Naučte se žít s akromegalií

Akromegalie ovlivňuje nejen tělo, ale i psychiku takto postiženého člověka. Jedná se totiž o poměrně závažnou změnu v jeho životě. Je proto velice důležité, aby se se svou nemocí co nejdříve smířil a akceptoval ji. Jak to ale udělat?

Akromegalie – hormonální nemoc

Akromegalie je hormonální porucha způsobená nadměrnou tvorbou růstového hormonu v dospělosti. Projevuje se především nadměrným růstem rukou a nohou, tvorbou potu a kožního mazu a deformacemi obličeje způsobenými zmohutněním čelistí. Akromegalie ale ovlivňuje i vnitřní orgány a projevovat se může například i cukrovku.

#IMG#

Už vím, co mi je…

Pokud je u pacienta diagnostikována akromegalie, je to pro něj závažná změna v jeho dosavadním životě. Někteří z nich budou reagovat na akromegalii s ulehčením, protože se konečně dozvědí, co je příčinou jejich vleklých zdravotních problémů. U mnohých ale bude úleva smíchána s úzkostí a strachem, protože akromegalie je téměř vždy spojena s nádorem podvěsku mozkového. I když je tento nádor ve velké většině případů nezhoubný, vyhlídky na operaci mozku mohou být pro pacienta velmi stresující.

Obecně reagují pacienti s chronickou nemocí třemi následujícími způsoby: rezignací, popíráním a přizpůsobením.

Rezignace

U rezignace se pacient v podstatě vzdává naděje na vyléčení, a i když je mu nasazena léčba, pacient ji bere jen jako nutné zlo. Nemá žádnou motivaci a pouze očekává konec. Takovému pacientovi je třeba pomoci najít nový smysl života a motivovat ho k léčbě.

Popírání

Opak tvoří ti, kteří se s diagnózou nehodlají smířit a tváří se, jako by se jich nemoc netýkala. Odmítají terapii a nespolupracují s lékařem. Myslí si, že vše je pouze špatný sen, ze kterého se jistě musí probudit. Není to ale pravda. Těmto pacientům může být velmi prospěšná skupinová terapie, při níž si promluví s ostatními stejně postiženými pacienty. Tím si dokážou uvědomit, že nemoc se týká i jich samotných.

Přizpůsobení

Přizpůsobivý pacient se na rozdíl od předchozích dvou typů s diagnózou smířil a hodlá brát život takový, jaký je. Do této fáze by se měli dostat všichni pacienti, protože pak nejenom lépe spolupracují s lékařem, ale dokážou i převzít kontrolu nad svým životem a nemocí. Je třeba, aby se pacienti přizpůsobili své nemoci a hledali nové možnosti a řešení svých problémů. Odměnou pro ně je potom lepší pochopení smyslu života a dovednost radovat se z čehokoliv. „Přizpůsobení“ pacienti mají také více elánu a energie a mohou tak lépe čelit emocionálním následkům chronických onemocnění.

Přinášíme vám tipy, jak se vyrovnat s chronickou diagnózou:

• Uvědomte si, že s nemocí život nekončí.
• Naučte se radovat se z maličkostí.
• Naučte se předvídat a správně zvládat emočně náročné události – svátky, výročí, návštěvy lékaře.
• V případě psychických problémů vyhledejte psychologa.
• Zaměřte se na rozvoj své identity, fantazie a snů.
• Uvědomte si, že to, že se někomu s problémy svěříte, není znak slabosti, ale síly.

(kam)

Zdroj: www.acromegalyinfo.com