Od holubů ptačí chřipka nehrozí
Ve světě plném novodobých nebezpečí může vzít za své nejedna idylka. Mezi ohrožené součásti všedního života patří i poklidný výjev z parku či jiného veřejného prostranství, na kterém hodný senior krmí ptáčky. Škoda, povzdechne možná milovník přírody.
Infekční realita...
Faktem je, že přemnožení holubi ve městech spolu s kyselými dešti tradičně poškozují historické památky a přenášejí také barvitou paletu infekcí. K obávané ptačí chřipce jsou však tito ptáci velice odolní, a nákaza člověka od nich proto nehrozí.
#IMG#Na první pohled roztomilí holoubci ale mohou přenášet řadu jiných nemocí, například salmonelózu, chlamydiózu nebo toxoplazmózu. Ne všechny, ale mnohé z chorob, které je sužují, jsou přenosné také na člověka. V holubím peří nalézá úkryt i směsice roztočů, kteří hostí opět další nemoci. Roztoči mohou být také původci alergií. Holubí choroby se mnohdy na člověka nepřenášejí přímo, ale prostřednictvím domácích mazlíčků, psů a koček. Těm bychom nikdy neměli dovolit očichávat mrtvé ptáky.
Choroby ano, ptačí chřipka ne...
Pokaždé, když se v médiích objeví nová zpráva o výskytu ptačí chřipky, začnou se mnozí lidé podezíravě ohlížet po každém ptáčku, který se mihne v okolí. Původci paniky a děsu jsou pak především uhynulí ptáci. Ale i když je mrtvý holub ve většině měst naprosto běžný jev, na ptačí chřipku ještě žádný z nich nezašel. K infekci ptačí chřipkou jsou mnohem více náchylní například vodní ptáci.
Pokud tedy uvidíme na ulici mrtvého holuba, kosa nebo vránu, nepodléhejme panice pod dojmem burcujících zpráv. Podezření by v nás mělo vzklíčit až při úhynu většího množství ptáků najednou. Trochu jiné je to u vodních ptáků, především u labutí. Každá mrtvá labuť by měla být nahlášena na veterinární správě. Následné testy pak určí, zda byl pták nakažen nebezpečným virem H5N1. V důsledku těchto zpráv je tedy docela možné, že oblíbené krmení labutí vezme pomalu za své.
(vek)
