Nemoci z postele. Pohlavní choroby, o kterých se nemluví

MUDr. Markéta Rafajová 8.7.2024

Dá se nakazit pohlavní nemocí z bazénu nebo záchodového prkénka? Je orální sex bez ejakulace bezpečný? V obou případech zní odpověď NE. Mezi lidmi koluje spousta nepravd ohledně pohlavních nemocí a prevence se často zanedbává. Málokdy se o těchto potížích otevřeně hovoří, ačkoliv jde o světově rozšířený zdravotní problém.

Pohlavní choroby se mohou týkat opravdu kohokoliv, kdo žije sexuálním životem.

Nestíháte? Přečtěte si hlavní body článku:

Záněty pohlavních orgánů přenášejí často muži, u kterých se infekce velmi často vyskytuje bezpříznakově.
Neřešené potíže mohou vyústit v horečky, únavu nebo chronické potíže jako syndrom pánevní bolesti.
Chorobám můžeme předcházet správnou hygienou a bezpečným pohlavním životem.
Vyšetření u specialisty je vhodné zejména kvůli časté bezpříznakovosti pohlavních nemocí.

---

Záněty pohlavních orgánů mohou postihovat všechny části pohlavního ústrojí. Týkají se všech sexuálně žijících lidí, bez rozdílu pohlaví. U mužů navíc onemocnění probíhá často bez příznaků, a tak se snadno šíří.

Jak poznat pohlavní nemoc?

Zánětem se náš organismus brání proti infekci. Velmi často jsou však infekce pohlavních orgánů bez zjevných příznaků, a tak bývá těžké je odhalit (a naopak snadné je přenášet dál). Reakce těla záleží na infekčnosti patogena, na naší obranyschopnosti a celkovém zdravotním stavu.

Mohou se však projevit lokálně. Typickými příznaky jsou:

- pálení a svědění,

- zarudnutí,

- bolest při pohlavním styku,

- výtok (u daného původce mívá charakteristický zápach, barvu či konzistenci)

Pokud se infekce včas neodhalí, může prostoupit do hlubších vrstev a vyvolat reakci celého organismu. Objevují se horečky, únava a schvácenost, bolesti břicha. Někdy může onemocnění přejít dokonce do chronické podoby za rozvoje syndromu pánevní bolesti (nespecifické bolesti v pánvi, v& kříži, menstruační bolesti, bolesti při pohlavním styku, časté nucení na močení, plynatost, porucha plodnosti). Léčba je v takovém případě velmi obtížná.

Na pohovor k lékaři

Stud stranou – tady jde nejen o naše zdraví, a tak bychom se měli při obtížích nebo podezření obrátit na lékaře. Ten se zeptá na začátek obtíží a jejich charakter, obecně na pohlavní život včetně možných rizik jako např. střídání více partnerů. Poté proběhne odběr moči na kultivaci, výtěr močové trubice či výtěr z pochvy. Při podezření na sexuálně přenosnou chorobu dojde i na odběr krve. Případně mohou pomoci zobrazovací metody, např. ultrazvuk.

Rozhodně lze doporučit pravidelné testování na pohlavní choroby, zejména při rizikovém sexuálním chování.

Co to může být?

Podle původce rozlišujeme zánět na bakteriální, kvasinkový, virový či zánět způsobený prvoky. Přemnožené patogenní bakterie způsobují u žen nejčastěji bakteriální vaginózu. Při ní se v podstatě potlačí „hodné“ bakterie mléčného kvašení, které za normální situace zajišťují kyselé pH v pochvě a chrání ji tak před patogeny. Mezi typické zástupce bakteriálních infekcí patří Gardnerella vaginalis, mykoplasma či ureaplasma.

Kvasinková neboli mykotická infekce vzniká taktéž narušením přirozeného pH pochvy s následným nahromaděním kvasinek. Rozvíjí se například po antibiotické léčbě, vlétě při dlouhodobém nošení vlhkých plavek, při nedostatečné hygieně například v době menstruace. Častá je také u těhotných žen a diabetiček.

Mezi zástupce prvoků patří bičenka poševní, která vyvolává onemocnění zvané trichomoniáza. Z virů se nejčastěji jedná o HPV (kondylomata), nebo herpetické infekce (genitální opar). Většina těchto patogenů je sexuálně přenosná. Mezi další sexuálně přenosné choroby patří kapavka, syfilis či infekce vyvolané chlamydií trachomatis.

Jak léčit a už nechytit

Většinou se používá antibiotická terapie či antimykotická terapie. Léčba může být někdy velmi zdlouhavá, bohužel pohlavní infekce mohou mít tendenci se vracet a přecházet do chronického stavu.

Velká část lidí sáhne s prvními příznaky po volně prodejných antimykotikách. Jejich použití je často na místě, nicméně při jejich nesprávném nasazením si koledujeme o problémy. Jakákoliv vyšetření indikovaná lékařem po předchozí samoléčbě mohou vycházet falešně negativní skutečného původce potíží se následně nedaří odhalit.

Stejně důležitá je i dostatečně dlouhá doba léčby a pravidelnost aplikace lokálního přípravku. Proto jakmile máte podezření na zánět pohlavních orgánů, vyhledejme pomoc u odborníka. V takovém případě nejlépe poradí gynekolog, venerolog či urolog.

Při léčbě je potřeba také sexuální abstinence a současná léčba partnera (bez ní se můžeme stále motat v kruhu). Prevence pak hraje hlavní roli. Nesmíme zapomínat na dodržování základních hygienických návyků, jejich zavedení do každodenní rutiny by mělo začít už v dětském věku. To znamená