbány.

Podle odhadů strach z koronavirové nákazy snížil počet cukrovkářů pravidelně navštěvujících svého lékaře až o alarmujících 30 %. Koledují si tím často zbytečně o rozvoj nebezpečných komplikací. „Většinou se jedná o starší pacienty s cukrovkou 2. typu, kteří se obecně bojí chodit kamkoliv, tím spíše do nemocnic,“ upřesňuje prof. Haluzík. Podle něj se přitom lidé nemají čeho obávat, protože nemocnice dodržují přísná hygienická opatření. „Přestože mají problémy, potlačují je v sobě a raději si řeknou, že ještě tři měsíce vydrží, a nejdou ani na procházku do parku. Myšlenkově úplně vypouští možné důsledky cukrovky i dalších chronických nemocí, vše proto, aby se nenakazili covidem-19,“ popisuje prof. Haluzík.  

Pandemie se podepsala na zdraví cukrovkářů. Její následky budou pociťovat ještě dlouho poté

Protipandemická opatření se přitom na diabeticích podepisují čím dál více. „Z našich dat vyplývá, že přibírají hodně na hmotnosti a jejich hodnoty krevního cukru se horší. Pacienti omezili pohyb a zhoršila se jejich životospráva, hůř jsou na tom také psychicky, protože se bojí a jsou ve stresu,“ říká prof. Haluzík. Pandemie znamenala navíc kvůli nedostatku pravidelného pohybu pro řadu pacientů s cukrovkou přibírání a některým se „bez dozoru“ svého ošetřujícího lékaře podařilo přibrat skutečně hodně. „Většina pacientů už navíc nějakou nadváhu měla, někteří přibrali i osm a více kilo, což už je opravdu velký nárůst,“ vysvětluje prof. Haluzík.

A proč je přibírání v kombinaci s odkládáním pravidelných kontrol tak nebezpečné? Kromě zhoršení cukrovky samotné může zvýšit rizika srdečně-cévních onemocnění, např. infarktu nebo mozkové mrtvice. „Telefonické konzultace a e-recepty nám pomohly zvládnout první vlnu pandemie, ale bez fyzického setkání například neodhalím oděrky na nohách, které mohou vést k diabetické noze, nebo nemohu pacientovi natočit EKG a zachytit počínající infarkt. Obávám se, že jakmile dojde k uvolnění restrikcí, přijde vlna pacientů s těmito komplikacemi,“ vypočítává prof. Haluzík.

Špatně nebo nedostatečně léčená cukrovka může vést, jako v případě Hany, k problémům s ledvinami nebo třeba zrakem. Moderní léčba při tom může pomoci s hubnutím i ochránit pacienty od srdečně-cévních rizik. Zhruba 30–40 % pacientů se srdečním selháním trpí zároveň cukrovkou, která je navíc jednou z nejčastějších příčin chronického onemocnění ledvin. Jeho zanedbání může vést až k selhání ledvin a nutnosti docházet na dialýzu.

Jak špatně mohou příběhy těchto pacientů dopadnout, můžeme být podle prof. Haluzíka svědky v následujících měsících postupného rozvolňování. A netýká se to jen hrstky lidí – v Česku žije více než milión cukrovkářů, za posledních třicet let se jejich počet ztrojnásobil a v příštích deseti letech přibude dalších 250 000–300 000.

Zdroje: TZ MaVe PR, příběh pacientky Hany